Jaké bylo vaše první setkání s Jihočeským divadlem?
Bylo to na jaře 2014, kdy jsem se přijela podívat na činoherní soubor, protože jsem tu měla režírovat komedii Zavolejte Jeevese. První představení, které jsem viděla, byl Blackout od Martina Glasera a Olgy Šubrtové.
A dojmy?
Zaujal mě hlavně titul. Bylo osvěžující vidět v regionálním divadle novou současnou hru na velkém jevišti. To mi bylo sympatické, protože to není úplně obvyklé. Nové hry se v regionálních divadlech dávají hlavně do studiových prostor.
Martina SchlegelováNarodila se 16. února 1981 v Praze. Vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU. Už od studií se zajímala o současnou dramatiku a nezávislou scénu. V roce 2006 zakotvila jako umělecká šéfka v Divadle LETÍ, pro které nastudovala přes dvacet scénických skic a více než deset inscenací. Působila na katedře teorie a kritiky na DAMU. Překládá z angličtiny, zejména současné britské dramatiky. Od roku 2013 se věnuje také rozhlasové režii. V Jihočeském divadle už nastudovala komedii P. G. Wodehouse Zavolejte Jeevese a Katy Martina McDonagha. Od 1. února převzala po Janě Kališové vedení činohry Jihočeského divadla. Ráda cvičí jógu. Má sedmiletou dceru. |
Proč jde šéfka Divadla LETÍ a žena, která má spoustu aktivit v Praze, do divadla v krajském městě?
Já jsem cítila, že bych měla svoje aktivity trošku zúžit. Několik let jsem se pohybovala mezi divadlem, Českým rozhlasem a DAMU, kde jsem přednášela. Bylo náročné neustále přepínat. Univerzitu jsem opustila, pro rozhlas pracuju už jen externě. Spolu s kolegy jsem vybudovala nezávislé divadlo v Praze, což je určitý typ uměleckého provozu a programu. Teď mě čeká zajímavý úkol podívat se na to i z druhého břehu – z velkého kamenného domu. Moje hlavní mise je pokusit se v českém prostředí vytvořit něco, co znám z Německa.
Co to znamená?
Tam už regionální divadla prošla vývojem směrem k moderním kulturním institucím 21. století. Kamenné domy se otevřely impulzům z nezávislé kultury a staly se srdcem svých komunit, kam se soustředí společenský život města. Nejsou to dva uzavřené tábory, které se spolu nebaví. Vzájemně se doplňují. Jihočeské divadlo má spoustu kvalit, díky kterým je to možné zde uskutečnit možná snáze než v jiných regionech.
Jaké jsou silné stránky Jihočeského divadla?
Má poměrně výsadní pozici v celém regionu, žádné jiné srovnatelné divadlo v kraji není. Postoj samotného města ke scéně je vřelý. A to nejenom z hlediska financí, ale dává nám i poměrně velkou volnost, jak kulturní službu občanům budeme naplňovat. Funguje tu také síť soukromých dárců a otáčivé hlediště, díky kterému má divadlo poměrně velkou finanční soběstačnost. Máme také osvíceného ředitele. Lukáš Průdek má vizi, ví, kam chce divadlo vést. Často je sám iniciátorem změn. Nacházíme v řadě věcí společnou řeč. Je také důležité, že si rozumíme i v rámci uměleckého vedení jednotlivých souborů. Nestojíme proti sobě, ale naopak si vycházíme vstříc. V jiných divadlech bývá často nezdravé konkurenční prostředí.
A co samotná činohra?
Ta už urazila kus cesty. Za Glasera a Šubrtové zde došlo k důležité proměně repertoáru. Je to základ, na kterém se dá stavět.
Jak hodnotíte herecký soubor?
Je tu řada hereckých osobností. Neměla jsem po příchodu potřebu dělat nějaké zemětřesení. Funguje tu spíš postupné zrání a obměňování. Teď například nastoupila nová herečka Natálie Drabiščáková, která hrála velmi dlouho v Divadle Na zábradlí. To je výrazná posila. Bohužel se soubor obměňuje i směrem, který se mi nelíbí, ale tak to chodí. Do Prahy odchází Tomáš Havlínek. Za něj ale přijde mladý herec Dan Kranich, na kterého se už moc těším.
A jaké jsou slabé stránky?
Potřebovali bychom do divadla dostat i jiné skupiny diváků. Musíme se snažit rozšířit publikum. To je celoevropský trend. Chtěla bych také více vyprofilovat novou studiovou scénu Na Půdě. Ještě si úplně nenašla cílovou skupinu a dramaturgický směr.
Vaše předchůdkyně Jana Kališová říkala, že šéfování souboru je velká byrokratická mašinérie. Nebojíte se toho?
Umělecký šéf činohry se bohužel hodně času nezabývá uměním, ale produkcí. Já pocházím z nezávislého divadla, kde jsem roky dělala spoustu produkční práce. Takže už to znám a neděsí mě to. Teď mám v LETÍ skvělý produkční tým a mohu se uměleckým otázkám věnovat mnohem víc než dřív. Věřím, že se mi něco podobného povede i tady.
Chcete navázat na duo Glaser-Šubrtová. Ředitel Lukáš Průdek chce také více uvádět témata, která společensky rezonují. Nejde to ale proti průzkumu, podle kterého u diváků vedou hlavně komedie?
Regionální divadlo by mělo umět zvládat obojí. Mělo by uspokojit diváky, kteří si do divadla přijdou odpočinout a hledají zábavu, ale i ty, které zajímá něco jiného. Jsme veřejnoprávní služba, takže bychom měli návštěvníky nejen bavit, ale nabízet také témata, o kterých by mohli přemýšlet a diskutovat.
Plánujete dělat projekty na pomezí činohry i jiných druhů divadel. Můžete být konkrétní?
V příští sezoně chystáme unikátní věc. Bude to imerzivní divadlo. Do Čech tento trend přišel teprve nedávno. Chystáme osmihodinovou instalaci na náplavce u Vltavy. Diváci budou moci přijít do fantazijního uprchlického tábora, kde budou mimozemšťané, již žádají o azyl na naší planetě. Lidé s nimi budou moci prožít celou noc. Divadlo se bude hrát všude okolo nich a oni se stanou součástí dění. Budou si moci dát jídlo, odpočinout si, přespat tam. Bude tam asi 100 účinkujících. Jihočeské divadlo projekt koprodukuje se dvěma nezávislými pražskými divadly. Vyhrál také soutěž a bude Česko zastupovat na světové výstavě scénografie na Pražském Quadriennale. Je to prestižní akce, kam se sjíždějí divadelníci z celého světa. V Budějovicích uvedeme tento projekt v září 2019.
Budete se také věnovat režii?
V příští sezoně budu režírovat dvě inscenace. První bude nová hra o T. G. Masarykovi, kterou píše dramatik René Levínský. Bude to jeden z pilotních projektů k výročí založení republiky. Druhou bude výpravná historická detektivka podle série o královském prokurátorovi z doby Přemysla Otakara II. od spisovatele Vlastimila Vondrušky.
Zajímavou událostí bude určitě i uvedení Rybí krve od Jiřího Hájíčka. Četla jste knihu?
Samozřejmě, sama jsem ho do dramaturgického plánu navrhla. Je to pozoruhodný román. Jeho adaptaci bude režírovat Natálie Deáková, umělecká šéfka Divadla J. K. Tyla v Plzni.
Jaký máte vztah k jižním Čechám?
Mám je moc ráda. Vyrostla jsem sice v Praze, ale dlouhá léta žiju v Kouřimi u Kutné Hory, odkud pochází moje rodina. Před týdnem už jsem se stala českobudějovickou občankou. A zatím se mi tu moc líbí.
