Původní dřevěná podlaha po došlapu vrže, někde už se skoro rozpadá. Jinde ji nechali zakrytou linem, aby se neničila. Přízemí dříve bývalo reprezentativním prostorem, teď je jen stroze vybavené.
Nikdo tady už dlouho nebydlí. Z velkého okna v průčelí domu je vidět betonová terasa a travnatá zahrada zastíněná hustými stromy.
Zem je ještě viditelně ušlapaná. Na konci srpna ji totiž zaplnili hosté festivalu, díky němuž se v Kralově vile po dlouhé době opět něco dělo.
Řadu let jí hrozí demolice. Poslední čtyři roky sloužila jako sklad, kde se letos scházeli drogově závislí a málem ji zapálili. Navzdory všemu ale unikátní dům ze 30. let 20. století nedaleko prachatického nádraží stále stojí.
Když vedoucí spolku Živá vila Barbora Koritenská vstoupila v květnu do odemčené vily, viděla nepořádek a děsily ji poválené injekční stříkačky.
Teď už pokoji prochází s úsměvem. Poté, co se v květnu ukázalo, v jakém je vila stavu, situace nabrala rychlý spád a skupina místních mladých nadšenců po čtyřech letech opět získala Kralovu vilu od města do pronájmu.
„Dostali jsme ji k prvnímu srpnu, takže jsme neměli moc času, abychom to tu dali do pořádku na festival. Spodní toaleta u předsíně byla celá ohořelá, černé stěny jsme alespoň oškrabali, teď chceme vybílit. Byla tu naprostá spoušť,“ vysvětluje 29letá Koritenská.
Spolek Živá vila měl dům v nájmu poprvé mezi lety 2014 a 2016, udělal v něm komunitní centrum.
Kralova vilaVilu si nechal postavit prachatický podnikatel Jan Nepomuk Kral v roce 1932, hned vedle měl výrobnu a koloniál s potravinami. Dále vlastnil pražírnu kávy a oříšků i nákladní autodopravu. Jelikož byl německého původu, musel po roce 1945 z Prachatic odejít. Jeho vila se dochovala v podobě ze 30. let, v 70. letech tam pouze vyměnili okna a přistavěli betonovou terasu. Hodnota domu tkví především v tom, že odráží architekturu tehdejšího čelního představitele purismu Adolfa Loose. V tomto směru patří k nejhodnotnějším stavbám jihu Čech. Po vystěhování rodiny Kralů sloužila jako jesle či školní družina. Už roky se mluví o její demolici, protože stojí v cestě plánované silniční přeložky. Spolek Živá vila usiluje o památkovou ochranu stavby. Unikátní dům ve městě budí politické diskuse. V nájmu ji skupina měla mezi lety 2014 a 2016 jako komunitní centrum, pak o něj přišla. Radnice z něj udělal sklad technických služeb, který skončil letos po zjištění, že se z domu stává doupě uživatelů drog. Vilu tak opět dostal do nájmu spolek Živá vila. |
Museli také nechat zasklít vymlácená okna. Měli spoustu práce při úklidu, malování a zútulnění. Pokoje byly prakticky holé.
„Pár kusů nábytku je původních, třeba vestavěná skříň nad schodištěm. Další jsme přinesli odjinud. Jednou se někdo z místních zbavoval komody ze 30. let, tak jsem si ji vzala do sklepa. Takhle jsem tam schraňovala věci s tím, že je určitě jednou dám do vily. Manželovi se asi ulevilo, že už máme sklep vyklizený,“ vypráví pobaveně Koritenská.
Právě manžel jí se vším pomáhá, stejně jako bratr i další členové rodiny. Spolek má 14 členů, šest z nich se o vilu nyní aktivně stará. Když před lety pořádali akce, byli ještě studenti a měli více času. Teď dojížděli připravovat festival Vivat Vila po práci.
„Pracuji v Českých Budějovicích a vstávala jsem ve čtyři hodiny ráno, abych dorazila brzo a mohla tak odjet dříve. V domě jsme pak trávili čas do večera. A takhle dokola. Vzala jsem si i dovolenou,“ líčí Koritenská. „Naštěstí nám pomáhali i místní, hlavně když jsme potřebovali narychlo něco sehnat. Vždycky se někdo ozval,“ těší ji.
Ukazuje na zarámovanou černobílou fotku na stěně. Zachycuje úplně prvotní podobu vily, tedy i s původními okny a rozkvetlou zahrádkou místo dnešní betonové terasy. Jinak ale větší přestavbu neprodělala. Na snímku je také malý synek někdejšího majitele vily, podnikatele Jana Nepomuka Krale, se svou chůvou.
Fotografie visí v přízemí v menší místnosti, která dříve sloužila právě jako Kralova pracovna. Kdysi v ní byla mnohem bohatší výzdoba. Ze stěn shlížely trofeje, kromě pracovního stolu tu měl majitel i skříň s loveckými potřebami.
Ve spodním patře postavili organizátoři nedávného festivalu jednu stage, na koncert se tam vejde zhruba sto lidí. Větší stála venku v zahradě.
Originální je i schodiště. V patře bývala obytná část, nyní s terasou posloužila především jako kavárna, pořadatelé tam rozmístili stolky s židlemi, někdo mohl usednout i na kanape nebo do křesla. V jednom místě kouká ze stěny kovový hák. Právě pod ním ještě před pár měsíci vařili nad svíčkou drogy nezvaní obyvatelé.
Vila je stavebně v pořádku
„Ptali jsme se na to odborníků. Nejspíše to nebylo tak, že by tu tito lidé trávili celé dny. Zřejmě to tu měli jako zašívárnu. Byl tu klid na přípravu a aplikaci drog,“ popisuje mladá nájemnice.
Přestože Kralova vila dlouho strádala, stavebně je v pořádku. Ukazuje to posudek od statika, který si spolek nechal vypracovat. Podařilo se mu získat i posudky předních teoretiků, architektů či historiků umění, kteří potvrzují architektonickou hodnotu vily.
Proč tedy není prohlášena památkou? Chvíli byla. Jenže ministerstvo kultury status po krátké době zrušilo. Budova totiž stojí v místě, přes které je od 90. let naplánovaná silniční přeložka.
Projekt je ale zastaralý a stavba v nedohlednu. „To víme podle informací, které jsme získali z krajského úřadu. Všechny varianty dalšího postupu zaberou řadu let. Uvidíme, třeba se jednou podaří Kralovu vilu opět prohlásit památkou,“ přeje si Koritenská, která má k historii blízko i profesně, pracuje na českobudějovické pobočce Národního památkového ústavu.
Živá vila dostala nájemní smlouvu od města prozatím na rok. Chystá dvě až tři akce do měsíce. Kromě koncertů pro mladé chce přinést i přednášky. Některé se mají zaměřit na téma česko-německých vztahů a poválečného odsunu obyvatel.
„Chceme navázat na komunitní centrum. Zároveň je potřeba nabídnout prostor na takové koncerty, které se hodí do klubu. To v Prachaticích chybí. Ale stále jde především o architektonickou hodnotu tohoto místa,“ uzavírá Koritenská.
