Z jednoho konce na druhý se dostanete s přehledem do tří minut. Minete přitom několik malebných stavení, občas připomínajících selské baroko. A pokud potkáte u jednoho z domků někoho z třicítky místních, můžete mluvit o štěstí.
Vítejte v Minicích na Písecku. V obci s nejméně obyvateli v Jihočeském kraji, která má také nejvyšší věkový průměr v regionu.
„Vidíte? Nebylo nijak těžké mě najít, náš obecní úřad nemůžete minout. A to můžeme být rádi, že tu vůbec stojí,“ vítá nás u drobné dřevostavby Helena Dandová, starostka malé vísky u hranic se Středočeským krajem. Sama si i jako kronikářka pečlivě vede údaje o obci i o obyvatelstvu a připouští, že lidé v obci jsou ještě starší, než uvádí čísla Českého statistického úřadu.
„Oficiálně máme věkový průměr těsně pod 60 roky, ale doopravdy je to téměř 63 a půl roku. O přirozeném přibývání lidí si tu můžeme leda tak nechat zdát. Když jsem se sem před osmnácti roky stěhovala, bylo tu asi 35 lidí, dnes je jich rovná třicítka, dva z nás bohužel letos zemřeli,“ vysvětluje 73letá starostka s tím, že ve vesnici je nyní jediné dítě.
„Když se nějaká chalupa nebo dům uvolní, koupí to bohužel někdo, kdo tu bydlet nechce. Jako vesnice jednou vymřeme,“ myslí si.
Přitom mají Minice poměrně dlouhou historii, první zmínka pochází z roku 1312. Podle Dandové ale ještě dříve stála původní vesnice v místech, kde je nyní lesní hájenka. Jenže ve 13. století měla vyhořet, a tak lidé osídlili místo, kde dnes obec se třemi rybníky a malou kaplí stojí.
„To je asi tak všechno, co se dá přímo v Minicích navštívit. Kostel, hospodu nebo kulturní dům tu nenajdete. I kvůli tomu moc akcí nepořádáme, jen dvakrát do roka uděláme venkovní posezení pro rodáky a přátele obce,“ pokračuje starostka.
Zároveň dodává, že většina starousedlíků je ve vzdáleném příbuzenském vztahu. „Lidé se tu donedávna brali podobně jako na panských dvorech, sňatek býval otázkou financí. Až je podle mě zázrak, že se to tu na lidech nijak neprojevilo,“ říká s nadsázkou Dandová.
Největším problémem Minic je podle starostky i místních charakter obce, která byla desítky let orientovaná výhradně na zemědělství.
„Žiji tu 45 let a pamatuji si, že všechny tyto domy bývaly dříve hospodářské budovy. Tady všude byly chlévy,“ ukazuje 80letá Eva Zeichmeisterová, která je zároveň místní zastupitelkou. „Ale neměnila bych, je tu božský klid. Kdykoliv si mohu užít kávu před svým domem,“ dodává.
Po klidu na venkově ale očividně netouží potomci místních, kteří obec v mladém, produktivním věku v posledních letech takřka bez výjimky opustili.
„Všechno je to o práci, která tu v okolí moc není. Mladé tu nemá co držet, rukama se jim většinou moc dělat nechce. Těžké to mají i lidé, co chtějí stavět. Vyřídit vše potřebné je nadlidský úkol,“ konstatuje starostka.
Plánují rozhlednu na Křemenci
V obci také chybí i obyčejný obchod a jediná služba je zde opravna a prodejna jízdních kol. I kvůli tomu je takřka nutnost mít automobil, ani autobus sem mockrát za den nezajede.
„Na nákupy se dá vyrazit do Čimelic nebo Mirovic. Jednou za týden sem zavítá pojízdná prodejna, jako obec ji také trochu dotujeme, abychom si ji udrželi,“ přibližuje Dandová.
Jenže moc možností rozvíjet obec místním nedává ani obecní rozpočet, ročně musejí hospodařit přibližně s milionem a čtvrt. I kvůli tomu zatím nevyšla stavba rozhledny na nedalekém kopci Křemenec, a to přesto, že se podařilo sehnat dotaci pokrývající 80 procent nákladů.
„Jenže zbytek vychází na více než roční rozpočet, to si nemůžeme dovolit. Museli jsme proto upravit projekt, teď už se nám to snad podaří,“ naznačuje Dandová, která prožila 40 let ve švýcarské emigraci.
„Nejsem místní, ale cestu jsem si tu k lidem našla, i když jsem to jako starostka neměla zpočátku jednoduché,“ vypráví v dřevěné boudě sloužící jako obecní úřad a přidává historku.
„Už v době, kdy domek sloužil jako obecní úřad, nebyl vůbec zkolaudovaný a obci ani nepatřil pozemek pod ním. Hrozil nám kvůli tomu velký průšvih, ale napravili jsme to. I když to není bůhvíco, dá se tu v tom vydržet. Jen v zimě se tu hned vydýchá všechen vzduch,“ líčí se smíchem Dandová.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
