„Ten proud lidí nejde zastavit. Nesmíme dovolit, aby na jaře vyšel znova. Jakmile se dostanou na kontinent, už s nimi nic neuděláme. Pokud se to nepodaří přes zimu vyřešit, bude problém v příštím roce desetinásobný,“ upozorňuje Jirsa.
Co by se podle vás mělo přes zimu stát?
Musíme přijmout opatření, abychom mohli chránit hranice. Migranti se musí soustředit v táborech mimo Evropu. Tam je budeme prověřovat a vyřizovat žádosti o azyl. Ty, které se pokusí přejít přes moře, odtáhneme. A ekonomické migranty bychom vyhostili do tří dnů. Jsou velmi jednoduché postupy, jak zjistit, odkud dotyčný je. To, co se děje, je porušování všech evropských dohod o azylu a bezpečnosti. Napsal jsem panu premiérovi, měli bychom legislativně připravit armádu na to, že bude chránit vnější hranici. Tak jak je to v Maďarsku.
Jak si to představujete konkrétně?
Já to nechci, nepřeju si to. Ale v Maďarsku nebylo jiné řešení než postavit plot. Bavorský premiér nyní o plotu mluví také. Já doufám, že to nenastane, ale musíme být připraveni. Maďaři taky museli najednou koupit 130 kilometrů ostnatého drátu. To také není jednoduché. Vždyť stačí, aby ve Vídni někdo „přehodil výhybku“, a vlaky s migranty začnou jezdit do Budějovic. Pokud jich přijede deset souprav denně jako v Makedonii, tak za týden tady zkolabujeme.
Na druhou stranu uzavřít vnější hranice Schengenu a vnitřní je určitě rozdíl. Spousta Jihočechů jezdí za prací do Německa a Rakouska, pro ty by to byla zásadní komplikace, nemyslíte?
Byl by to obrovský problém. Ale je to nicotná hrozba proti hrozbě masové migrace, která nám hrozí příští jaro. Pokud si všichni v utečeneckých táborech řeknou, že Evropa stále bere, přijde jich desetkrát tolik. Vždyť jich tam jsou miliony.
V Makedonii jste byl tři dny. Jaké byly vaše dojmy z laviny migrantů, které tamtudy proudí?
Bylo to jiné, než jsem čekal. Ač jsem byl na to připravený, ač mi velvyslanec všechno popsal, byl jsem v šoku. Když na vlastní oči vidíte tu nekonečnou směsici lidí, pochopíte, že arabský svět jde do Evropy. Několik tisíc lidí denně. To, co lemuje migrační cestu, to není nepořádek, to je bordel. Migranti jsou přesycováni humanitární pomocí. Oni ji nejsou schopni spotřebovat. Jednou se vyspí ve spacáku a netáhnou se s ním. Protože na další zastávce dostanou jiný. Tak ho někam pohodí. Jsou tam tuny šatů, lahví, igelitů, jídla podél cesty. Z nádraží jsem šel s nimi až na srbskou hranici.
Vyslechl jste nějaký hovor? O čem si povídali?
To na tom bylo nejdivnější. Ti lidi spolu vůbec nemluví. Byl to naprosto tichý pochod. Je to tak různorodá směsice lidí, kteří si ani nerozumějí. Jsou z Afghánistánu, Sýrie, Iráku, Íránu, Turecka, Kosova a z dalších zemí. Navíc to jsou mnohdy příslušníci znepřátelených frakcí, což se už v Německu na ubytovnách ukazuje jako problém.
Zkoušel jste s někým navázat kontakt?
Ano, řada z nich alespoň částečně mluví anglicky. Odpovědi se tak nějak shodovaly: Německo nás potřebuje, Německo nás chce, jdeme na kvóty do Holandska. Oni vědí, že jich je hodně a že je to těžko zvládnutelné, ale na Facebooku vidí, že ten a ten to dokázal. Tak proč by to nezkusili taky. Všichni mají mobily nebo tablety. Z 80 procent to jsou muži, tak 15 procent tvoří rodiny s dětmi, je tam i pár starých lidí.
Jak na migranty reagují Makedonci?
Má to dvě roviny. V Kumanovu, odkud migranti jdou z vlaku k srbské hranici, lidi staví kolem obce plot. Z toho je jasné, jaká je tam nálada. Ale viděl jsem, jak makedonské děti nosí plné pytle chlebů, které tam jsou poházené po cestě. Nevím, jestli to dávají zvířatům nebo prodávají. Je tam i spousta lidí, kteří jedou s vozíky podél proudu migrantů a prodávají jim všechno možné.
