Vše odstartovalo zjištění, že stropy pod šatnou hereček napadla houba. Podle uměleckého šéfa souboru Petra Haška byla budova v havarijním stavu. „A jakmile se jednou do starého domu kopne, tak se zjistí další věci,“ vysvětluje.
Interiér je nový hned u vstupu i v chodbě, která vede k sálu. Ta se zbarvila dotmava. Zároveň se bude pravidelně měnit její výzdoba. „Umístíme sem například vyřazené rekvizity z představení, u kterých si lidé přečtou i jejich příběh,“ vypráví Hašek.
Nejzásadnější novinku ale pocítí diváci v samotném sále, z něhož se stal Black box. „V podstatě to není klasické dělení na hlediště a jeviště. Divák má díky tomu blíž k hercům. Místnost je nyní hodně tmavá a umožňuje různé rozestavení. Všechno je mnohem kontaktnější. Nepamatuji si, kdy naposledy se zde tak rozsáhlá rekonstrukce dělala,“ popisuje Hašek.
Část hlediště se dá nově vysunout. Divadlo to využije už při představení Lajka vzhůru letí, které má premiéru koncem listopadu. Při něm mají diváci sedět naproti sobě.
Po úpravě hlediště se ale lidé nemají v hledišti o co opřít. Sedí pouze na podsedácích. „Pro děti to nebude problém, uvidíme, co dospělí. Je pochopitelné, že se jim pak začnou prohýbat záda. Na druhou stranu ale máme krátké, většinou hodinové inscenace. Budeme čekat na to, jak lidé zareagují,“ líčí Hašek.
Kapacita je stále stejná. Sál pojme 70 až 80 dospělých a zhruba stovku dětí.
Změnila se i kabina v sále, která byla zavřená. Nyní je z ní otevřený balkon. Při rekonstrukci vznikl také nový trasový systém. Ten umožňuje lepší práci se světlem. Kromě toho má divadlo nové i podlahy a šatny. Rekonstrukce trvala čtyři měsíce a stála 1,5 milionu korun.
