„To ráno jsem byla na nedaleké poště, když mi manžel volal, že před náš panelák spadlo letadlo. Myslela jsem, že si dělá legraci,“ vzpomíná po 17 letech od nehody Ivana Kmoníčková.
Po návratu domů uviděla peklo. Hořel dům i auta na parkovišti před ním, z jejich oken v prvním patře stoupal kouř, z dalších šlehaly plameny. Lidé ve zmatku běhali sem a tam.
Letecká nehoda dvou migů
|
„Shořelo nám vybavení bytu, dokonce i oblečení, zachraňovali jsme doklady a fotky. V té době mi bylo dvacet, vzpomínky už překryly další události v mém životě,“ pokračuje žena.
Podobné zážitky si vybavuje vedoucí lékař záchranky Lumír Mraček.
„Vraceli jsme se z výjezdu směrem na základnu na sídlišti Vltava, když nás předjely sanitky tehdy privátní záchranky. Uháněly na sídliště, odkud už byl z dálky vidět hustý kouř. Zatočily ale z hlavní silnice doleva do vilové čtvrti, takže naše posádka přijela do Otavské ulice ze zdravotníků jako první. To už tam byli hasiči. Hořel panelák, na parkovišti před ním vybuchovala auta. Dávali jsme okamžitě zprávu na dispečink,“ líčí Mraček.
Na místo ihned vyrazil i tehdejší primátor Miroslav Beneš. „Nevěřil jsem očím a připadal si jako v nějakém americkém katastrofickém filmu,“ popisuje Beneš.
V druhém migu seděl černý pasažér
Bez emocí pak informuje o události zpráva vyšetřovatelů. „V pondělí 8. června 1998 v 9:25 hodin se dostaly dva stroje MiG-21 vracející se z letecké show v Pardubicích na základnu v Plané u Českých Budějovic vinou oblačnosti do složité situace. Druhý pilot letky ztratil kontakt s vedoucím a dostal se do turbulence.
Po kolizi se staly oba migy neovladatelné, jejich piloti se ve výšce 500 metrů katapultovali. Jedno letadlo pak dopadlo na chodník před panelovým domem na sídlišti Vltava, druhé do rybníka Černiš vzdáleného kilometr. Piloti přistáli na padácích ve vilové čtvrti, jeden prorazil skleník na zahradě a skončil na záhonech se zeleninou.
Požár v místě dopadu na sídlišti poničil třicet zaparkovaných aut a několik desítek bytů a způsobil škodu na civilním majetku za 25 milionů korun. Zdravotníci ošetřili šest spíše lehce zraněných civilistů, město nabídlo náhradní ubytování 150 lidem. Podle prvotních šetření zavinil nehodu pilot druhého stroje, protože po ztrátě kontaktu s vedoucím letky ihned neopustil formaci,“ píše se ve zprávě.
Postupem času se objevily kolem havárie ještě další podrobnosti. Vyšlo najevo, že v druhém migu seděl černý pasažér. Kromě pilota ještě technik, který se chtěl bez povolení dopravit domů. Naštěstí měl padák.
Později přiznal, že to byl jeho první seskok z letadla. Středně těžká zranění způsobená katapultáží utrpěli všichni tři členové osádky letadel. „Říkám to nerad, ale pilot druhé stíhačky nezvládl situaci,“ konstatoval tehdejší velitel vzdušných sil Ladislav Klíma.
Soudy trvaly dva roky
Po několika měsících vyšetřování příčin nehody inspekcí i policií obžaloval státní zástupce Josef Richtr dva piloty ve věku 36 a 40 let z trestného činu obecného ohrožení se sazbou od jednoho do pěti let vězení. Podle něj porušili předpisy, které v takové situaci platí. Soud se ale k líčení vrátil až v květnu 2000, protože musel čekat na další znalecké posudky. Žalobce Richtr si totiž vyžádal další hodnocení od katedry letectví brněnské vojenské akademie.
Ačkoli oba piloti vinu odmítali a sváděli kolizi na nepředvídatelné okolnosti, přiznali, že mezi nimi vzniklo nedorozumění. Také mezi nimi a řídícím na věži letiště.
„Slyšel jsem od něho alfa bravo, toč vpravo. Takový pokyn jsem slyšel poprvé, ale nebyl čas o něm přemýšlet. V té chvíli se ozval pilot za ním, že nevidí, a následoval slabý náraz,“ vypověděl šestatřicetiletý vedoucí letky.
Kolizi předcházelo nasátí druhého migu letícího ve stejné dráze. „Snažil jsem se točit doprava, ale stroj nereagoval. Pak jsem uviděl před sebou stín a ucítil chrupnutí,“ popisoval čtyřicetiletý zkušený pilot. Podle obžalovaných mohly za srážku aerodynamické síly a turbulence.
Naopak řídící z věže tvrdil, že letce dával včas pokyn k rozdělení kvůli oblačnosti, ale ta reagovala pozdě. Pokyn dával podle norem komunikace v rámci NATO. Soud nakonec odmítl obhajobu, že obžalovaní neměli na srážku vliv, a uložil pilotům tresty s dvouletou podmínkou a každému z nich ještě zaplatit vojenské správě 50 tisíc korun. Žalobce nakonec neuspěl u odvolacího krajského soudu. Požadoval, aby byl trest pro oba piloty přísnější o tříletý zákaz činnosti. V prosinci 2000 odvolací soud původní rozsudek potvrdil.
Odjel trolejbus a za chvilku na zastávku dopadly trosky
Jako zázrakem nikdo nepřišel o život. Tak dodnes vnímají největší leteckou havárii na Českobudějovicku obyvatelé i záchranáři. Šťastných momentů bylo víc. Například jen tři minuty před dopadem migu na sídliště nastoupili cestující na zastávce do trolejbusu číslo 14 a odjeli do centra města. Po chvíli na to samé místo dopadly hořící trosky. Ještě předtím procházely zastávkou děti z místní školky. Díky deštivému počasí nebylo venku moc lidí.
Na odjezd trolejbusu vzpomíná i bývalý primátor Miroslav Beneš. „To bylo velké štěstí. Dopad letadla přetrhal troleje, výbuch rozbil i jednu stěnu panelového domu, stavbu musel kontrolovat statik. Dostali jsme ale rychle peníze na likvidaci škod, lidé se mohli vrátit do bytů už za tři neděle,“ poznamenal Beneš.
Už několik dní po havárii se šťastným koncem se šířily po městě lidové vtipy: „Inzerát - prodám zachovalou Škodu 120. Značka s motorem z MiG-21.“ Nebo. „Čekám na zastávce na čtrnáctku a přiletěla jednadvacítka...“
Panelák v Otavské ulici s vchody 2, 4 a 5, kde bylo nejvíc poničených bytů, dnes ani trochu místo neštěstí nepřipomíná. Po zateplení a obnově fasády má šestiposchoďový dům nová okna a balkony. Od roku 2005, kdy nedaleké letiště opustili vojáci, nehrozí ani přelety stíhaček.
