Přeplněné obchodní domy, fronty u výdejních okének, obsypané kiosky. A sportoviště v Česku? Ta musí být v poslední měsících povětšinou uzavřená, opuštěná.
Politici po vypuknutí podzimní vlny pandemie covidu sport v zemi jednoduše zastavili. Na čas dokonce i ten profesionální, který se po pár týdnech obnovil. Aktivity pro děti a amatérské nadšence zůstaly zapovězené na dlouhé měsíce.
Přestože koronavirus zasáhl celý svět, český přístup je zejména v evropském srovnání jedinečný, bohužel v negativním slova smyslu. Nikde sport takto neuzemnili, rozhodně ne na více než půl roku.
Nepříznivá pandemická situace je neoddiskutovatelná, zapomínalo se však na blahodárný vliv fyzických aktivit na imunitu i psychiku lidí. Až pohrdavě pak vyznělo, když exministr zdravotnictví Jan Blatný při žadonění o otevření areálů posílal děti běhat po lese.
Se zvyšujícími se teplotami lidé začali sportovat po celé republice živelně. Tomu nemohl nikdo zabránit. Každého to přirozeně táhlo ven.
„Kluby by sportování daly řád. Stačí společně nastavit rozumná pravidla, za kterých to bude ještě bezpečnější,“ navrhuje Přemysl Horák, předseda SK Pedagog České Budějovice, pod nějž spadá více než 500 členů v osmi oddílech.
S dubnovým rozvolněním se situace pro sportovce jen mírně zlepšila. Venku mohou trénovat v maximálně 12členných skupinkách s jednou osobou na 15 metrech čtverečních, bez využití společných prostor. Vnitřní sportoviště jsou stále pod vládním zámkem.
K omezené přípravě se tak mohli vrátit atleti nebo fotbalisté. „Od rozvolnění trénujeme ve skupinách. Každé pondělí všechny testujeme, zatím jsme měli pozitivní jen dva trenéry, kteří se nakazili v zaměstnání,“ popisuje šéf fotbalové akademie českobudějovického Dynama Petr Benát.
Velkou kritiku vyvolala vyjádření nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera, který nejprve umožnil tréninky až ve 20členných skupinách, aby opatření za pár hodin změnil zpátky na maximálně dvojice. „Sport je dlouhodobě upozaděný, rozvolňování nemá systém,“ dodává Benát.
Frustrace sportovců dosahuje maxima. Řada z nich se ke sportování možná už nikdy nevrátí. U dětí je to ještě horší. Mnohé zlenivěly a přibraly, znovu chodit na kroužky dost možná již nezačnou.
„Děti nejméně křičí, ale pandemie je zasahuje nejvíc. Budě těžké celý sport nastartovat,“ zdůrazňuje trenér z českobudějovického Gladiators gym Michal Novák.
Kluby jsou připravené testovat
I v tělocvičně jeho klubu s přibližně 600 bojovníky už dlouhé měsíce schází nadšený dětský křik. „Je to diskriminační. Některé sporty už se dělat dají, ale řada z nich ne. Přitom děti se potkávají ve škole, ale odpoledne jít sportovat nemohou. Rodiče by je však mohli odvést na trénink stejně jako ráno do školy,“ srovnává Novák.
Jihočeské kluby jsou připravené splnit naznačované podmínky otevření vnitřních sportovišť. Mají pro své členy připravené vlastní testy, pokud by nestačily ty ze zaměstnání či ze školy.
„Potřebujeme důvěru, aby se otevřelo v plném rozsahu. Už loni po první vlně jsme vytvořili vlastní chytrou karanténu, kdy jsme hlídali pohyb osob na tréninky či zápasy. A fungovalo to,“ hlásí Horák.
Pandemie a rozhodnutí vlády mohou mít dalekosáhlé následky. Řada lidí ztratí vztah ke sportu, poklesne fyzická i psychická kondice společnosti.
Omezení se sice aktuálně netýkají profesionálních sportovců, ale výkonnostní úroveň a mládež jsou jeho základem. A vraťme se ještě k evropskému srovnání, ostatní země napříč sporty Česku odskočí.
Situace může ohrozit i řadu klubů a provozovatelů sportovišť. Drobné vládní kompenzace sice chodí, ale fungování to může zásadně ovlivnit, některé i zlikvidovat. A tím se sport začne točit v kruhu.
Při rozvolňování bude na řadě sportovišť nutné oddělit členy a veřejnost. „Není v silách klubů, aby hlídaly lidi na veřejných hřištích, kdo je testovaný, a kdo ne. To by znamenalo jen starosti navíc. I tomu je třeba dát systém,“ domýšlí Přemysl Horák.
Nastavit pravidla a otevřít sportoviště kompletně, to je jasné zadání. Nadšení sportovci potvrdí, že je budou dodržovat. Znovu už by o své koníčky nechtěli přijít.
