Josef Havlíček (vpravo) s Václavem Baťkou nedávno opravovali například Jawu 23...

Josef Havlíček (vpravo) s Václavem Baťkou nedávno opravovali například Jawu 23 Mustang, která je oblíbená zejména v Indii. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Kamarádi ze školní lavice oživují v garáži malé motocykly Jawa

  • 3
Stroje značky Jawa milují téměř celý život. Bývalí spolužáci Václav Baťka a Josef Havlíček se na nich jako mladí v 60. letech proháněli po silnicích, před pěti lety se k nim v důchodu vrátili jako restaurátoři. V malé garáži na okraji Českých Budějovic navracejí starým motocyklům malé kubatury život a zašlý lesk.

Jako teenageři na malých motocyklech typu Pionýr opatřených širokými řídítky a různými potisky „balili“ holky. Po více než padesáti letech se bývalí spolužáci ke značce Jawa opět vrátili. Jako kutilové zachraňující veterány. Oba se po letech praxe shodují, že Jawa vyráběla v dobách slávy ty nejlepší motorky na světě.

„Jsou jednoduché a spolehlivé. Všechno se na nich dá opravit skoro na koleně. Sháníme stroje určené do šrotu. Úplně je rozebereme, jednotlivé díly očistíme nebo vyměníme, nakonec necháme přestříkat – a pionýr jako by vyšel z výrobního pásu,“ líčí 67letý Václav Baťka a jeho kolega Josef Havlíček souhlasně přikyvuje.

Dvojice kamarádů, kteří spolu chodili do jedné třídy strojní průmyslovky a před vojnou si doplňovali praxi jako automechanici, se pravidelně scházejí v garáži rodinného domu na okraji Českých Budějovic. Mají tu vše potřebné, hlavně ruční nářadí. Opískování nebo chromování zadávají specializovaným firmám. 

I když se už pustili i do rekonstrukcí starých aut, jako felicie nebo octavie, nejraději křísí stroje o obsahu válců do 50 kubických centimetrů. Repasované je od nich berou sběratelé a milovníci veteránů, kteří je vnímají podobně jako oni. Tak trochu nostalgicky.

Díly shánějí na burzách nebo přes inzeráty

S opravami pionýrů začali před pěti lety. „Tehdy jsem potkal souseda, jak tlačí odevzdat do šrotu Jawu 550, jednosedadlového pionýra přezdívaného Pařez. Okamžitě jsem zvedl ruce a zastavil ho. Byl to první pionýr, kterého jsme společně s Pepou zachránili. V té době jsme si navíc uvědomili, že v důchodovém věku máme víc času. Proč ho tedy nevyužít hraním? Bavíme se a vzpomínáme na mládí,“ říká Baťka.

Díly opravují, některé shánějí přes inzeráty nebo na burzách. Horší zkušenosti mají s objednávkami přes internetové servery. Stává se, že místo žádaných komponentů jim přijde hromada starého železa. I tak tvrdí, že se na 60 až 70 let staré „fichtly“ dá dodnes sehnat skoro všechno.

„Nové součástky jsou drahé. Určití výrobci zjistili, že je o ně zájem a podle toho nasadili ceny. Dělají se třeba v Polsku, Turecku nebo v Číně. Dneska takový pionýr sestavený z nových dílů vyjde na 15 až 20 tisíc,“ tvrdí Josef Havlíček. Některé části mechanici amatéři vyčistí opískováním nebo nechají pochromovat a nalakovat a zázrak československého motorismu je opět na světě.

Do nádrže přidávali přepálený olej, aby to víc kouřilo

Jawa jim dnes evokuje hlavně zlatá šedesátá. „To byla samozřejmě řídítka s hrazdou, rychlopal a neustálé pilování kanálků u motoru, aby to jezdilo rychleji. Ve škole jsem třeba zaslechl, jaké úpravy udělat, odpoledne jsem rozpůlil motor a k večeru už jezdil u Maláku. Do nádrže jsme přidávali přepálený olej na smažení, aby to víc kouřilo. Rychleji to stejně nejelo, ale to nevadí,“ směje se Baťka.

Nad ponkem Havlíčkovi visí fotografie jeho otce automechanika, který, jak říká, v klukovských letech přejel na motorce oblouk Zlatého mostu vedoucího přes Malši naproti Jihočeskému divadlu. 

V práci právě mají dvousedadlovou Jawu 23 Mustang. Tvrdí, že třeba v Indii by měla cenu zlata a uvezla nejméně deset cestujících. Pamatuje doby, kdy si dokázal auta nebo motorky opravit každý jen trochu zručný český kutil a kolem měst ještě nerostly hřbitovy na pohled docela solidních vraků.