„Nejsem žádným Králem Šumavy. Jsem Pepík Hasilů ze Zábrdí. Tak mě pojmenovali sami komunisté, kteří mě pořád chtěli chytit a dávali si úkoly, že mě lapí třeba do Vánoc.“ V řadovém domku na předměstí Chicaga sedí starý muž a skromně říká tyhle věty.
Jenže tento obyčejný chlapík ze Šumavy nejprve v policejní uniformě a později jako agent-chodec zachránil desítky lidí před komunistickou diktaturou.
Sám se do role Krále Šumavy nikdy nepasoval. Že tak Josefu Hasilovi kromě místních dokonce říkali i samotní tajní policisté, svědčí dobové dokumenty.
Stal se spolu s dalším slavným převaděčem Kiliánem Nowotnym předlohou pro propagandistický film Král Šumavy z roku 1959. Před časem jeho příběh oživil David Jan Žák románem Návrat Krále Šumavy, který čeká na zfilmování. Podle knihy vyšel před Vánocemi také stejnojmenný komiks.
Králové ŠumavyMístní tak označovali už staré pašeráky. Po roce 1948 k převaděčům přibyli kurýři, kteří ve službách západních složek plnili různé zpravodajské úkoly. Nejslavnější jsou dva: Josef Hasil a Kilián Nowotny (1905-1977). Ten byl zřejmě nejvýkonnějším převaděčem přes šumavskou hranici. Jeho otec byl legendárním pašerákem. S ním už v devíti letech uskutečnil Kilián první přechody. Odhadem prý Nowotny převedl až 15 tisíc lidí. StB jeho cestu dobře znala. Označovala ji jako kanál 54. Vedla z Vimperka přes Chalupskou slať až k hranici. Nikdy ho ale neohrozila. Strážci hranic se vymlouvali, že je Nowotny v močálech nedostižný. Při svém dvoutisícím přechodu v květnu 1950 byl ale Kilián prozrazen. Za mostkem přes Vltavu u Františkova čekali na skupinku pohraničníci a Nowotného postřelili. Doplahočil se domů do Bavorska a už nikdy nepřeváděl. K dalším Králům Šumavy patřili například agenti-chodci Jaroslav Kaska a Jan Mašek. Mezi převaděči a kurýry bylo také mnoho skautů. Většinu z nich komunisté odsoudili k dlouholetým trestům. |
Josef Hasil se narodil 8. února 1924 v Zábrdí na Prachaticku. „Vzpomínky na dětství mám nádherné. Měl jsem ve vesnici dobré kamarády. Chytali jsme v potocích a řece ryby do ruky. Měl jsem tvrdší výchovu. Nás doma bylo osm dětí. Otec od nás odešel, když mi bylo pět let, a víc jsem ho už neviděl. Jeden po druhém jsme chodili sloužit k sedlákům, pásli jsme dobytek nebo pracovali na polích,“ líčí Josef Hasil ve velkém rozhovoru, který s ním loni pořídil jihočeský publicista Radek Gális. Interview je součástí právě vycházející knihy Moje stoleté Československo.
Za druhé světové války byl Hasil nuceně nasazený v Pasově. V březnu 1945 Němcům uprchl do Čech a stal se spojkou u partyzánů. Po válce se vyučil bednářem.
Brzy ale malý, podsaditý, nicméně mrštný muž nastoupil jako dobrovolník ke Sboru národní bezpečnosti. V lednu 1948 zamířil k pohraničnímu útvaru Zvonková na Šumavě. Sloužil v oblasti Trojmezí, kde se stýkaly hranice Československa, Rakouska a Bavorska.
Záhy po únoru 1948 začal převádět celé rodiny na Západ. Říká, že byl odhodlaný zemřít za to, co dělal. Převáděl lidi, kterým od komunistů hrozilo vězení nebo smrt.
„Věděl jsem, že mě nesmí chytit. Tak jsem se vždycky před cestou pomodlil a prosil Pannu Marii, aby mě ochránila. Ve většině případů jsem ze všeho vyvázl. Měl jsem štěstí, že jsem dobře slyšel. Někdy jsem se esenbákům vyhnout nemohl, hlavně v zimě. Většinou mě prozradily stopy, když jsme přecházeli přes cestu. Když na nás přišli, šli v našich stopách. Slyšel jsem je za sebou, jak praskaly větve v lese. Byl jsem vždycky připravený na boj,“ vzpomíná.
Josef Hasil při rozhovoru v roce 2002.
A ke zlomovému boji brzy došlo. Stalo se to v říjnu 1948. Josef Hasil tehdy v mlze vedl znavenou skupinu s těžkými kufry. Na německém území ale narazili na německého finance v civilu. Ten po nich požadoval, ať s ním jdou na stanici.
Hasil to odmítl. Chtěl se vyhnout trablům. Měl tři týdny před svatbou s Marií Vávrovou, která s ním čekala dítě.
Jenže finančník najednou zvolal: Ruce vzhůru! Hasil se s ním chvíli přetahoval o flintu, potom jednou vystřelil a začal prchat zpět do Čech.
„Byl jsem strašně unavený, hlava se mi točila, nemohl jsem už dál a lehl si v lese mezi větve, abych si odpočinul. Když už byla tma, přešel jsem hranice do Nového Údolí. V jednom baráku bylo světlo, tak jsem si řekl, že se zastavím. Potřeboval jsem se napít. Byla to ale moje velká chyba. Sedl jsem si a v tom momentě usnul. Jenže ten muž odešel na stanici a přivedl esenbáky. To byl můj konec. Byl jsem zatčený a dostal devět let,“ vypráví.
Z lágru utekl do Bavorska
Hasil si odpykával trest v mosteckých uhelných dolech. Mezitím mu Marie Vávrová porodila syna Josefa. Hasil se pokoušel z lágru skoro každý den utéct. Povedlo se mu to po půl roce s bývalým letcem Antonínem Vítkem. Když se dostali do Bavorska, měli nohy plné krvavých boláků.
Josef Hasil se snoubenkou Marií Vávrovou. Tři týdny před svatbou ho zatkli.
Komunisté se okamžitě pomstili na jeho rodině. Velká část skončila ve vězení včetně jeho snoubenky Marie.
„Když mámu zavřeli, vychovával mě dědečkův bratr ve Volarech. Prý mě k němu odvezl v ruksaku mámin bratranec,“ popisuje syn Krále Šumavy Josef Vávra. „V mých pěti letech pustili babičku, která si mě vzala do vsi Škarez na Šumavě.“
Na Západě vstoupil Josef Hasil společně s bratrem Bohumilem do služeb americké zpravodajské služby CIC. Brzy se stal přízrakem a noční můrou pro pohraničníky.
Zrodil se Král Šumavy. Vytvořil rozsáhlou zpravodajskou síť. Pomáhal politickým vězňům, rodinám s dětmi i bývalým ministrům. „V té době většina vojáků a pohraničníků tátovi fandila. Když se rozneslo, že Hasil má zrovna převádět, tak mu drželi palce. Změnilo se to, až když přišli na hranice kovaní komunisti, zblblí ze školení,“ vypráví syn Josef Vávra.
Jedna z cest však skončila tragicky. V září 1950 se s bratrem Bohumilem vydali do Čech pro jeho syna Jiřího. Padli do pasti a Bohumil v přestřelce zemřel. Pohraničníci jeho tělo tajně zakopali u zdi hřbitova v Českých Žlebech.
Až po 66 letech vznikl na místě tragédie památník. Kde se přesně odehrála, dlouho nikdo nevěděl. Po dlouhém pátrání místo přestřelky objevil až badatel a znalec šumavské historie Pavel Horešovský. Díky jeho snaze byl nedaleko zaniklé osady Dolní Cazov v roce 2016 odhalen památník, který tuto událost připomíná.
Josef Hasil převáděl až do roku 1953, kdy se definitivně uzavřela hranice. Chvíli dělal výzvědnou práci v Bavorsku, ale za rok odletěl do USA. Myl nádobí, pracoval v řeznictví, chodil na ryby. Nakonec skončil v automobilce General Motors, kde působil až do důchodu.
Synovi Josefovi posílal do Čech spoustu dárků. Za žvýkačky mu prý kamarádi dokonce nabízeli vzduchovku.
„Z Ameriky přišly i džíny, kostkované košile nebo barevné ponožky. Ale největší hvězdou jsem byl, když táta poslal pravou koženou oboustrannou bundu se cvoky. To mi bylo sedm let. Místní komunisti kvůli tomu měli speciální schůzi, kde řešili, kdo mi ji zakáže nosit. Nepovedlo se jim to. Bundu pak užili ještě moji sourozenci v Budějovicích,“ vzpomíná Josef Vávra.
Se svým otcem se osobně setkal až v roce 1990, kdy za ním přiletěl do USA. „Tři dny jsme si povídali o rodině a jeho přechodech. Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře,“ přemýšlí Vávra.
O pár měsíců později přiletěl legendární Král Šumavy do Čech. Vzbudil nadšení, místní se na něj těšili. Podle Vávry se však našlo i několik komunistů, kteří by ho nejradši na Šumavu nepustili. V roce 2001 ho prezident Václav Havel vyznamenal Medailí Za hrdinství.
„Miluju Šumavu, nejlepší místo na světě“
Samotný Hasil říká, že by se ještě rád do Čech podíval, ale už to nejde. Chodí těžko jen o berlích. Nedávno mu navíc zemřela manželka Eliška, se kterou byl přes 40 let. Denně prý myslí na svůj rodný kraj.
„Miluju Šumavu, nejlepší místo na světě. Tady v Americe se mi po ní stýská, mám ji pořád před sebou. Denně se také modlím za lidi, kteří tam žijí,“ dodává.
Po roce 2010 začal jihočeský spisovatel David Jan Žák uvažovat, že zpracuje příběh Krále Šumavy a napraví pokřivený obraz ze stejnojmenného filmu, kde je navíc jako Král Šumavy představený pašerák Franz Nowotny. Sbíral historické materiály a mluvil s pamětníky.
Ale svědectví Josefa Hasila mu stále chybělo. Až když se seznámil s Josefem Vávrou, nabraly práce na knize obrátky. „Otec s Žákem nejdřív nechtěl mluvit, nerad vzpomínal. Až když jsme mu spolu zavolali, přistoupil na to,“ popisuje Vávra.
Žákův román s názvem Návrat Krále Šumavy se stal bestsellerem. Spisovatele oslovili nejznámější čeští režiséři, kteří chtěli knihu zfilmovat. Nakonec se rozhodlo o natáčení televizní minisérie. „Projekt ale v tuhle chvíli stojí na místě. Dokončuje se alespoň dokument o Josefu Hasilovi,“ říká David Jan Žák.
