Pozitivního vývoje kalamity si všímají také vědci, podle nichž bylo letošní počasí ještě o něco příznivější než loni.
„Bylo to vidět nejen na tom, co se děje v lese, ale také na nižších kůrovcových těžbách. Navíc poklesl výskyt lýkožrouta i v lokalitách, kde je smrků stále hodně. Pomohly tomu hlavně deštivé dny, kdy se kůrovec nerojí a stromy sílí,“ vysvětluje entomolog Petr Doležal z Biologického centra Akademie věd.
Podle současného vývoje počasí už ani nepředpokládá, že ve zbytku roku ještě vylétne další generace lýkožrouta. „Letos byly maximálně dvě generace, přičemž ta druhá už pomalu přechází do fáze přezimování. Už je to vidět i na lapačích z jihu Moravy. Kůrovec teď nelétá, už je po sezoně,“ přibližuje Doležal.
Jeho slova potvrzuje i jednatel Lesů města Písek Václav Zámečník, který letos hlásí jen necelou polovinu kůrovcových těžeb ve srovnání s loňskem.
„Bez problémů jsme zvládali zpracovat všechny napadené stromy, které jsme objevili. S tvrzením, že kalamita končí, bych byl ale zatím ještě opatrný. Trochu se obávám, že je ústup kůrovce daný i mizící potravou,“ myslí si Zámečník.
Píseckým hospodářům situaci lehce zkomplikovaly letní bouřky, při nichž museli řešit řadu polomů. Částečně jim ztížilo práci i vlhko, které přidělávalo práci hlavně při těžbě dřeva.
„Většinou jsme museli do nepřístupných míst, tam jsme si nějaké škody s technikou způsobili. Také jsme častěji ožínali mladé stromky od plevele a křovin, takže nám trochu rostly náklady na lesní práce. Nic vážného to ale pro nás neznamená,“ dodává Zámečník.
Podobná situace je i v lesích okolo Českého Krumlova, kde museli letos likvidovat pouze malá kůrovcová ohniska do 20 napadených stromů. „Určitě jsme teď úplně někde jinde než před třemi roky, kdy nám kalamita kulminovala a nestíhali jsme kácet,“ říká jednatel Lesů města Český Krumlov Miroslav Štoll.
Cena za kubík kulatiny rostla, nyní opět klesá
Podle něho se také v první polovině roku výrazně zlepšoval trh se dřevem. Jeho cena vytrvale rostla a pily místo 500 až 700 korun za metr krychlový smrkové kulatiny vyšponovaly cenu až na dva a půl tisíce. Poslední týdny se ale růst cen zastavil a trend se pomalu obrací s tím, že někteří zpracovatelé dřeva ceny začali výrazněji snižovat.
„Pilaři dosáhli hranice, za kterou jsou ochotní kulatinu kupovat. Dodáváme dřevo rakouskému odběrateli, podle něhož je teď situace nejhorší za posledních šest let. Posílali dřevo do USA, kde měli výpadek dodávky z Kanady, a tím pádem narostla jeho cena. S tím je ale konec a rakouské pily mají plno kulatiny i řeziva, které nemají komu dávat,“ vysvětluje Štoll s tím, že s rostoucí cenou suroviny jim zahltili kapacity také menší hospodáři.
To řada českých lesníků se musela dřeva zbavovat v době, kdy byla cena na historickém minimu.
„Nemohli jsme se nijak zahojit, když nebylo v době rostoucích cen pilám co nabídnout. Trh je pro nás teď velmi špatně nastavený a myslím si, že v tomto případě mohl zasáhnout stát. V nejhorší kalamitě měl vykupovat dřevo za určitou garantovanou cenu, to se ale bohužel nedělo,“ připomíná Vlastimil Pekárek z Dačicka, který musel kvůli kůrovci vykácet čtyři ze sedmi hektarů svého lesa.
Chybí lidé na práci v lesích
Na druhou stranu i on je rád, že kalamita postupně odeznívá, nicméně práce spojené s řáděním kůrovce pro něj stále nekončí. Teď musí obnovit holiny. Je na to úplně sám a do lesa se už pracovníky ani nepokouší sehnat.
„Nemá to smysl, nedokážu sehnat už ani lidi na natírání srubů a dodávání speciálních barev, což je má druhá živnost. Zákazníky přemlouvám, aby si sruby natírali sami s tím, že jim půjčím vybavení a ve všem poradím. Zájemcům nestačí ani 300 korun na hodinu,“ přibližuje Pekárek.
Dokonale tak ilustruje velký problém, který se netýká jen lesnictví. Lidé chybí téměř ve všech podnicích a pracovníky hledají i v národním parku Šumava. Zde letos zatím vytěžili okolo 150 tisíc kubíků dřeva, které bylo jak napadené kůrovcem, tak poškozené polomy. Delší dobu správa parku spoléhá také na agenturní zaměstnance, ti ale letos citelně chybějí.
„Vidíme horší situaci v dodávkách lesnických služeb, především odkorňování. To je také rozdíl například oproti loňskému roku, kdy jsme byli schopni díky dodavatelům odkornit rekordní množství dříví. Chybí nám také lidi na pěstební činnost,“ líčí náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.
Většinu pěstebních dělníků si drží v píseckých lesích, ale ani zde se nevyhnuli problémům s nedostatkem lidí.
„Řešíme to pomocí agenturních pracovníků, ale máme problém s jejich spolehlivostí. Hajný je musí často několikrát denně kontrolovat, jestli to dělají správně. Krize na trhu práce se u nás projevila více v tomto směru,“ vysvětluje jednatel píseckých lesů Zámečník.
