Nádražní budově ve Lčovicích na Prachaticku se blýská na lepší časy. Jejími novými majiteli jsou manželé Martina a Tomáš Strakovi, kteří se pustili s pomocí přátel do záchrany zchátralého objektu.
Výsledek jejich několikaměsíční práce je nepřehlédnutelný už dnes - sedlová střecha má pod jiskřící sněhovou čepicí nové červené tašky, budova má zasklená okna a už se neztrácí za hradbou náletových keřů a stromů. Místo nich ji obepíná symbolické oplocení z pražců.
„Jezdím do Lčovic za kamarádem Víťou už dvacet let, a dokonce jsme tu pořádali několik akcí pro místní. A v roce 2010 si Víťa, který je projektantem, všiml, že Správa železniční dopravní cesty zbourala dřevěný sklad vedle nádražní budovy. A když po tom pátral, zjistil, že je demoliční výměr i na tuto budovu. Líbila se nám a nechtěli jsme ji nechat zbourat. Tehdy stačilo pár týdnů a bylo by po ní, protože demoliční výměr byl platný,“ vzpomíná Tomáš Straka, který je vědeckým pracovníkem pražského ČVUT a do Lčovic dojíždí s manželkou ze středních Čech.
A tak začali dlouholetí přátelé jednat s bývalou starostkou o záchraně budovy, protože pro Správu dopravní železniční cesty je partnerem jenom místní samospráva.
Lčovičtí zastupitelé schválili koupi nádraží v roce 2013 a další čtyři roky trvalo, než obci loni v září tato státní organizace objekt za 325 tisíc korun prodala. Malá obec vzápětí vypsala výběrové řízení na jeho prodej, protože sama nemá peníze na obnovu historické stavby.
Nejvíc peněz za nádražní budovu nabídli právě manželé Strakovi, a proto se stali v říjnu jejími novými majiteli. „Nejdřív jsme museli sehnat pokrývače na výměnu původní střechy z bobrovek, která byla v havarijním stavu. Poté jsme se s přáteli pustili do vyklízení nepořádku, který zůstal všude od čekárny až po půdu a sklep po bezdomovcích. Kupodivu to neshořelo, štěstím pro nádraží bylo, že tu místní kluci vybili všechna okna,“ líčí vysoký muž sportovní postavy.
Do silvestra ještě stihli noví majitelé obnovit elektřinu, postavit plot a zapojit nová kamna v čekárně, která se postupně mění na nevšední klubovnu. Už v poslední den loňského roku hostila návštěvníky, kteří přišli na nádraží odpoledne oslavit průjezd tradičního silvestrovského vlaku.
A protože lčovické nádraží se v roce 1980 proslavilo ve filmové komedii Trhák režiséra Zdeňka Podskalského, noví majitelé ho pro tuto příležitost stejně jako tehdy filmaři přejmenovali na Lipovec a dlouhému vlaku nabitému lidmi tu mávala zhruba stovka nadšenců ze širokého okolí. Na peroně vyhrával z reproduktorů hit Nech brouka žít a manželé Strakovi se představili v kostýmech hlavních postav z Trháku.
„Mysleli jsme, že pozveme jen místní. Čekali jsme tak dvacet třicet lidí, že budeme tři minuty mávat vlaku a společně se vyfotíme. Ale nakonec celá akce dopadla skvěle, protože přijeli i lidé z Vimperka, Zálezel, Malenic či Čkyně,“ popisuje Straka, který pak pozval všechny zájemce i na prohlídku budovy a na občerstvení připravené v čekárně.
Nádražní budovu z roku 1893 by chtěl časem dostat po architektonické stránce do takové kondice, v níž byla ve 30. letech minulého století. Okna budou rámovat ozdobné bílé šambrány, znovu vyniknou dřevěné konstrukce, na peron se vrátí elektrická historická svítidla.
„Čekárnu budeme využívat na pořádání kulturních akcí pro veřejnost, ve výpravní místnosti chceme ve spolupráci se Stifterovým pošumavským železničním spolkem udělat mikromuzeum a tento prostor by měl sloužit i pro jejich akce,“ plánuje Straka.
Nádraží nekoupil s manželkou kvůli komerčnímu využití, ale aby ho zachránili před naplánovanou likvidací. O svých aktivitách informují na webu nadrazilcovice.wz.cz.
„Nikdy jsem nechtěl chalupu, protože jsem si v 90. letech postavil maličký rodinný domek na vesnici u Prahy. A tady mi záleží na tom, jak bude nádražní dům vypadat, protože se známe s místními a bude mít nějaké využití,“ dodává.
