Velkolepý betlém se skládá z 1 398 částí. Z nich je 133 pohyblivých. Zabírá plochu téměř 60 metrů čtverečních a je zapsaný v Guinnessově knize rekordů jako největší mechanický betlém na světě. Krýzovy jesličky jsou největším tahákem Muzea Jindřichohradecka.
„Pro mě je to srdeční záležitost. Jesličky znám odmala a nikdy mi nezevšední. Když přijdete v létě k betlému zvenku, kde je čtyřicet stupňů, zklidníte se, máte v sobě uložené emoce Vánoc, takže si prohlížíte jesličky a máte pocit, že je venku metr sněhu,“ líčí Alexandra Zvonařová, etnografka Muzea Jindřichohradecka, která se betlémům věnuje už třicet let a zmapovala i Krýzův příběh.
Tvůrce českého jesličkového zázraku, punčochářský mistr Tomáš Krýza, se narodil 13. prosince 1838 v Jindřichově Hradci. Prožil tam celý život a zemřel 31. května 1918.
Letos si tak vlastně připomínáme dvě jeho kulatá výročí, kromě sta let od úmrtí i 180. výročí narození tohoto krále betlémářů.
„Malý Tomáš miloval betlémy už od dětství. Traduje se, že jako devítiletý chlapec spatřil na městské věži jesličky svého strýce, hlásného Václava Krýzy, a jejich krása ho natolik pohltila, že se rozhodl vyrobit také takové, a možná ještě větší a krásnější. Očarování betlémy mu vydrželo po celý život a na vlastních jesličkách pracoval přes šedesát let, od mládí až do své smrti prakticky denně,“ vypráví Zvonařová.
Ve své miniaturní chaloupce na břehu řeky Nežárky si přes den vydělával pletením punčoch pro široké okolí a po večerech tvořil betlém. Pod jeho rukama vznikaly figurky s tělem, rukama a nohama z lipového dřeva. K trupu je upevňoval pomocí drátků, v průměru jsou postavičky velké 16 centimetrů. Hlavičku s krkem, někdy i ručičky od zápěstí dolů modeloval z kašírovací hmoty udělané z mouky, pilin, sádry a klihu nebo z chlebového těsta se sádrou.
„Šaty jim vyráběl ze sukna nebo z měkkého papíru a ponořil je do teplé kašírovací hmoty. Po usušení figurku omaloval hlinkovými barvami, takže získala hebce sametovou a nelesklou povrchovou úpravu,“ vysvětluje.
Punčochářský mistr Tomáš Krýza s manželkou, dvěma dcerami a synem Janem.
Zároveň s figurami vyráběl Krýza i krajinu se stromy z naklihovaného papíru a dřeva a skálami z papíru posypaného leštěncem olovnatým. Miniaturních palem, vrb, topolů, břečťanů, svlačců, tykví, kopretin, slunečnic a dalších typů květin, stromků a keřů napočítala hradecká etnografka v betlému na dvě stě.
„Velkou pozornost věnoval autor i architektuře. Z lepenkového papíru pomalovaného hlinkovými barvami vytvořil nepřeberné množství domů, paláců, věží, vesnických usedlostí, kovárnu i mlýn. Na některé střechy použil lepené pšeničné klasy, jindy je pokryl miniaturními šindely z tvrdého papíru,“ popisuje Zvonařová.
Samotný betlém je složen ze tří základních částí – betlémské, městské a venkovské. Betlémskou část tvoří centrální scéna se Svatou rodinou, která je doplněna třemi králi s orientálním průvodem s pohaněči, slony a velbloudy a také darovníky. Její součástí je také jediná figurka, kterou Krýza nevytvořil z kašírovací hmoty, ale nechal si ji vyrobit od místního voskaře Adama Zettela.
Krýzovy jesličky
„Prý z posvátné úcty a také proto, aby figurka byla jedinečná. Je to právě narozený Ježíšek,“ upozorňuje etnografka. V okolí scény narození Páně budí anděl spící pastýře a zvěstuje jim narození Ježíška.
Další pastýři s ovečkami spěchají k betlémské stáji, jiní udiveně pozorují betlémskou hvězdu nebo se ohřívají u ohně a další se vydávají k Ježíškovi. Nejzajímavější a nejcennější součástí betlému je vesnická krajina dokládající život lidí 19. století. Diváci v ní najdou řadu typických venkovských stavení i postaviček, které potkával autor ve městě i okolí.
„Můžeme se podívat, jak vypadala selská světnice, kde selka vrtí máslo v máselnici. Na zahrádce před statkem sedí děvče oblečené do místního blatského kroje a přede na kolovrátku a vedle ní dojí selka kravku. Ve vesnické krajině nechybí ani hamr a kovárna. Tovaryši pracují na kovadlině s měchem, na dvoře okovává podkovář koně a na střeše opravuje pokrývač šindelovou střechu,“ přibližuje.
Krýza na betlému pracoval celoročně a své výtvory ukládal na police, které měl po celém obvodu pracovní místnosti ve svém domku pod Nežáreckou bránou. Každoročně na Vánoce tam svůj betlém sestavil a až do Hromnic ho vystavoval na třech stolech i se všemi nově zhotovenými částmi.
Za prohlídku vybíral tři krejcary
Dobový zpravodaj Ohlas od Nežárky pravidelně informoval koncem roku o tom, jak daleko tvůrce pokročil a jak velká část betlémského výjevu je k vidění. Dochovala se i zpráva, že za prohlídku vybíral od lidí po třech krejcarech.
„Přivydělával si tak k pletení punčoch. Mimo jeho dům byly jesličky poprvé představeny na Hospodářskoprůmyslové výstavě v Jindřichově Hradci v roce 1894. O rok později se konala velká národopisná výstava v Praze a podle dobových pramenů se tam část Krýzových jesliček přesunula a část jich přitom byla zničena. Proto lze předpokládat, že betlém mohl být i mnohem větší, než je v současné době,“ srovnává.
Po smrti Tomáše Krýzy se jeslí ujal jeho syn Jan, který je opravoval, ale také doplňoval a vybavil elektrickým osvětlením. V roce 1935 pak betlém věnoval muzeu. Sám ho tam instaloval do listopadu 1936 a v prosinci už si jesličky mohli lidé v muzeu prohlédnout.
„Velkým zásahem do technického stavu jesliček bylo koncem šedesátých let 20. století neodborné stěhování betlému z přízemí muzea do prvního patra. Jesličky byly navíc neodborně rozebrány a pak znovu postaveny stylem pokus omyl. Navíc k nim byly přidány i dva velké betlémy bratří Steinocherů,“ připomíná Alexandra Zvonařová.
Proto kvituje, že se Muzeum Jindřichohradecka rozhodlo loni začít s celkovým zrestaurováním betlému a navrácení se k jeho původní podobě. I během těchto prací, které potrvají několik let, jsou unikátní Krýzovy jesličky stále přístupné.
