Vznikla před třiapadesáti lety. Parta místních dobrovolníků a jezdců kolem Karla Samohejla upravila svah nad Netolicemi do podoby motokrosové tratě. Přírodní terén, výrazné převýšení a skvělý přehled pro diváky dělaly z Ingilinky velmi oblíbený okruh.
Za více než půlstoletí zažila trať zlaté časy i úplný útlum. „Teď fungujeme na principu dobré spolupráce,“ myslí si 40letý Tomáš Reindl, který je předsedou Motosport klubu Netolice.
Když byla na vrcholu, konaly se ve městě na Prachaticku pravidelně republikové i mezinárodní závody. Chodily na ně tisíce diváků a motokros byl ve městě velmi populární. Jenže před koncem tisíciletí se situace zcela obrátila. Poslední plánovaný závod se musel přesunout do Kaplice. Bojovalo se s tehdejší legislativou a areál ležel ladem.
Pokusy o obnovu dotáhla dvojice srdcařů Jaroslav Holub a Jan Šmíd. „Zaslouží obdiv za to, že kvůli tomu všechno oběhali. Dnes už by to nikdo neudělal,“ tvrdí Reindl.
Trať postupně ožívala. Pořádal se Memoriál Karla Samohejla, další dílčí závody, obnovovaly se tréninky. Když netolický motokros vedli Josef Blažíček a Libor Matásek, mírně se změnila trať a v areálu se jelo už například i mistrovství Evropy veteránů. Po řadu let fungování začalo být stále náročnější pro tehdejší vedení skloubit provoz areálu s osobním a pracovním životem. Vzhledem k tomu, jak velkou péči a čas toto místo vyžaduje, se provozovatelé rozhodli své působení ukončit.
Elišku jezdit nenechali
V tu chvíli přišla chvíle pro Tomáše Reindla a jeho kamarády. „Říkal jsem: ‚Hoši, když to zavřeme, tak už to skončí navždy‘,“ uvádí.
Jeho rodina je s motokrosem svázaná odmala, a tak bylo spojení přirozené. Bratři Tomáš a František jezdili s tatínkem po trénincích, brigádničili na Ingilince, Tomáš i závodil a jejich sestra Eliška fandila u trati. „Jezdit mi nebylo povoleno, prý to pro holky bylo moc nebezpečné, tak si to teď užívám z té organizační stránky,“ pokrčí rameny Eliška Reindlová.
V blátě vyhrál ten, kdo dojel, vzpomíná na trať ve Vyšším Brodě Zadražil |
Společně s dalšími přáteli se chopili činností a povinností kolem trati a snaží se každým rokem pomyslnou laťku posouvat. V Netolicích mají oproti ostatním tratím velkou výhodu v přilehlé budově, v níž má klub zázemí. Trať i provoz této budovy znamenají velké náklady a největší položkou je údržba areálu jako celku.
„A to ještě výrazně přispívá Honza Hronek, který nám pomáhá se svým bagrem. On a další jsou srdcaři, kteří to mají rádi. Nelze z toho čekat zisk. Jen to, že jste v dobré partě lidí, děláte, co vás baví, a pak se spolu zasmějete u piva,“ líčí Reindl.
Na každé závody musí být trať pečlivě připravená. „Loni jsme udělali nové kropení a okruh trochu poupravili. V Netolicích byl rychlý výjezd nahoru a dolů, to už teď neplatí, úsek jezdcům chybí, ale nyní je to pro nás lepší z hlediska údržby, protože při kropení nebo větším dešti hlína sjížděla dolů. V tuto chvíli máme hotovo všechno, co jsme si aktuálně přáli a co by bylo finančně reálné,“ těší předsedu klubu, který dodává, že další výraznější úpravy teď nejsou v plánu.
Klíčové je, že se provozovatelé snaží mít dobré vztahy s městem a místními. Nastavila se pravidla, správná komunikace a na vše dohlíží město. Trénovat se může každou středu odpoledne, k tomu jednou v měsíci o víkendu je dovolený závod nebo trénink.
Svépomocí obnovil motokrosovou trať, obec to posvětila. Teď mu dělá problémy |
„Nedohadujeme se, dokázali jsme vztahy urovnat. Vždy jsme se s místními domluvili lidsky,“ oceňuje.
Vztahy kolem motokrosu ve městě se výrazně zlepšily, což dokládá, že i někteří z těch, kteří historicky bojovali proti, se vyrazí podívat na některý ze závodů. „Přejeme si, aby místní vzali motokros zase za svůj a něco, co k městu patří. Aby závody nebyli jen pro jezdce, ale i setkání pro místní a diváky z okolí. Mojí úlohou je organizovat a propagovat trať víc mezi lidmi, na sítích, mezi partnery – zkrátka být víc vidět,“ naznačuje Eliška Reindlová.
Motokros zažívá těžkou dobu
I když v Netolicích to vypadá na lepší časy, celkově zažívá motokros těžkou dobu. Je finančně náročný, tratí i jezdců ubývá, a to platí i mezi těmi mladými. Právě účast na trénincích nebo závodech je přitom i pro netolický klub klíčová, stejně tak i každý, byť malý sponzor.
„Přes dva týdny chystáme závody, poslední dny jsme na trati, pak začne o víkendu ráno pršet, nepřijedou jezdci, nepřijdou diváci a průšvih je na světě,“ přibližuje Tomáš Reindl.
Netolice jsou tradičním pořadatelem jihočeského krajského přeboru, letos ho hostí hned dvakrát a na podzim závod klasických motorek. V budoucích letech by klub rád získal mistrovství republiky. „Nechceme se svazovat přehnanými plány. Ale český mistrák by nás lákal. Jenže větší závod, větší starosti,“ připouští.
Jak v současnosti netolický motokros funguje, s tím jsou v klubu spokojení. Na závody se chodí dívat i pár stovek lidí. „Když pak vidíte upravenou trať, kolem ní lidi a plné depo, tak jsme rádi, že to děláme snad celkem dobře,“ uzavírá.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
