O minulém víkendu jste hostili soutěž Medik roku. Mají o ni budoucí lékaři zájem?
Je to projekt holdingu Jihočeské nemocnice, každý ročník pořádá jiná nemocnice a letošní pátý vyšel na nás. Soutěž už si vydobyla takovou pověst, že kapacita je při přihlašování naplněná za dvě až tři minuty. Hostili jsme 95 studentů, tedy 19 týmů po pěti studentech z lékařských fakult od Plzně po slovenský Martin. Všichni byli aktivní a zajímali se o medicínu. U nás měli možnost pracovat i na neurochirurgii, kde prováděli biopsii mozku na simulátoru, při kardiologické disciplíně zaváděli elektrodu kardiostimulačního systému.
Jak hodnotí medici zvyklí na fakultní nemocnice tu vaši?
Já jsem s nimi mluvil během celé soutěže a ti, kteří neznají naši nemocnici, byli překvapeni, jak je upravená, logicky uspořádaná a někteří ani nevěděli, že se tady provádí medicína na úrovni fakultních nemocnic kromě transplantací.
Protože to byl už pátý ročník, máte nějaké posily ze soutěže ve vašem týmu?
Do jihočeských nemocnic už nastoupilo několik desítek lékařů, kteří je poznali právě během studia při soutěži Medik roku. Zajímavým momentem teď u nás bylo, že doktor, který se zúčastnil prvního ročníku této soutěže, je nyní naším lékařem na neurochirurgii a přímo na stanovišti neurochirurgické disciplíny dohlížel na mediky, jak si vedou.
Personální otázka je noční můrou řady šéfů nemocnic. Jak je to u vás?
Z pohledu personálního obsazení jsme na tom celkově dobře, jen některá oddělení potřebujeme posílit specialisty. Máme vypsaný motivační program pro nové lékaře s možností náborového příspěvku až 350 tisíc korun. Jeho výše je odstupňovaná podle toho, zda přichází lékař absolvent, nebo už lékař s praxí a vzděláním. V současnosti nejvíc potřebujeme lékaře pro neurologii, radiologii a onkologii.
Michal Šnorek (36 let)Nový generální ředitel českobudějovické nemocnice se narodil v roce 1982 v Českých Budějovicích. Vystudoval medicínu na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a management zdravotnických služeb na Vysoké škole ekonomické. Od roku 2006 působí jako lékař v kardiocentru českobudějovické nemocnice, kde se specializuje na implantace kardiostimulátorů a kardioverterů-defibrilátorů. Dlouhodobě je součástí vedení nemocnice a účastní se jednání představenstva i dozorčí rady. Od roku 2014 zastával pozici ředitele úseku interních oborů českobudějovické nemocnice. |
Můžete pro srovnání uvést, kolik máte zaměstnanců celkem?
Nemocnice patří mezi největší zaměstnavatele v krajském městě. Pracuje tu 2 800 lidí, z toho je 550 lékařů a asi 1 200 zdravotních sester. V řadách lékařů nám chybí jednotlivci, loni jsme přijali asi 40 nových doktorů, takže postupně doplňujeme tým. A do optimálního stavu bychom potřebovali přijmout asi 40 sester.
Jak se vyrovnáváte se situací, že mladí lékaři už nechtějí strávit většinu života v práci?
To je obecný trend, který pozorujeme, nicméně já to nehodnotím, že to je špatně, nebo dobře. Prostě to tak je a my s tím musíme pracovat. V současnosti peníze nejsou to, na co se mladí ptají jako první. Jistě je zajímají, ale není to pro ně to nejdůležitější. Na první místo staví pracovní podmínky a možnost profesního růstu. Naši nemocnici si vybírají proto, že podporuje všechny stupně vzdělávání i účast na kongresech po celém světě. Moje role lékaře mi usnadňuje vnímání zpětné vazby od zaměstnanců, takže tam, kde to bude potřeba a kde to bude možné, budeme pracovní podmínky nadále zlepšovat.
Máte za sebou první dny na postu šéfa nemocnice. Je to velká změna proti dosavadní práci?
Já ji jako moc velkou nevnímám, můj diář je z osmdesáti procent naplněný tím, co jsem dělal dosud. To znamená, že kromě své profese lékaře v kardiocentru jsem se už osm let po boku ředitele Břetislava Shona věnoval managementu, měl jsem na starosti vykazování lůžkové zdravotní péče, specializační vzdělávání lékařů, sledoval jsem ekonomiku nemocnice a podílel se na projektu rekonstrukce horního areálu. K tomu mi teď přibylo jako šéfovi podepisování spousty dokumentů a určitá reprezentativní role navenek.
A nechystáte se jako mladý manažer největší nemocnici v kraji trochu personálně provětrat?
K tomu nemám žádný důvod. Nejsem v roli krizového manažera, který musí zavírat oddělení kvůli nedostatku personálu a nemá peníze na výplaty a placení faktur, a proto se musí obklopit novými lidmi. Já jsem převzal prosperující nemocnici v dobré ekonomické kondici se stabilním pracovním týmem. Naopak si cením toho, co služebně starší kolegové ve vedení nemocnice dokázali a že mi budou dál v jejím rozvoji pomáhat.
Stihnete dokončit sestěhování všech oddělení z bývalé vojenské nemocnice do horního areálu podle plánu?
Zatím jde všechno docela hladce, největším problémem jsou rostoucí ceny ve stavebnictví a průtahy v přípravách staveb, musíme proto tvrdě vyjednávat o úhradách zdravotní péče, abychom na investice dosáhli. Letos jsme už stihli z dolního areálu přestěhovat kompletní psychiatrii do zmodernizované historické budovy, pokračuje výstavba nového pavilonu lůžkové části rehabilitace a stanice dárců krve i nové prádelny. Obě tyto stavby budou dokončeny ještě letos. Začne i přestavba pavilonu interny, do něhož se po obnově přesune plicní léčebna a oddělení následné péče z dolního areálu. Nejnáročnější stavbou bude chirurgický pavilon včetně nových centrálních operačních sálů. Ale termín dokončení hlavní části přestavby nemocnice v roce 2022 bychom měli stihnout a dolní areál nemocnice opustit.
Mezi největší novinky z poslední doby patří urgentní příjem. Jak se osvědčil?
Na urgentním příjmu se denně lékaři různých odborností starají zhruba o sto pacientů. Jeho recepci jsme po úvodním tříměsíčním dvanáctihodinovém provozu zprovoznili od loňského prosince nepřetržitě, což je důležité nejen pro pacienty přicházející „po svých“, ale i kvůli těm přiváženým záchrankou. Z důvodu větší bezpečnosti našich pacientů se zde provádí zdravotnické třídění, při kterém je každému určena ošetřovací priorita a místo ošetření. Mou prioritou je poskytování kvalitní péče pacientům, kteří ji skutečně potřebují.
Sám jste lékařem kardiocentra. Stíháte i jako šéf nemocnice ještě obléknout bílý plášť?
Své původní profesi kardiologa jsem se věnoval i na předchozím postu ředitele úseku interních oborů a lékařské praxe se nehodlám vzdát ani nyní. Pobyt na sále je pro mě relaxací od manažerských povinností a zároveň si chci udržet pohled řadového doktora z provozu. Specializuji se na zavádění kardiostimulátorů a kardioverterů-defibrilátorů, jež se používají k léčbě srdečních arytmií a prevenci náhlé srdeční smrti.
Kdybyste byl ministrem, co byste v českém zdravotnictví změnil jako první?
O kariéře ministra zdravotnictví nesním a myslím si, že současný ministr Adam Vojtěch má slabiny zdravotnického systému dobře zmapované. Podle mě je důležité začít co nejrychleji s restrukturalizací nemocnic. V některém okrese jsou dvě i tři a všechny nabízejí stejnou péči. To není při dnešním toku peněz do zdravotnictví, ale i počtu personálu dlouhodobě udržitelné. Nerušil bych žádnou, ale vytvořil provázaný systém akutní, následné, rehabilitační a sociální péče.
