Úterý 30. listopadu 2021, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 30. listopadu 2021 Ondřej

Mučili ho estébáci, ale díky odvážným lidem přežil. Teď mu bude 85 let

  18:33
Pětaosmdesáté narozeniny oslaví koncem března známý českobudějovický architekt Jiří Kraus. Jako odpůrce totality zažil věznění, mučení i vyčerpávající fyzickou práci.

Jako odpůrce totality zažil Jiří Kraus věznění, mučení i vyčerpávající fyzickou práci. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Čáry života vyprávějí. Ty, které skrývá v neposedných rukou českobudějovický architekt Jiří Kraus, mohou být klidně námětem na román. V padesátých letech si prožil mučení od estébáků, skoro tajně vystudoval architekturu. Projektoval sídliště, školy, začátkem 90. let se stal přísedícím krajského soudu.

Koncem března se dožívá 85 let. Přes složitý osud z jeho očí svítí radost. K narozeninám před deseti lety si nadělil tandemový seskok padákem.

Pokud vím, tak Budějovice jsou vaším třetím bydlištěm.
Čtvrtým. Část dětství jsem prožil v Žamberku, v Hradci Králové jsem studoval reálné gymnázium. Přes Pelhřimov jsem skončil v Budějovicích.

Co bylo po střední škole?
Hlásil jsem se na vysokou, ale neměl jsem správný kádrový posudek. Otec byl úředník na dráze, národní socialista a sokol, maminka učitelka. Jenom pro pobavení - do posudku napsala domovní důvěrnice, že jsme rodina buržoasního zaměření, protože máme předplatné do divadla. Nastoupil jsem do kurzu pro tepelnou techniku. Po třech měsících mě zatkli a zavřeli.

Proč?
S kamarády skauty jsme vytvořili ilegální skupinu. Rozšiřovali jsme letáky proti nástupu bolševismu. Vzpomínám na jeden, který přinesl otec. Byl to Leninův výnos psaný v azbuce. Stálo tam, že pro nepřátele lidu i pro těhotné ženy platí trest smrti, pakliže se postaví proti sovětskému zřízení. Další byl koláží z letáku bratří Čapků nazvaný Proč nemohu být komunistou. Časem jsme přišli na to, že nás sleduje StB. Část se rozhodla pro útěk do Anglie. Rozdělili jsme se a za hranice vyrazili první tři. Bylo domluvené, že až budou na místě, pošlou přes vysílání Volá Londýn vzkaz Fučíkovi. Fučík bylo moje krycí jméno.

A skončil jste v Jáchymově...
První skupinu dostal za hranice převaděč. Později jsem se dověděl, že kluci se nejdřív skrývali tři dny v lese. Když měli už na dohled Vídeň, usnuli v křoví vyčerpáním. Probudili je rudoarmějci se samopaly.

Vídeň byla přece v sovětské zóně.
Bohužel. Přesně jsme je neznali. Domů přišlo tajné echo, že se útěk nezdařil. Než zastavilo před našimi domy černé auto, stihli jsme zlikvidovat kompromitující materiály. Následovaly strašné výslechy. Přivázali nás vkleče na židli, pásku přes oči. Do cely mě odnášeli v bezvědomí, chodidla rozbitá do krve. U každého výslechu byl ruský poradce. Nakonec mi dali podepsat prohlášení, že se mnou zacházeli dobře, a výpověď, kterou si upravili. Já byl tak psychicky i fyzicky zdecimovaný, že jsem plánoval sebevraždu. Později jsem pochopil, proč vedl třeba Rudolf Slánský před soudem naučenou řeč. Ze samotného procesu si moc nepamatuji.

Soudili vás za protistátní činnost. Čím si vysvětlujete, že jste nedostali doživotí?
Tresty smrti a doživotí začaly až po nás. Byli jsme poslední skupinou, která dopadla relativně dobře. Nejvyšší tresty 18 měsíců. I díky tomu, že mezi porotci a obhájci ještě seděli skuteční staří právníci a sokolové. Vím jen, že můj obhájce pořád poukazoval na naše mládí. Bylo nám devatenáct.

Následovaly práce v kamenolomu u Litic a v dolech v Jáchymově.
Po osmi měsících jsem skončil v závalu. Vytáhli mě potlučeného, jednu stranu těla jsem měl dočasně ochrnutou. Pak mě propustili. Když jsem zazvonil doma u dveří, otevřela maminka a omdlela. Vážil jsem osmačtyřicet kilo. Nějaký čas jsem se léčil, nakonec mi nabídli obráběče kovů ve Škodovce. Když ale zjistili, že mám soudem udělenou ztrátu občanských práv, sesadili mě na místo pomocného dělníka do skladu. Mimo jiné, ve výrobě a expedici letáků jsem stále pokračoval.

Zajímá mě, jak jste se po tom všem stal architektem?
Několikrát jsem se marně hlásil na vysokou školu. Ke studiu architektury mě navedli příbuzní v Brně, u kterých jsem pak bydlel. Poslal jsem přihlášku a udělal zkoušky. I když mi nepotvrdili přijetí, začal jsem chodit na přednášky. Po prvním semestru ale zjistili, že na fakultu oficiálně nepatřím. Zachránil mě přes příbuzné profesor architektury Bohuslav Fuchs. Řekl mi, že mě bude na škole tajně držet, dokud si nevyřídím vymazání trestu z rejstříku.

Což se vám podařilo až po pěti semestrech.
Profesor Fuchs pak zařídil můj zpětně datovaný zápis. Naneštěstí ho v roce 1958 spolu s dalšími profesory vyhodili a postavili také před politický soud. Já promoval v roce 1960 a nastoupil do královéhradeckého Stavoprojektu, do ateliéru Rekonstrukce památkových objektů. Odešel jsem kvůli konfliktům s místními politiky, kteří chtěli stavět tam, kde to územní plán zakazoval.

Srpen 1968 už vás zastihl v Budějovicích?
Ano. Zpráva ze stanice Vltava, že nás osvobodila vojska Varšavské smlouvy, mě šokovala. Pracoval jsem tehdy v budějovickém Stavoprojektu, ale dojížděl do Pelhřimova za rodinou. Chtěl jsem v první chvíli emigrovat.

Díky tomu, že jste zůstal, vznikly stovky projektů.
Hlavně škol a sídlišť. Například základní škola a sídliště v Pelhřimově, škola Emy Destinnové v Budějovicích, gymnázium v Krumlově, škola v Horní Stropnici.

Měl jste jako projektant problémy s prosazením návrhů?
Měli jsme dané přísné mantinely. Profesor Fuchs nám vždycky říkal: Co nakreslíte ve škole, to je váš poslední svobodný projekt. Museli jsme stavět z panelů, rozpočet kontroloval architekt na federálním ministerstvu. Příklad: navrhoval jsem do Vimperka ve svahu terasovité domy. Neprošly ani náhodou. Pokyn byl stavět co nejvíc jednoduchých paneláků.

Se Stavoprojektem jste se rozloučil začátkem devadesátých let.
Nějaký čas jsem ještě projektoval v soukromém ateliéru. V roce 1994 mě nominovala Konfederace politických vězňů do senátu krajského soudu, mimoto jsem si udělal zkoušky na znalce v oboru stavitelství.

Kruh se uzavírá. Jako mladíka vás senát soudil, dnes v něm zasedáte. Co říkáte hlasům některých politiků, že jsou pronásledovaní jako v padesátých letech?
Měli by tehdejší soudy a výslechy zažít.

Napadá mě, že přes všechny peripetie jste měl štěstí. Spočívalo ve správných známostech?
Spíš v odvážných lidech. Pomohli mi, i když riskovali ztrátu zaměstnání, kariéry a možná i něco mnohem víc. Mimo profesora Fuchse to byl třeba Jan Ptáčník, bývalý majitel známé likérky, který mi pomáhal a dodával víru v kriminále.

  • Nejčtenější

S wehrmachtem došel do Stalingradu, v Norsku otce zocelila zima, vzpomíná Češka

Premium Drahoslava Bambasová líčí vzpomínky svého tatínka, který musel za války narukovat do německé armády, s ní se pak dostal...

Liberec oloupil Pardubice, Varům pomohl Vondráčkův hattrick v oslabení

Pardubice věnovaly domácí dohrávku pětadvacátého kola záchranným složkám, ale speciální utkání nedovedly k úspěšnému...

Zbrusu nová lávka musela pryč, chyběl jí správný protikorozní nátěr

Ani týden nevydržela nová lávka nad Jiráskovým jezem v Českých Budějovicích, kterou tam od minulého pondělí postupně...

Lidé naposledy zaplnili trhy, stály se fronty. Stánkaři jsou ze zákazu zoufalí

Poslední možnost užít si letošní adventní trhy využily v Českých Budějovicích desítky lidí. Stánky s dominantním...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Do čtvrtfinále poháru po penaltovém dramatu. Olomouc vyřadila Budějovice

Předposledními čtvrtfinalisty českého fotbalového poháru jsou fotbalisté Olomouce, kteří výsledkem 5:4 zvládli...

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

  • Další z rubriky

Při canisterapii musí pes člověka přimět k výkonu, říká předsedkyně Hafíka

Jaroslava Bicková vyrůstala se psy od malička. Nyní vede sdružení Hafík, které má zhruba 80 členů a asi sto čtyřnohých...

Kriminalita klesla o třetinu, ale vražd bylo letos zatím nadprůměrně

Zejména omezení kvůli covidu přispěla k tomu, že na jihu Čech klesla kriminalita až o třetinu. Vyplývá to z...

S mobilní aplikací pro běžné výletníky i dobrodruhy chce dobýt Evropu

Začalo to před dvěma roky obyčejnou pěší túrou, z níž si chtěl uchovat co nejvíce vzpomínek. Plánoval vytvoření...

Auto se na přejezdu střetlo s lokomotivou. Řidič vystoupil lehce zraněný

Střet osobního auta a lokomotivy vyšetřují na Jindřichohradecku dopravní policisté a Drážní inspekce. Řidič fordu...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Neočkovaný herec Etzler je na kyslíku s oboustranným zápalem plic

Miroslav Etzler skončil s covidovou atakou a oboustranným zápalem plic v nemocnici. Své příznivce na sociálních sítích...

Světem se kvůli mutaci valí lavina výprodejů. Padají akcie, ropa i bitcoin

Kvůli nové mutaci koronaviru, která byla detekována v Jihoafrické republice, klesly v pátek asijské akcie nejvíce za...

Michal po mně skočil, popsala start intimního života zrzka z experimentu

Z šesti dvojic televizní Svatby na první pohled čeká rozhodnutí už jen tři páry. Jarda s Romanou spolu zůstali, vztah...

Zákeřná rakovina endometria. Jaké jsou varovné příznaky?

O rakovině děložního čípku se hovoří často, už proto, že je jí možné předejít očkováním. Ženské orgány však může...

Souboj na talíři skončil. Kašpárek, Forejt a Punčochář ukázali rodiny

Velkým finále skončila v úterý večer kulinární show Souboj na talíři. Diváci se dozvěděli, kdo ze tří skvělých kuchařů...