Ještě nedávno na statku v Jílovicích v podhůří Novohradských hor skoro nic nenasvědčovalo tomu, že tam bude úspěšný pivovar. Jan Wünsch ho v obci se svou rodinou udělal. Takřka od základů změnil svůj život, opustil Prahu a místo očekávaného odpočinku v důchodu se pustil do vaření piva.
„Z hlavního města, kde jsem byl většinu života, jsme chtěli odejít už dlouho, ale nedařilo se nám najít to správné místo. Až jsme navštívili statek v Jílovicích. A byla to láska na první pohled. Věděli jsme to všichni. Dcera tady má zázemí pro koně, kterým se věnuje. A byl to právě její nápad, když jako první řekla, že bych tady měl postavit pivovar,“ vypráví 63letý Jan Wünsch.
Peníze na nákladný projekt získal i díky prodeji rodinného domu a pozemků v Praze. Místo v Jílovicích si vyhlédli na jaře roku 2014, 10. ledna 2015 začala stavba samotného pivovaru a už na začátku června ochutnávali první várku dvanácti stupňového ležáku.
„Všechno to bylo hrozně rychlé a opravdu hodně náročné. 18. července jsme měli slavnostní otevření. Pět minut před zahájením tady nikdo nebyl, takže už jsme byli nervózní. Najednou se to strhlo a po silnici přicházely dva špalíry, každý asi po třiceti lidech. Nakonec dorazilo asi 450 lidí,“ vzpomíná Wünsch.
Při výběru jména pivovaru padla okamžitě volba na Jílovice. „O ničem jiném jsem ani neuvažoval a určitě to bylo správné rozhodnutí. Překvapilo nás, jak nás tady místní přátelsky přijali, toho si ceníme nejvíce. Snad to teď můžeme vracet i tím, že se bude o Jílovicích mluvit častěji v souvislosti s naším pivem,“ věří sládek.
Po Praze se mu nestýská a pochvaluje si klid. Práce mu však vůbec neubyla, spíš naopak. „Na nějakou týdenní dovolenou si teď můžeme nechat zajít chuť,“ doplňuje.
Pivovar mají na statku v prostorách, které původně sloužily jako stáj. V jedné části je varna, kde voní slad, z té druhé je ležácký sklep, kde je šest velkých tanků a jeden menší.
„Už v březnu nám tady ale přibudou další. Roční výstav by tak mohl být 850 hektolitrů, možná bychom se dostali až na tisíc, ale nechci, aby se to projevilo na kvalitě,“ říká Wünsch. K výrobě piva používá vodu z novohradského podhůří, český slad a chmelový granulát z českého chmele.
Už dědeček byl sládkem
Je zastáncem tradičního piva českého typu s dobrým řízem a optimální hořkostí. Používá tak klasické technologické postupy ve varně, pak pivo připravuje studeným hlavním kvašením v otevřených kádích a dlouhým zráním v ležáckých tancích.
Nabízí světlou výčepní desítku, světlou jedenáctku, právě ta uspěla na mezinárodním festivalu v Budějovicích, dále pak světlou dvanáctku a polotmavý speciál. Všechny jsou nefiltrované. „V soutěži jsem nejvíce sázel na dvanáctku,“ přiznává.
Kromě prodeje v okénku přímo na statku v Jílovicích už čepují jejich pivo v Trhových Svinech nebo v Borovanském mlýně a příležitostně ho mají i v Klubu malých pivovarů v Budějovicích. Největší zájem mají podle Wünsche hospodští o jedenácti stupňové, protože ho štamgasti vypijí více než silnějšího piva.
Sám majitel si dá každý den několik skleniček. K pivu měl blízko odmalička. Jeho dědeček byl sládkem v několika pivovarech. Jan Wünsch se narodil v Benešově u Prahy.
„Dá se říct, že skoro v pivovaru. Tehdy tam dědeček dělal sládka. Do 14 let jsem tam jezdil na prázdniny. Už tam jsem trochu nasákl atmosférou,“ vzpomíná.
V osmé třídě se rozhodl, že půjde na střední školu a stane se sládkem, a u piva už prakticky zůstal. Začínal v pražském pivovaru Braník, pak působil třeba na ředitelství pivovarů a sladoven či ve výzkumném ústavu pivovarů a sladoven.
Před otevřeném vlastního pivovaru objel celou řadu dalších, aby zjistil, co a jak dělají. Z každého se snažil vzít to nejlepší a podle toho sestavil vlastní projekt ve spolupráci s odborným dodavatelem technologií.
I přesto, že v Česku v posledních 10 letech klesl počet vypitých piv na jednoho člověka, domnívá se, že boom minipivovarů bude pokračovat, protože je o ně velký zájem. Mladší generace navíc stále více objevuje různé speciály.
„Já bych rád zůstal u současné nabídky piv. Speciály mi příliš nechutnají. My jsme teď šťastní. Našli jsme, co jsme hledali,“ dodává a už nyní je připraven na účast v další soutěži. Tentokrát to bude březnová Jarní cena sládků ve Zvíkovském Podhradí, pak se objeví i na slavnostech piva v Borovanech. „A dál se uvidí.“
