Martina Schmidtmayerová Pohorská zachraňuje slepice, nechává zvířata dožít. Chce jim zajistit důstojný život. Jednoduše je adoptuje.
Často zubožené slepice vykupuje z jednoho velkochovu a doma se pak buď sama o ně stará, nebo je předá dalším zájemcům. A jezdí si pro ně lidé z celého kraje.
„Viděla jsem, jak vypadají nosnice z velkochovů. Je to strašný masakr, opravdu. Mají je tam na malinkatých prostorech a vypadají hrozně. Já sama jsem si takové slepice brala už dříve. Ale ještě s další kolegyní z naší organizace Kočky České Budějovice jsme to daly dohromady a řekly jsme si, že to rozjedeme ve velkém,“ vrací se 38letá Schmidtmayerová Pohorská zpátky k začátkům nápadu. To byl rok 2020.
Loni zachránili 80 slepic
Zhruba po roce a půl života už pro velkochovy nejsou nosnice výhodné, protože nesnášejí tolik vajíček. Následně pak firma vyhlásí, že je nabídne k prodeji. To je ten správný čas pro spolek, aby si za desítky korun za kus slepice odkoupil.
„Alespoň je trošku potěšující, že je chtějí dál prodávat a neskončí na jatkách. Snažíme se tedy je odvážet ve větších počtech, naposledy jsme takto loni zachránili zhruba osmdesát slepiček,“ vypráví.
Chovatelé nosnic se připravují na zrušení klecí, někteří zřejmě skončí |
Po výkupu následuje výzva třeba na sociálních sítích spolku, aby se o nosnice mohli přihlásit další zájemci. „Nemůžu se starat sama o sto slepiček,“ směje se Martina, která je současně na mateřské dovolené. „Lidé si ke mně přijedou, pak se ještě v klecích zvířata přeloží z auta do auta. Zbytek, který neudáme, jde k nám na zahradu, nebo se je snažíme dál inzerovat a předávat.“
Některá zvířata přechod z velkochovu do domácího prostředí bohužel nepřežijí, další se naopak dožívají řady let a užívají si výběhy, čerstvou trávu a sluníčko. „Loni byla ta úmrtnost docela vysoká, byly ve špatném stavu,“ podotýká.
O adopci nosnic je zájem, lidé na spolek i přímo Martině píší a volají. Jezdí si pro ně z celých jižních Čech. „Ještě loni jsme na stránkách velkochovu našli, že bude opět výprodej. Takže jsme si natipovali dalších šedesát slepic a zájemců o ně, ale na poslední chvíli to firma uzavřela. Tento rok se tedy ještě žádný výkup nekonal,“ říká.
Útulky pro opuštěné kočky na jihu Čech chybějí, pečují o ně „tety“ |
Podstatně déle, než začala s adopcí nosnic z velkochovu, se stará o toulavá zvířata. Nejvíce o kočky.
„Náš zapsaný spolek Kočky České Budějovice oficiálně začal fungovat v roce 2009, ale o kočičky se staráme už asi osmnáct let. Stejně jako u slepiček máme domácí depozita, což znamená, že kočky s námi běžně bydlí. Bohužel je toho rok od roku méně, protože už to nikdo moc dělat nechce. Staráte se o zvířata ve volném čase, bez zaplacení, takže je to čistě dobrovolnická činnost. Bohužel čas ani místo nejsou nafukovací, musíte k tomu mít vztah,“ přibližuje zakladatelka spolku.
Toulavé kočky se pak snaží se svými dalšími kolegy buď předat k adopci do některé z rodin, či se o ně postarat jinak. Spolek má i kastrační program, práce má stále dostatek. „Koček je hodně. Přijde mi to čím dál tím horší, ale je možné, že je to dané tím, že se o tom více mluví a řeší se to. S jednou obcí máme například i navázanou spolupráci, ale řada obcí tyto problémy moc neřeší a zvířata nekastruje,“ zdůrazňuje Martina Schmidtmayerová Pohorská.
