Když to jede, je to motocykl, když se to nepohybuje, je to socha. Tak vypadají jednostopá vozidla z dílny bechyňského výtvarníka Tomáše Pitlíka. Nejsou určená do silničního provozu, ale jezdit umějí. Obstály by i ve výstavních síních jako moderní sochy. Na světovém šampionátu v Kolíně nad Rýnem získaly svému tvůrci uznání za vysokou míru originality.
„Mojí snahou je vytvářet design, který tu ještě nikdy nebyl. Obor, kterému se věnuji, se nazývá Custom Bike Building. Do češtiny bychom to mohli přeložit jako individuální stavitelství motocyklů,“ vysvětluje Tomáš Pitlík.
Pokud si teď starší motoristé vzpomenou, jak si v mládí upravovali své stroje tuzemské výroby, aby jim dodali alespoň zdání světového zjevu, jsou na stopě vzniku tohoto poměrně mladého oboru. Všechno to začalo v Americe po druhé světové válce.
„Nadšenci upravovali vzhled motorek, aby co nejvíc vystihoval jejich osobnost. Později se těmito přestavbami začali inspirovat i tvůrci designů pro sériově vyráběné modely. V roce 2004 se v USA konal první světový šampionát v přestavbách motocyklů a tento trend si ihned podmanil i Evropu,“ přibližuje Pitlík historii Custome Bike Buildingu.
Tomáš Pitlík (52 let)Narodil se 11. února 1967 v Táboře, bydlí v Bechyni. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojní ve Strakonicích, dva roky studoval na ČVUT, studia nedokončil. Po vojenské službě nastoupil do podniku Jika, kde pracuje dodnes. Je svobodný, bezdětný. Ve výtvarné oblasti je poučeným samoukem, za klíčové považuje setkání s členy výtvarné skupiny M. E. N., kterou organizuje táborský výtvarník Jaroslav Chobot. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1997 v galerii Vodárenská věž v Táboře, od té doby mohli lidé jeho díla vidět na 90 výstavách, kolektivních i samostatných. Vedle tvorby obrazů, reliéfů a soch z kombinovaných materiálů se věnuje individuálnímu stavitelství motocyklů, v němž se dostal na světovou úroveň. |
Ten svou nynější podobu získal poté, co Evropa drasticky zpřísnila legislativu pro náležitosti stavby motocyklů. Stavitelé přišli o možnost kreativity, a tak začali své stroje vytvářet jako umělecká díla, která nebudou jezdit v dopravním prostoru.
„Do oboru vstoupili i nonkonformní výtvarníci, kteří se uplatňují především v kategorii zvané freestyle. Na šampionátu v Kolíně nad Rýnem má poměrně náročná pravidla – autor musí postavit motocykl vlastnoručně od základu, ze sériově vyráběných komponentů smí použít pouze motor a kola. Vzhled motocyklu musí být úplně jiný, než mají stroje sériové výroby, a musí být plně pojízdný.“
V této kategorii je Pitlík jako doma, protože v ní může uplatnit fantazii i technický um. Jeho díla je obtížné popsat. Motorka s názvem Kettenrad, která se umístila v top desítce světového žebříčku portálu Motorcycle News v roce 2016, si vysloužila přízvisko Farmářské nářadí na LSD tripu.
„Věřte, že si žádnými omamnými látkami nepomáhám,“ reaguje tvůrce a dodává: „Nápady mi vznikají v čisté mysli. Fantazie se dá rozvíjet jako jakákoliv jiná schopnost.“
Uchvátil ho Zdeněk Burian
Tomáš Pitlík maluje od první chvíle, kdy jako malé dítě udržel v ruce tužku. O dráze profesionálního výtvarníka však neuvažoval. „Pocházím z vesnice Radětice, žádného kumštýře jsme v příbuzenstvu neměli. Dětství jsem prožil v 70. letech, kdy svobodné povolání bylo výsadou privilegovaných jedinců. Když se naše rodina v mých sedmi letech přestěhovala do Bechyně, byla zrovna místní lidová škola umění zavřená.“
Malování se mu stalo koníčkem. Za svou učebnici výtvarného vzdělávání považuje knihu Divy prasvěta s výtvarným doprovodem Zdeňka Buriana.
„Jeho pojetí kresby a malby mě uchvátilo, snažil jsem se věrně kopírovat jeho bravurní ilustrace. Udělal jsem jich stovky a hodně jsem se na tom naučil. Pak jsem ve správné chvíli objevil uvolněnou malbu. Bylo mi 13 let, když jsem v jednom časopise uviděl obraz dvou portrétů zasazených do fantaskních výjevů. Tehdy jsem prvně poznal, že se lze vyjadřovat i jinak než realisticky.“
Autorský rukopis se mu značně uvolnil, ale zachoval si naučenou preciznost podání. Když jeho první fantaskní obraz uviděl známý jeho otce, který se vyznal ve výtvarném umění, byl přesvědčený, že autorem je Pablo Picasso. Mladý výtvarník ale místo na uměleckou školu zamířil do technické oblasti.
„Vystudoval jsem strojní průmyslovku ve Strakonicích, městě motorek. Samozřejmě jsem si motorku pořídil, byla to Jawa 350, a hned jsem si ji chtěl vylepšit, aby se podobala zahraničním strojům. Pomáhal mi táta i strejda a já díky těmto zkušenostem poznal, že mám cit pro konstrukci. Pak jsem zkusil vysokou školu, ale pohořel jsem na matematice. Čekala mě vojna a po ní jsem nastoupil do podniku Jika v Bechyni. Pracuji tam dodnes. “
Říká se, že pokud je někdo skutečně předurčený pro nějakou činnost, začne se jí naplno věnovat nejpozději kolem třicítky, i kdyby ji měl dělat při zaměstnání. Když bylo Tomáši Pitlíkovi třicet, psal se rok 1997. Tehdy se seznámil s lidmi z oblasti výtvarného umění, kteří ocenili jeho práce a objevné hledačství nových výtvarných postupů. Začal dostávat nabídky na vystavování a jeho tvorba si získala pozornost. Ale to zatím nejzajímavější na něj teprve čekalo.
Kettenrad, TnorF a další
„V roce 2005 jsem se dozvěděl o Custom Bike Buildingu a začal jsem se účastnit soutěží. Mým prvním úspěchem bylo vítězství v české soutěži s přestavbou motocyklu s názvem The Dig v designu závodního stroje 30. let,“ líčí.
„Pak jsem se odvážil do freestyle šampionátu AMD v Kolíně nad Rýnem, který se koná každé dva roky. Vzhled motocyklu Kettenrad už vychází zcela z mé fantazie a je technicky inovativní tím, že motor pohání přední kolo, což je v oblasti stavby motocyklů zcela výjimečné. Autorsky se na výtvoru podepsal také knihař Ladislav Hodný mladší, který vytvořil zdobení na kožené části stroje.“
Světový úspěch je v práci umělce důvod k pořádné oslavě, ale Pitlík neměl čas oslavovat. Dva roky připravoval nový prototyp pro další bienále této soutěže, které se konalo loni. Jeho dílo bylo zahrnuto do seznamu nejdivočejších motocyklových staveb světa roku 2018, přestože se na rozdíl od Kettenradu více podobá klasické motorce.
„Má opět náhon na přední kolo. Stěžejní inovací je to, že v přední části motocyklu je nahuštěný celý technický systém i výtvarná stránka, na které se opět podílel Ladislav Hodný. Jednou z dominant motocyklu jsou výfukové trubky vedené okolo předního kola. Celkově je tedy stroj vytvořený přesně opačně než běžné motocykly, proto má název TnorF, což je pozpátku Front, čili přední část.“
Tomáš Pitlík už staví další soutěžní model. Samozřejmě to bude stroj s náhonem předního kola. „Tohle technické řešení měl v sériové výrobě pouze německý motocykl Megola z poloviny 20. let. Mým přáním je, aby se konstruktéři opět zkusili k pohonu předního kola vrátit. A pokud ne, alespoň bych rád inspiroval tvůrce Custom Bike Buildingu. Třeba by časem mohla vzniknout další disciplína individuálních motocyklů s poháněným předním kolem,“ sní o budoucnosti výtvarník a konstruktér v jedné osobě.
