Typický dluh u veterináře je několik tisícovek a vymáhání takových pohledávek se prakticky nevyplatí. Chovatel s ošetřeným zvířetem klidně uzná dluh svým podpisem, ale veterinář nikdy neuvidí ani peníze, ani chovatele.
„Dlužníků máme čtyři až pět procent. Občas přijde někdo, kdo na nás udělá podvod cíleně - odoperujeme mu zvíře, nezaplatí a už ho nikdy neuvidíme. Občas má někdo hlouběji do kapsy a přijde zaplatit za měsíc, za dva,“ uvedl majitel českobudějovické Veterinární kliniky U Výstaviště Ladislav Lapáček.
S chovateli, kteří si nemohou dovolit drahou léčbu, vyšetření na počítačovém tomografu a operaci, se snaží zkušený veterinář najít levnější variantu. „Málokdy je to tak vyhrocené, že musíme hned operovat. Někdy stačí nasadit léky,“ podotkl Lapáček.
Na táborské Veterinární klinice IRIS se vyšplhal dluh od chovatelů za pět let na 20 tisíc korun. A to je podle její majitelky Radky Vaňousové v dnešní době, kdy je řada lidí zvyklá žít bez placení svých závazků, poměrně nízká částka.
„Pokud přijdou se zvířecím miláčkem na větší zákrok, nabízíme jim půjčku s tím, že je v tom třetí strana. Přitom částku do 20 tisíc korun jim vyřídíme u nás na místě on-line. A pokud pak lidi půjčku neplatí, vymáhá si to někdo jiný,“ popsala Vaňousová.
Nalezence léčí na vlastní režii
Spolu se svými kolegy chovatele upozorňuje, kolik bude specializované vyšetření a zákrok stát. A samotný chovatel pak musí zvážit, jestli bude mít na zaplacení.
„Dneska si chovatelé pořizují zvíře a nečekají, že to bude něco stát, že může být nemocné nebo zraněné. Taky se mi stalo, že jsme ošetřovali jezevčíka, který něco spolkl, a majitel ho zpočátku nechtěl moc ošetřovat. Jenže pes spolkl pecku z broskve a během čtyř měsíců další, dostalo se mu to až do střev a ucpalo je. Nakonec jsme museli jezevčíka operovat a jeho pán jen řekl, že měl našetřeno manželce na novou kuchyň,“ sdělila majitelka kliniky IRIS.
Vimperská veterinářka Šárka Janásková se počítáním dluhů za neuhrazenou péči moc nezabývá.
„Je tu spousta nalezenců, které léčíme ve vlastní režii, tyto náklady ani nemáme vyčíslené. A od těch, co jsou našimi klienty a řeknou, že peníze přinesou, ale nepřinesou, je to kolem 20 tisíc korun. Ale zase je výhoda, že k nám chodí pravidelně, jsou to známé firmy a občas i něco zaplatí,“ říká zvěrolékařka, která si získala popularitu tím, že před čtyřmi lety operovala a zachránila mládě rysa sraženého u Vimperka autem.
Neplatiči střídají ordinace
Za léčení rysa jí zaplatil šumavský park, pro nějž běžně ošetřuje i ptáky či hlodavce. „Musím ale pochválit i Vimperáky. Je tu také hodně lidí, kteří v ordinaci nechávají i o stovku či dvě víc. Jsou si vědomi toho, že ošetřujeme i nalezence, tak nám na ně přispějí,“ srovnává Janásková.
Chovatelům, kteří neplatí za zvířecí společníky cíleně a navštěvují pokaždé jinou ordinaci, se nejlépe daří ve velkých městech, kde mají největší výběr veterinární péče.
„Jsou to takoví lidi, co dělají dluhy všude a ví, jak se v tom pohybovat. Že kvůli dvěma, třem až pěti tisícům na ně bude málokdo podávat exekuci, a i kdyby ji podal, nikdo si na nich nic nevezme,“ řekl Libor Vlček, spolumajitel českobudějovické Veterinární kliniky Vltava, která eviduje dluh do 10 tisíc korun za posledních několik let. S chovateli, kteří za ošetření zvířete nezaplatí, tu sepisují směnky.
Všichni veterináři však mají zkušenosti, že některé peníze za péči jsou ztracené. „U neplatičů si většinou řekneme - aspoň jsme pomohli zvířátku. Naštěstí to není tak často,“ dodal Lapáček.
