„Nejtěžší je, že v zahraniční operaci jste s kolegy a kamarády, neřešíte každodenní starosti, jako je banka, děti do školy a na kroužky, zdravotní problémy. A vy se do toho vrátíte, manželka má rozjetý nějaký systém a vy jste ten vetřelec, který jí ho chce změnit,“ nastínil jeden z veteránů Milan Cisár.
On sám prý naštěstí žádné problémy nemá. Absolvoval dosud šest misí od Balkánu až po Afghánistán. Vznik centra považuje za přínos pro kraj a Táborsko. Centra se dosud nacházela pouze v Praze, Brně a Olomouci a dojíždění je zejména pro starší veterány složité.
Táborské komunitní centrum vzniklo v kasárnách Prokopa Holého přestavbou bývalé budovy okresního vojenského velitelství. Rekonstrukce a úprava objektu trvaly pět let. Kromě odborné pomoci může novinka poskytnout zázemí i pro setkávání.
Podle ředitele odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany Roberta Speychala hledají pomoc zejména lidé na zdravotně-sociálním pomezí. Potřebují například zajistit zdravotní péči v nemocnicích nebo kompenzační pomůcky. Veteránů se dotýká také dluhovost, proto mají poradce i na tuto oblast.
Mimo komunitní centra existují i kontaktní místa pro válečné veterány v Žatci, Jihlavě, Liberci a Zlíně. „Tam může veterán po domluvě přijít a říct si o pomoc. Nejde jen o komunitní centrum, lidi máme i v terénu,“ řekl Speychal.
Obrana v Ostravě vybuduje komunitní centrum pro válečné veterány |
V Česku je nyní přes 16 tisíc veteránů. Polovina je již mimo činnou službu, z čehož dva tisíce má již důchodový věk. Služeb péče o válečné veterány využilo jen vloni přes 500 klientů. Potýkají se však s nedostatkem odborníků, který nyní nahrazují využíváním neziskových organizací či služeb měst a kraje.
Centra ale nenabízí pomoc jen veteránům. „Naši lidé jsou připraveni pomoci komukoli z bezpečnostní komunity,“ doplnil Speychal. To si vyzkoušel i Cisár, jehož nemocnému synovi Vojenský fond solidarity pokryl výrobu speciálního invalidního vozíku. Poukázal na to, že ze začátku pomoc odmítal, což je ale prý mezi veterány běžné. „Málokdo si umí říct, že to potřebuje,“ uvedl.
Slavnostního otevření centra se zúčastnil také ministr obrany Jaromír Zůna. I on připomněl počet válečných veteránů. „Je to už kohorta lidí, která si zaslouží, aby se o ně systémově pečovalo a aby měli naši podporu ze strany státu po skončení jejich vojenské kariéry,“ konstatoval.
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Někteří volají po větším zapojením žen |
Otevření komunitního centra předcházelo na dvoře kasáren jmenování nového velitele armádních Teritoriálních sil. Ministr Zůna do funkce ustavil brigádního generála Petra Svobodu, který má zkušenosti ze zahraničních misí na Balkáně i v Afghánistánu.
„Byl jsem ten, který před lety navrhoval vytvoření tohoto velitelství. Tehdy jsem to bral jako jednu z cest, jak posílit budování AČR a její výstavbu. Teď se ukazuje i ve vývoji bezpečnostního prostředí, jak prozíravé a vizionářské toto opatření bylo,“ připomněl Zůna. Doplnil, že od 1. ledna letošního roku došlo k povýšení Teritoriálních sil na roveň s pozemními, vzdušnými a speciálními silami.
Svoboda popsal, že vojáci teritoriálních sil zůstávají ve svém území a spolupracují se všemi ozbrojenými složkami, ale například i integrovaným záchranným systémem. Důležité je dosáhnout toho, aby veřejnost přijala tyto síly za své. Teritoriální síly tvoří zejména vojáci aktivních záloh.
„Věříme, že ochota sloužit bude větší a větší, je to vidět i na těch náborech, které k nám jdou. Celý život aktivní záložáky obdivuji. Dělají to ve svém volnu, jsou to srdcaři a já věřím tomu, že s těmi srdcaři docílíme našich cílů,“ upřesnil.
Aktuálně v aktivních zálohách působí přes čtyři tisíce vojáků. Svoboda by jich však potřeboval více.
