„Majáles je pro mě srdeční záležitost. Naučil nás obrovské množství věcí, dal nám zkušenosti, které jsou neocenitelné,“ říká 26letý Černý.
Díky Budějovickému majálesu se dostal i ke spolupráci s Redbullem a organizoval třeba mistrovství světa v hodu vlaštovkou v Salcburku, kterého se účastnilo 46 tisíc lidí.
Co se vám ihned vybaví po vyslovení Budějovického majálesu?
Parta kamarádů, která se snaží oživit centrum Budějovic.
Výběr z programu Budějovického majálesuPondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek |
A váš první zážitek?
V roce 2008 jsem se byl podívat na majáles na parkovišti u sokolovny. O rok později jsme se s kamarády přihlásili jako brigádníci a pomáhali stavět a uklízet areál. Bylo mi 16 let.
Začal jste od nejnižší pozice a postupně jste v majálesovém týmu stoupal výš, jak to funguje?
V roce 2009 jsem nejprve uklízel Piaristické náměstí od odpadků a podobně. Potom nás už „draftoval“ majálesový tým a my začali pomáhat s přípravou ročníku 2010. Stal jsem se asistentem technické produkce. Stavěli jsme velkou scénu na Sokolském ostrově a na mě vyšel tenhle úkol: je potřeba sehnat hodně dlouhý elektrický kabel, který zvládne přivést obrovský výkon.
Student gymnázia o tom asi nic moc neví. Jak jste to vyřešil?
Obvolal jsem stavební firmy, jestli takový kabel nemají. Nakonec jsem ho sehnal. Potom jsem pomáhal se stavbou zvukové aparatury a zajišťoval, aby všechno šlapalo. Díky tomu jsem se musel naučit, jak funguje elektrika. V dalších letech jsem navrhoval elektrickou síť po celém Sokolském ostrově tak, abychom dostali revizi a mohlo se vše zapojit.
V letech 2011 a 2012 už jste byl hlavním koordinátorem akce.
Tým zakladatelů kolem Martina Koláře si uvědomoval, že je důležité předat know how mladší generaci, protože oni se časem rozprchnou pryč. Zvolili mě, Báru Kočvarovou a Ladislava Ziburu, abychom udělali ročník 2011, a už jsme do toho spadli. Já měl na starost shánění peněz, oslovování sponzorů a produkci, Bára řešila komunikaci s městem a Láďa propagaci.
Tehdy bylo v týmu deset lidí, teď je jich šedesát. Jak to celé funguje?
Tým je nyní mnohem větší, takže musí být rozdělený na sekce, které vedou takzvaní kapitáni. Když je sekce větší, tak se dále dělí, například dramaturgie má podsekce hudební, divadelní, filmovou, kavárenskou a pouliční umění. Dále máme fundraisingový tým, který shání peníze do rozpočtu. Další sekce jsou marketing, produkce a volba krále. Ta má na starost propojení festivalu se středními školami a vtažení studentů do majálesového dění. Celý tým a kapitány pak vede hlavní koordinátor, který komunikuje s městem, primátorem a institucemi. Během majálesu pracují v terénu desítky dobrovolníků, ze kterých se draftují posily do organizačního týmu.
Všichni studenti to dělají bez nároku na honorář?
Ano. I kapitáni. Pro většinu je to velká škola do života, naučí se věci, které mohou uplatnit později ve své práci. Člověk už pak v budoucnu ví, jak se řeší problémy, musí umět komunikovat, tuší, jak jednat s politiky, s institucemi. To je na Budějovickém majálesu unikátní. V 17 letech se k takovým věcem běžně studenti nedostanou, to přichází až mnohem později. Ti starší kolem 20 let řeší věci, jako HR, strategie, což jsou záležitosti, které v běžné praxi řeší třeba až třicátníci. Vedení festivalu musí zkoušet přemýšlet o vizi a budoucnosti festivalu. Už to není jen o koncertech na Sokoláku, ale o programu pro všechny věkové kategorie a oživení města. Nejsou to ale žádní profesionálové. Co si nevymyslí a neudělají, to se nestane. To je výhoda, ale i nevýhoda.
Proč?
Protože se pak mohou stávat chyby. Třeba jako mně v roce 2013, kdy jsme byli v minusu 200 tisíc, protože přišlo málo lidí kvůli špatnému počasí. Měl jsem na starost finance a tohle jsem podcenil. Tehdy jsem z toho byl hodně špatný, tým mě naštěstí podržel, udělali jsme sbírku a zvládli to. Festival byl bez vstupného a ukázalo se, že fanoušci ho rádi podpoří. Teď to beru jako obrovskou školu a jsem rád, že jsem to zažil.
Jaký je dnes zájem studentů být v majálesovém týmu?
Když jsme to začínali dělat my, tak to byla úzká skupina lidí především z Gymnázia Jírovcova. Postupně se to ale rozrostlo a dnes se zapojují studenti z většiny budějovických gymnázií a středních škol. V tomto ohledu se majáles za poslední roky hodně otevřel. Zájem je větší, než býval.
Jde práce v týmu zvládat se školou?
Například hlavní koordinátor odpracuje až 600 hodin během příprav. U nás na Jírovcovce už byl majáles zaběhnutý. Byla to mimoškolní aktivita. Ale pokud člověk potřeboval jít na důležitou schůzku, tak se dalo s ředitelem či třídním domluvit uvolnění, pokud nebyly testy. Učitelé nám hodně vycházeli vstříc. Viděli, že nám to dává hodně zkušeností, ale nesmělo se to zneužívat, což se občas stávalo. I já jsem během svého prvního ročníku v majálesu často chyběl ve škole, potom už jsem si dával pozor, aby další následovníci neměli tyto problémy.
Vy jste zkušenosti využil i v diplomové práci, že?
Psal jsem ji na Vysoké škole ekonomické na téma Budování značek a tvorba marketingových plánů v neziskových organizacích. Uvědomil jsem si, že lidé v neziskovkách nemají dostatek zkušeností, aby dokázali tyto věci dělat bez jakéhokoliv vzdělání či průpravy. Může to sloužit jako manuál s navrženými postupy.
A díky majálesu máte i zajímavou práci...
Před šesti lety jsem přišel s nápadem na Silent disco v Budějovicích. Díky tomu jsem pak organizoval jeden festival v Praze a na základě toho jsem se dostal k Redbullu. S jeho týmem jsem si hodně sedl a dostal jsem se na stáž do rakouské centrály. Měl jsem na starost dva velké studentské projekty – mistrovství světa v hodu vlaštovkou v Salcburku, kterého se účastnilo 46 tisíc lidí ze 60 zemí, a akci Redbull Can You Make It. Při ní musí týmy bez peněz a mobilů dorazit do cíle. Mohou využít jen plechovky Redbullu, které mění za jídlo, ubytování nebo dopravu. Po návratu do Čech jsem si dodělal vysokou školu a s Redbullem dál spolupracuju. Do toho pořádám v Praze Korzo národní spolu s dalšími vysloužilci z Budějovického majálesu.
Pomáháte i současnému majálesovému týmu?
Ano, jako supervizor. Je nás víc starších, kteří festivalem prošli. Současný tým se na nás může kdykoliv obrátit s jakýmkoliv dotazem.
Přesunete se na celý týden do Budějovic?
Kvůli práci dorazím bohužel až ve středu. Nejvíc mě vždycky baví proměna města. Člověk jde po centru a všude se něco děje. Moc se těším na divadla na výstavišti. A na tým a na energii, kterou do toho dává.
Program je tradičně zaměřený na méně známá jména. Některým lidem to ale vadí. Mrzí vás to?
Budějovický majáles se vždy snažil rozšiřovat fanouškům obzory a ukazovat netradiční věci. Mainstreamové věci mohou vidět na spoustě jiných akcí, které si navíc větší experimenty nemohou v komerčním modelu dovolit. Majáles má v tomto volnější ruku. Úlohou Budějovického majálesu je ukazovat nové, ideálně i mladé umělce. Za 15 let se podařilo vybudovat pozici, kdy fanoušci nepotřebují divadlo nebo kapely dopředu znát, ale věří, že to bude dobré.
