„Neměla by ale sloužit jen slabozrakým nebo téměř nevidomým. Chtěl bych, aby fungovala i jako prevence pro ty, kteří dlouho odkládají preventivní prohlídku u lékaře,“ vysvětluje 29letý Schubert, jenž na první pohled vypadá jako naprosto zdravý člověk. Pozdraví jistým stiskem ruky a bez problémů provází návštěvu po svém bytě.
Sám klade velký důraz na preventivní informace, které společně s jednoduchými testy očí tvoří významnou část webové platformy, již zájemci najdou pod webovou stránkou www.nevidis-uslysis.cz.
„Právě kvůli tomu, že jsem si dříve zrak vůbec nehlídal, jsem na problém přišel až v době, kdy jsem začínal hůře vidět. Přikládal jsem to ale únavě z práce a dalším vlivům. Přišlo se na to díky tomu, že mě zaměstnavatel poslal na preventivní prohlídku. To, že lidé vidí dneska, neznamená, že uvidí i zítra,“ líčí Schubert, který momentálně pracuje na půl úvazku pro vltavotýnskou společnost Vakkos.
„Zpracovávám pro ně cenové nabídky, to zatím ještě z domova zvládám. Přitom s mým životopisem mě chtěli do více firem, ale nechtěl jsem jim lhát a riskovat, že se stane nějaký problém kvůli mému handicapu. Bez počítače se nyní vůbec neobejdu,“ vypráví Schubert.
O své nemoci mluví otevřeně, rád by ji dostal do povědomí co nejvíce lidí. „Jedná se o skutečně velmi vzácnou genetickou chorobu, která v Česku postihuje jednotky lidí. Snadno se zamění za podobnou čípkovou dystrofii; takovou diagnózu jsem si nejprve také vyslechl. Správně nemoc označili až v očním genetickém centru v Praze,“ přidává.
Schubert měl ještě smůlu v tom, že jeho jako jednoho z mála postihla nemoc v takové míře v relativně mladém věku. Momentálně je schopný vnímat obraz pouze pomocí periferního vidění.
Moderní medicína si navíc s chorobou prozatím neumí poradit. Nadějí jsou klinické testy experimentální genové terapie, kterou momentálně provádějí specialisté v Izraeli.
I kvůli rychlému postupu nemoci musí nyní používat monitor s téměř dvoumetrovou uhlopříčkou, kdy za pomocí dalších pomocných aplikací dokáže alespoň rozpoznat vyobrazený text. V současnosti sice existují různé technologické nástroje, které podobně handicapovaným lidem pomohou s rozpoznáváním objektů, ty jsou ale zpravidla cenově nedostupné.
„Právě z tohoto důvodu bych rád svou platformu brzy přeměnil na nadaci nebo neziskovou organizaci. S její pomocí by bylo snazší získat vybavení, které by mohlo slabozrakým pomoci. Důležité je to i pro ty, kteří zrak náhle ztratí. Nerad bych, aby se doma litovali. Pro takové lidi je zásadní, jim co nejdříve pomoci,“ myslí si Schubert.
Pro něho je nyní mnohdy nepříjemný byť jen obyčejný nákup v obchodě. „Musím si zde občas telefonem fotit údaje na potravinách, abych si je mohl pro přečtení zvětšit. Občas na mě někdo pokřikuje, že to nesmím dělat. Ještě horší je to na úřadech, kde mi nikdo moc nechce vycházet vstříc. Jakákoli pomoc nebo asistence je tam obrovský problém, nemluvě o způsobu, jak se mnou úředníci většinou mluví,“ mrzí Schuberta.
