„Jídlo, které jste si objednali, dorazilo,“ informuje mě číšník – robot, který mi přivezl ke stolku objednanou kávu. Je téměř poledne a já sedím v písecké kavárně M&H coffee & bistro a občerstvení přijde vhod.
Stroj vypadá jako pojízdný servírovací stolek se třemi patry a displejem. Nemá ruce, kterými by mi nápoj podal, a tak si musím svou objednávku převzít sama. Nevadí. Potvrdím doručení.
Robot se otočí a vrací se zpět k obslužnému pultu, odkud ke mně původně vyrazil. Zaparkuje na své místo a čeká na pokyn, kam vyrazí příště. Opravdu netrvá dlouho a veze zákusky a pití dalším zákazníkům.
„Holky si stěžovaly, kolik kroků denně musí udělat,“ směje se provozovatel kavárny Miloslav Císařovský na dotaz, kde se vzal nápad robota si před dvěma měsíci pořídit. Přisedá si ke mně. „Shodou okolností na mě vypadla na internetu reklama. Tak jsme si ho na zkoušku vzali. A dobře jsme udělali,“ chválí si.
„Máte tady toho robota?“ ptá se mezitím někdo u pokladny.
„Jsem inteligentní doručovací robot, uvolněte mi místo, prosím,“ vrací se stroj zpátky pro další zakázku. Pečlivě dodržuje odstup, aby do někoho nebo něčeho nevrazil.
Umělý číšník dostal jméno Alfréd, na hosty ale mluví ženským hlasem. „Bude dost času, až přijede ke stolu? Chceme si ho natočit a vyfotit,“ ptají se zákaznice a následně vyrážejí vybrat si místo. A zvědavě pokukují po Alfrédovi, aby nepropásly moment, až za nimi vyrazí.
„Má to ohromný úspěch, nemá to chybu,“ chválí si provozovatel pomocníka. „Když máte osm lidí u stolu, naložíte jejich objednávky na Alfréda a on vám pomůže to dovézt tam, kam potřebujete.“
Vyhne se dětem i psům
Dokáže uvézt až šedesát kilogramů nákladu, dvacet na každé servírovací polici. A je stabilní. A to je v prostoru, kde mohou pobíhat děti, popřípadě se pohybovat psi, zásadní.
„To by nebylo dobré, aby na někoho spadl. Stalo se nám asi třikrát, kdy zákazník stál u pultu, udělal krok dva zpátky a tam už byl Alfréd. Ale ani jednou se nepovalil,“ zdůrazňuje Císařovský.
Pokud veze sklenice s nápoji, je možné, že by je v takovém případě vylil. Ale i s tím se počítá, a to změnou programu do módu „polévka“. Náklad pak veze pomaleji a opatrněji.
Od vedlejšího stolu se zvedají hosté. Nezastrčí důkladně židle zpět a Alfréd s tím následně bojuje. „Máme objednané nové lavice a boxy, takže tak, jak to teď je, to půjde pryč. Aby se mu lépe zajíždělo ke stolům,“ informuje provozní. Podobně je to s cestou mimo kavárnu ven na zahrádku. Bude třeba upravit vstupní rohož.
Funguje denně dvanáct hodin
„Ze začátku jsme měli obavu, že se lidi budou bát. Že budou mít stížnosti, že chtějí obsloužit od člověka. Ale naopak, chtějí, aby přijel Alfréd. Zpočátku jsme měli nastavenou minutu. A pak odjede. Ale zjistili jsme, že se lidé chtějí dotknout monitoru. A odeslat ho zpět. Dokonce bereme rezervace. Hlavně jsou to Písečáci, ale i ti, kteří se sem přijedou podívat právě na Alfréda třeba z Budějovic,“ popisuje. Setkal se ale naopak už i s kritikou, že robot vezme práci lidem.
Servírka Renata jeho slova potvrzuje. „Jsme tady samozřejmě, abychom obsloužily toho, kdo si to bude přát. Pokud se robota bojí. Myslely jsme si třeba, že se to bude týkat hlavně starších lidí. Ale naopak. Jeho ovládání je intuitivní, a když chci pomoci, například při odjezdu s nádobím od stolu, že namačkám program, samy seniorky pak volají, já sama, já sama!“ směje se.
Vedle nás usedá právě jedna seniorka. Asi za dvě minuty se k ní připojí mladší žena. Doprovází ji právě Alfréd se dvěma kávami a zákusky. Seniorka je chvilku překvapená. Pak si ale jídlo přebírá. „Vůbec jsme nevěděly, že tady obsluhuje robot. Ale je to skvělé,“ netají se obě nadšením.
Alfréd má své dobíjecí místo v kuchyni. Funguje denně dvanáct hodin a kapacita jeho baterky je dostatečná. „Ale taky se stane, že nemá náladu. Když nefunguje wi-fi. A jednou se nám stalo, že se z nabíječky nevypojil. Prostě nepřišel do práce! Nikam nejdu, kašlu na vás! A já jsem si říkal, už je to tady, už má svůj vlastní rozum,“ zdůraznil provozní se smíchem.
Já mám svou kávu dopitou, loučíme se. Alfréd dorazil k našemu stolu a Miloslav Císařovský uklízí nádobí na jeho polici. Pak zmáčkne odjezd. „Dobře, odjíždím do myčky. Otáčím se,“ loučí se Alfréd i se mnou.
