„Práce městského architekta je o tom, jak hledat cesty, přimět zúčastněné strany, kterých se týká změna v konkrétním území, sednout si k jednomu stolu a dohlédnout na to, aby našli společnou řeč. Vysvětlit všem, kterých se to týká, co je společným zájmem. Je to diplomat na poli architektury,“ říká Ondřej Busta, který se stal novým městským architektem Českého Krumlova.
Podepsalo se na vzhledu Krumlova období, kdy v něm na urbanismus a architekturu nedohlížel žádný odborník?
Já si myslím, že to je vidět. Když se na Krumlov dneska podíváte, tak nevíte, čím chce to město být. Je to naprosto výjimečné město, jež má ale dnes tendence rozkolísávat přirozený vývoj. Je to město v UNESCO, to znamená, že je striktně hlídané. Na druhou stranu je to nádherné město se spoustou šikovných lidí, ale podmínky pro život v něm nejsou ideální.
To je vidět hned na okraji města s obchodními domy. Proč mají lidé ze sídla v údolí řeky nakupovat na odlehlém kopci?
To je komická situace. Každý ví, že soustředit obchodní centra do jednoho místa, kde to mají všichni z města daleko, musí jezdit autem po jediné Objížďkové silnici, která územím vede, i to, že lidi nutíme jezdit autem, pro ně není příjemné. Každý vám řekne, že chce mít školu, školku, obchod, doktora co nejblíže místa bydliště, nejlépe v pohodlné vzdálenosti. Ale nakonec stejně všichni všude jezdí autem a města hledají složitě řešení, jak se vyrovnat s obtěžujícím dopravním náporem.
Ondřej Busta (39 let)Nový městský architekt Českého Krumlova Ondřej Busta je rodákem z Horažďovic na Klatovsku. Je absolventem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, má za sebou roční stáž na Fakultě architektury Institute Konstruktives Entwerfen v německém Aachenu a tříletou stáž v Bamber and Reddan Architects v Londýně. V roce 2009 založil v Praze spolu s Robertem Damcem a manželkou Helenou Busta architektonickou kancelář ROBUST architekti. Žije a pracuje v Praze, trvalé bydliště má však v Českém Krumlově, kde má maminku s rodinou a hodně kamarádů z doby studií na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky České. Mezi jeho úspěšné projekty patří například rekonstrukce zámku Dlouhá Lhota na Příbramsku, expozice Muzea českého karosářství ve Vysokém Mýtě, vila Slapy nebo design interiérů prodejen hodinek STORM. |
Půjdou některé škody napravit? Jako příklad můžeme zmínit Jelení zahradu pod zámkem?
Zrovna Jelení zahrada, kde je dneska parkoviště, je z hlediska praktického provedení realizace parku z parkovací plochy v podstatě jednoduchá. Z hlediska procesu dohody to bude pravděpodobně ale velmi komplikované. Nicméně věřím tomu, že je vždy možné najít řešení. Jinak bych ani do soutěže nešel, a věřím, že je možné se domluvit i se soukromou sférou.
Jak, když město má jiné zájmy než podnikatelé?
Pokud město teď ukáže, že má vůli a vizi, která naplňuje krédo, aby se v něm dobře žilo, je to víceméně v zájmu všech. A na architektovi je, aby dokázal najít nějaké průsečíky a nejlepší výsledek s nejmenší škodou. Vždycky tam někdo bude, kdo nebude uspokojený. Ale pomocí pozitivních impulzů od města, ať už je to tlak na služby, druh obchodů, tím že jim budu vycházet vstříc s reklamou, přístupem do města, zásobováním. Pokud lidem v tomhle vyjdu vstříc a nechám je žít, dají se nastavit pravidla, aby byl daný záměr cílem všech.
Dá se něco dělat se skanzenem, ve který se čím dál víc mění centrum města?
To je jeden z největších problémů Krumlova. Víme, že jsou tu davy turistů, že si na náměstí nekoupíte rohlík, že z centra zmizela spousta obchodů takzvané občanské vybavenosti s běžným sortimentem. Nejsem specialista na ekonomiku a marketing, ale je určitě řada lidí, kteří by na to mohli dokázat najít nějaké řešení. A role architekta je najít je, pozvat k jednomu stolu a dát jim šanci své vize naplnit.
To zní logicky a jednoduše. Proč na to radní nepřišli sami?
Myslet si, že to zvládneme bez architekta u takhle složitého města, jako je Krumlov, je, jako když si člověk řekne, že v případě nemoci nepotřebuje jít k doktorovi, že si o tom něco přečetl na internetu. Skončí to tím, že vám pak nefungují játra nebo ledviny, protože jste si něco naordinoval sám. Na první pohled to vypadá, že vám nic není, ale nejste odborník a nakonec člověk umírá, a podobné je to s městem. Ani architekt není odborníkem na všechny oblasti, ale neměl by mít zábrany poradit se.
Radnice se už deset let marně snaží využít území bývalých kasáren ve Vyšném. Bavili jste se už i o něm?
Ano. Názor na revitalizaci tohoto území byl dokonce jednou z otázek ve výběrovém řízení. Osobně mi toto území nepřipadá až tolik problematické. Je to dnes prázdné místo, které je tak skvělou územní rezervou, například pro individuální bydlení. Jde o to, nastavit tam taková pravidla, která budou pro město přínosem.
Mohou nové parcely pomoci udržet mladé lidi v Krumlově?
Město se vylidňuje, demografická křivka klesá. A otázka je, jestli dneska ještě lidi chtějí tak moc bydlet mimo centra v satelitech a ve chvíli, kdy se v Krumlově nedá žít v centru, je to běh na dlouhou trať. Obávám se, že zóna Vyšný by to zachránila krátkodobě, protože není příliš rozlehlá. Současný trend je zahušťovat, my ale bohužel nemáme moc kde, přesto tu možnosti jsou.
A co historické obytné domy v centru města?
Ve městě se teď děje zajímavá věc, že se spojují měšťanské domy pod jedním majitelem a vznikají tu paláce jako na Malé Straně. Z toho vychází, že na Krumlov se nedá pohlížet jako na malé třináctitisícové město, ale je to město, které se v některých aspektech chová podobně jako Praha. A my bychom teď měli dokázat, že se lidi nebudou zbavovat domů v centru města jako výhodné investice, ale budou tu zůstávat. I když už je na to skoro pozdě.
Letitým sporem je točna v barokní zámecké zahradě. Jste pro její zachování na původním místě, nebo vystěhování?
Já se o točnu zajímal hned po absolutoriu na Fakultě architektury a umění v Liberci. Dělal jsem asistenta děkanovi v ateliéru a měl jsem na starosti jedno zadání, pro které jsem vybral točnu v Krumlově, protože zrovna v té době jsem se sem přestěhoval. Souhlasím s tím, že současná točna v zámecké zahradě být nemá. Ale na studentských zadáních jsem si vyzkoušel, že jsou architektonické formy, kdy v ní můžu tu točnu nechat a ona mizí dle potřeby.
Kam mizí?
Buď zmizí pod zem, nebo odjede. S tím souvisí kapacita, ale není správné těžit z barokní zahrady tím, že tam postavím co největší krabici a budu ji točit. Když chci jít do zahrady, chci ji také zažít v podobě, na kterou je navržena, a to je mnohem větší kulturní historická hodnota. Takže je to strašně sporné - já jsem pro, aby točna zůstala, ale v jaké formě, to by měli prověřit architekti. I s tím souvisí role městského architekta, že není ten, kdo navrhuje, ale určuje koncepci a vyzdvihuje kvality toho místa. Popíše problémy a pokud přichází investor se svým architektem, tak on by měl být nápomocný najít to nejlepší řešení zároveň i městu.
Jako architekt zvenčí můžete znepříjemnit život investorům, kteří si nelámou hlavu s dodržováním zákonů. Už dostáváte pozvánky na diskrétní schůzky?
Já nechci nikomu znepříjemňovat život, na druhou stranu možná si to spousta lidí myslí, možná taky vypadám, že to umím. Nějaké náznaky už jsou, ale tím se člověk nesmí nechat ovlivnit.
Nevadí vám, že výsledek práce městského architekta není tak rychlý a viditelný jako práce v ateliéru?
I projekt, který děláte, se nepočítá na dny nebo měsíce, architekt je ten, kdo si musí počkat. A jestli čekáte dva roky, nebo šest, je sice rozdíl, ale už se s tím naučíte pracovat. Městský architekt na to není sám, musí spolupracovat s odborníky z města. Určitě by stálo za to, aby na radnici byl interní architekt nastálo, ta práce by byla efektivnější a snadnější. To je i původní verze města, mít dva architekty. Interního, který by se staral o běžnou denní agendu a chystal podklady pro externistu, který má lepší odstup.
