„Navzdory tomu, že od událostí uplynulo 120 let, vzbuzuje stále kauza nejen mezi obyvateli Polné silné emoce. Shodně tvrdí, že Hilsner to neudělal,“ připomíná Müller, který je známý z rehabilitací odpíračů základní vojenské služby nebo jako právní zástupce lidí zraněných nebo zastřelených československými pohraničníky.
Advokát odkazuje na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podle níž má každý právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. Také na to, že rozsudek se stále osobně dotýká ještě dnes žijících lidí. K českobudějovickému krajskému státnímu zastupitelství dal advokát podnět k přezkumu v červenci.
„Jako nástupci po bývalém píseckém krajském soudu se podnětem budeme zabývat. Požádali jsme proto o pomoc se sháněním dokumentů k procesu Státní oblastní archiv v Třeboni,“ potvrdil státní zástupce Josef Český, který dostal případ přidělen.
Podle ředitele archivu Václava Rameše reagovali archiváři na žádost zasláním informací o způsobu a možnostech spolupráce. Dokumentů k píseckému procesu mají dost. Konečná revize a případná rehabilitace je pak věcí budějovického krajského soudu.
Otázkou zůstává, jaký bude mít celé konání společenský význam. Někteří odborníci včetně politiků tvrdí, že otvírat případ z právního hlediska je zbytečné. Další lidé, kteří o revizi usilují, připomínají, že právě v dnešní době je takové připomenutí aféry morálně prospěšné.
Advokát oslovil i ministerstvo spravedlnosti
Snahy o revizi procesu, ve kterém se původně angažoval ve prospěch obžalovaného i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, se objevují v celém průběhu minulého století. První hned po rozsudku. Neúspěšně. Podněty ke stížnosti pro porušení zákona odmítly naše instituce v letech 1998 a 1999.
Kauza HilsnerV lese v Polné na Vysočině nalezli 25. března 1899 zavražděnou 19letou Anežku Hrůzovou. Z rituální vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner. Po půl roce ho k trestu smrti bez přímých důkazů a pod nátlakem veřejnosti odsoudil Krajský soud v Kutné Hoře. Později byl rozsudek zrušen a případem se nově zabýval Krajský soud v Písku. Ten obžalovanému přisoudil i další vraždu dívky, jejíž tělo v rozkladu objevili na stejném místě. Hilsner, jenž obvinění odmítal, byl odsouzen podruhé k trestu smrti provazem. Od oprátky mu pomohl císař František Josef I., verdikt změnil na doživotí. V roce 1918 Hilsnera propustili z vězení, po 10 letech zemřel opuštěný ve Vídni. |
Advokát Müller podal další v letech 2019 a 2020 přímo ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Připomněl v nich stanovisko bývalé ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové z roku 1996, podle něhož byl v trestní věci obžalovaného Leopolda Hilsnera porušen zákon.
V lednu 2019 konečně vyhověl Nejvyšší soud České republiky stížnosti pro porušení zákona a v Hilsnerově kauze bylo možné napadnout rozsudek v Písku.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová na to sice reagovala slovy, že odsouzení Leopolda Hilsnera nebylo v souladu ze zásadami spravedlivého procesu, sama ale stížnost nepodala. Odůvodnila to názorem, že taková stížnost má být uplatňována v případech, které mají reálný dopad na současnost nebo má konkrétní individuální účinky. Podobně odmítl stížnost i prezident Miloš Zeman.
Podle Müllera se už ozvali čtyři lidé, pro které revize rozsudku má právě osobní význam. Například hudebník a skladatel Charles Heller z Toronta, vnuk představeného židovské obce v Polné a opatrovníka obžalovaného Leopolda Hilsnera. Jeho dědeček byl kauzou ve své době tak traumatizován, že zemřel krátce po procesu ve věku 49 let.
Osobní vztah cítí také badatel Petr Vašíček, jenž se kauzou zabývá od 90. let a snaží se o rehabilitaci Hilsnera. Kvůli tomu čelí útokům. Dalším je Jan Prchal z Polné, jednatel místního Klubu za historickou Polnou.
Shromažďuje materiály týkající se hilsneriády a navíc jeho prateta se přátelila se zavražděnou Anežkou Hrůzovou. Individuální význam má revize soudu pro další obyvatele Polné, zejména jeho bývalé části Židovské město, jejichž rodiny čelily útokům veřejnosti. Podle dobových zpráv totiž událost vyvolala lavinu antisemitismu.
Psychózu si užil i Písek
Proces s Leopoldem Hilsnerem živil více než 14 dní Písek a jeho okolí. Zprávy o něm se dokonce dostaly do evropských i světových médií.
Dne 14. listopadu 1900 napsaly Písecké listy: „Účastenství na procesu jest čím dále značnější a porotní sál jest nyní každý den přeplněn a vedro k nesnesení... Z celého dalekého okolí píseckého dostavovalo se do síně obecenstvo a v první řadě dámy, jichž byla vždy převážná většina. Některé dámy dorazily s operními sklíčky, přinášely si bonbony a jsou vskutku nejvytrvalejšími posluchači...“
Podle sedmdesátiletého jednatele Klubu za historickou Polnou Jana Prchala má obnovení procesu a případná rehabilitace Leopolda Hilsnera velký význam pro současnost. „Stejné projevy intolerance se objevují i dnes, i když jsou někdy v rafinovanější podobě. Můžeme jen doufat, že se proti nim postaví lidský rozum,“ míní Prchal.
28. srpna 2017 |
