Daniel Černý, osmačtyřicetiletý kovář z dílny v Nových Hradech na Českobudějovicku, se šel před třemi lety s přáteli vykoupat do třeboňského rybníka Svět. Vytáhli ho ochrnutého. V nemocnici si vyslechl ortel, že se od krku dolů nehne.
Dnes rehabilituje a plánuje se do dílny vrátit. „Člověka z podstaty život baví,“ říká.
Můžeme se vrátit k tomu, co se tehdy u rybníka stalo?
Já jsem už předtím občas vnímal cosi jako nehybnost prstů na noze nebo necitlivost některých částí těla. Občas jsem i omdlel. Ale nebolelo to, tak jsem to přešel. Teď už vím, že je třeba na sebe dávat pozor. Byli jsme tehdy s přáteli u rybníka a já tam krátce upadl do bezvědomí. Pak jsem se probral a skočil do vody. Už jsem cítil určitou ztuhlost. A z vody mě vytáhli ochrnutého. V nemocnici zjistili zlomený jeden obratel a nárůsty, které skříply míchu. Naštěstí nebyla přerušená. Co se přesně stalo, se neví. Ale ty výrůstky tam mohly být i z otřesů od kovařiny.
Ptám se lidí, kdy jsi naposledy potřeboval nutně kováře? A drtivá většina řekne, že vlastně nikdy. Protože dneska sem přichází mraky sortimentu kovaného z Asie za cenu, kdy se to nevyplatí ani opravovat.
