Restaurátoři zrenovovali dvoumetrový betlém Emanuela Steinochera, který od 60. let minulého století tvoří jeden celek s Krýzovými jesličkami.
Restaurátorka Zdena Skořepová se zaměřila na všechny betlémské figury, jimž odstranila staré nátěry a obnovila původní polychromii. „Věnovala se také architektonickým prvkům. Další odborníci postupně obměnili nebo opravili nefunkční hnací mechanismy a mechanické části pohyblivých figurek,“ přiblížila etnografka muzea Alexandra Zvonařová. Dodala, že obnovili i kolekci dámských šatů a čepců z druhé poloviny 19. století a dámské secesní šaty s korálkovou výšivkou.
Původní podobu vrátili odborníci také dvěma rukopisům, pěti hradeckým a devíti starým tiskům. Podle odborné knihovnice muzea Štěpánky Běhalové je zajímavý například zrestaurovaný tištěný Nový zákon z roku 1720, který je doplněný mědirytinovou výzdobou německého umělce Christopha Weigela. Kniha pochází z knihovny jindřichohradeckého lékaře a mecenáše Františka Hrudičky (1869-1928).
Obnovy se dočkaly také mapy a plány ze sbírky muzea. Například velký kolorovaný plán Jindřichova Hradce od Františka Lindnera z roku 1878. „Restaurátorské zásahy se týkaly vyčištění, podlepení a napnutí plánu a jeho následné nové adjustace v dřevěném rámu pod antireflexním plexisklem,“ vysvětlil historik muzea František Fürbach.
Restaurátoři se věnovali také obnově kreslené mapy okolí Jindřichova Hradce nazvané Verlonerer deutscher Volksboden im Nordsten von Neuhaus zobrazující „ztracené německé území“ severně od města.
„Autorem je učitel německé školy v Jindřiši a od června 1940 jindřichohradecký vládní komisař Anton Böhm, jeden z nejaktivnějších místních německých nacionalistů. Mapu vytvořil patrně na konci 30. let. Zřejmě byla po dobu okupace a německé správy města někde vystavena, takže došlo k povrchovému znečištění a na okrajích i k poškození,“ uvedl Fürbach.
Muzeum nechalo zrestaurovat také architektonický návrh na budovu sokolovny od architekta Antonína Mečíře z roku 1918. Stavba byla v plánu už od 80. let 19. století, ale nikdy nevznikla.
Loni odborníci zrenovovali i výběr sádrových reliéfů, bust a plastik. Jde například o díla sochařů Josefa Strachovského, Vilíma Amorta a Jana Nušla nebo meziválečné sochařky Karly Vobišové Žákové.
„Posledním souborem uměleckých děl zadaným k restaurování byl cyklus pěti pravděpodobně nejstarších obrazů takzvané černínské rodové galerie z 18. století zobrazující poslední členy rodu pánů z Hradce, Slavaty a jejich manželky,“ dodal historik umění Jakub Valášek.
