Ačkoliv před pár měsíci oslavil sedmdesátku, rozhodně se nechystá užívat si důchodu v klidu. Vratislav Kulhánek přiznal, že mírně zvolnil pracovní tempo, ale spíš ho k tomu donutily problémy s kolenem.
Vratislav Kulhánek (70 let)Vystudoval VŠE a European Business School v Praze, 10 let pracoval v českokrumlovském OSP, pak až do roku 1992 v českobudějovickém Motoru Jikov. Poslední rok tu byl ředitelem, pak pět let šéfoval zdejší firmě Robert Bosch. Sedm let stál v čele představenstva Škoda Auto, další tři roky byl předsedou dozorčí rady. Odtud odešel na šest let na post předsedy správní rady AAA Auto Group. V roce 2006 založil vlastní poradenskou firmu Industrial Advisors, kde je jednatelem dodnes. Zastával řadu dalších funkcí. Je členem dozorčí rady pojišťovny Kooperativa. Je rozvedený, má dcery Michaelu a Kateřinu a tři vnoučata, Barboru, Jakuba a Václava. Volno dělí mezi sport, historické knihy, literaturu faktu a kormidlování vlastní lodi na moři. |
V poslední době vypracoval revitalizační plán pro Tatru Kopřivnice, na který noví majitelé přistoupili, a zdá se, že v dohledné době by si firma na sebe měla vydělávat.
"Nebude to žádný zázrak, předchozí majitelé tam napáchali pěkná zvěrstva, podnik zamrzl někde v 70. letech. Věřím ale, že Tatra přežije," dodává. Vzápětí se rozesměje při otázce, proč neradí také firmám na jihu Čech.
"Tady jsou všichni strašně sami chytří. Navíc řada šéfů velkých podniků jsou moji kamarádi, ti by mi za rady nanejvýš poděkovali. Praha je přece jen větší rybník," přiznává hlavní důvod, proč se ještě natrvalo nevrátil do Budějovic. Navíc se v dohledné době rýsuje možnost, že bude působit jako poradce šéfa Škoda Auto Winifrienda Vahlanda pro motosport.
Přiznává, že i když se narodil v Plzni, celý život považuje Budějovice za město svého srdce. Po absolvování vysoké školy sice zamířil na pár let na umístěnku do Okresního stavebního podniku v Českém Krumlově, ale krajské město ho pořád táhlo.
V Motoru chodil na dvě směny
"Tak jsem dal výpověď a začal si hledat v Budějovicích práci. Tehdy jsem si naplno prožil tvrzení mého krumlovského šéfa, že je pěkně velký rozdíl mezi vyškrtnutím člena KSČ a jeho vyloučením," vzpomíná na dobu, kdy v roce 1968 vstoupil do strany s odhodláním přispět k rýsujícím se změnám. A když ho o dva roky později vyloučili, byl rád, že má tohle období navždy za sebou. Jenže netušil, že s takovým puncem o pořádné místo nezavadí.
"Kamarád z volejbalu mi navrhl, že můžu jít na dráhu dělat posunovače a za pár měsíců bych mohl vést četu s výhledem na vyšší plat. Když tohle slyšel další z party, Ludvik Kalma, dostal mě do Motoru Jikov jako subreferenta do plánovacího oddělení. Rok jsem pak chodil na dvě šichty. Na jednu do kanceláře, na druhou odpolední na dílnu na motory nebo kompresory, abych domů přinesl trochu slušnou výplatu."
Když napsal tehdejšímu řediteli Motoru diplomovou práci, ten usoudil, že mu musí dát nějaké lepší místo. "A tak mě umístil jako analytika do výpočetního střediska. Výhodou bylo, že dveře se zvenčí otvíraly jen na kouli, takže jsem se tam naučil, že práce, kterou programátoři zvládli za dva týdny, odevzdávali až za půl roku. Tahle zkušenost se mi hodila ve chvíli, kdy mi programátoři ve Škodě tvrdili, že potřebují na úkol mnohem víc času. Já jim říkal, pozor pánové, o tom já vím své."
Chtěl ale víc, takže když hledaly Jihočeské cihelny vedoucího zásobování, vyhrál konkurz a mohl nastoupit. Ředitel Motoru ale usoudil, že když by se dostal na vedoucí místo tam, může si ho prosadit na stejný post v podniku.
"Tak pro mě začala bohatýrská doba, kdy jsem zdokonalil své vyjednávací schopnosti. Když jsme z Metazu Týnec potřebovali odlitky, zašel jsem do Igly pro jehly, protože manželka týnského vedoucího šila. Nikdy nezapomenu na svůj špičkový výkon ve šroubárně v Libčicích, kde jsem náměstka dvě hodiny tak blbnul, až slíbil, že nám potřebné šrouby pro vodňanský závod dodají. Pak mě mohlo trefit, když jsem zjistil, že z Vodňan vůbec neposlali objednávku. Takových historek bych mohl vyprávět stovky."
Od Bosche do Škodovky
Tvrdí, že všechny tyhle zkušenosti pak zúročil ve chvíli, kdy vyjednával v roce 1992 s představiteli společnosti Robert Bosch o vzniku společného podniku, kde se později stal výkonným ředitelem.
"Zájem měli i Američané, těm jsem fandil víc, ale Němci dali lepší nabídku. Já je ovšem pak nehorázně tlačil a vyjednal jsem ty nejlepší možné podmínky. A když jsem po tragické smrti Ludvíka Kalmy dostal nabídku šéfovat Škodě Auto, sami mi řekli, že taková šance se neodmítá, a doporučili mě," vzpomíná na chvíle, kdy musel opustit Budějovice.
Ani v Mladé Boleslavi nezapomněl na své návyky a občas si nechával zapnout v sobotu linku, oblékl montérky a šel si vyzkoušet montáž. A důvod? "Mám dost vysoké sociální cítění, protože osud se mnou občas laškoval. Proto jsem chtěl poznat, jak jsou lidé u strojů zatížení," říká Kulhánek, který ovšem montérky doma rozhodně nevytahuje.
Letos v létě si slíbil, že bude víc odpočívat. Od Škody Auto dostal ke kulatinám voucher na Tour de France, takže ho čeká pasivní účast na etapě z francouzského Carcassonne do Pau. "Paradoxní je, že já jako šéf Škody tu smlouvu s Tour podepisoval, ale vždycky jsem raději jel na dva týdny do Poreče. Takže teď si to užiju," dodává s tím, že ho čeká i cesta po stopách operace Overlord v Normadii. I to byl dárek k narozeninám.
