Svůj čas totiž věnuje především výzkumu. Dokonce si před dvěma roky, kdy se stal ředitelem Parazitologického ústavu v Biologickém centru v Českých Budějovicích, vymínil, že bude „hodinovým“ šéfem.
„V ředitelně sedím od osmi do devíti ráno, stejně si tam připadám jako izolovaný nešťastník, který přesouvá papíry a podepisuje. Pak jdu do laboratoře a jsem tam do večera. Být ředitelem ve firmě je možná výhra, ve vědě to nic neznamená. Tady každá laboratoř dělá na sebe a hlavní jsou výsledky,“ vysvětluje s tím, že jako šéf se vlastně musí snažit, aby se, obrazně řečeno, týmy mezi sebou nepopraly.
A také shánět peníze. Například jeho výzkum zaměřený na trypanozomy, bičíkovce způsobující spavou nemoc, je placený z Ameriky, Kanady, Saudské Arábie i Evropské unie. Většinu peněz má ale od českých daňových poplatníků, a je proto přesvědčený, že ti mají právo vědět, kam jejich finance jdou.
Julius LukešŘeditel Parazitologického ústavu v Biologickém centru v Českých Budějovicích začal svou vědeckou kariéru v roce 1991 právě tady. Před dvěma lety sice usedl na šéfovskou židli, ale „zahřívá“ ji jen hodinu denně. Zbývající čas dělí mezi laboratoř, přednášky pro studenty Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity i v cizině, publikační činnost a expedice. Byl v 78 zemích světa. V roce 2006 se stal profesorem. Je členem Učené společnosti ČR, Kanadského ústavu pro pokročilý výzkum v Torontu, také například Americké mikrobiologické akademie a řady redakčních rad vědeckých časopisů. Za svůj vědecký výzkum získal několik významných ocenění. Jeho největším koníčkem je běhání, četba historických knih a cestopisů. Žije s manželkou Janou v Českých Budějovicích, syn Julius (24) studuje medicínu. |
„Rozhodně se nebráním tomu, že naši vědu popularizuji. Tedy dávám rozhovory v novinách, rádiu i televizi. Někdy lze ale naši práci vysvětlit opravdu jen lidem z oboru. Například my studujeme bílkoviny v mitochondrii trypanozomy, které na sebe vážou ribonukleovou kyselinu,“ konstatuje s tím, že jednodušeji se to říct nedá. V jeho laboratoři se mluví anglicky, protože většina jejích členů jsou cizinci.
Navštívil už 78 zemí
On sám hodně cestuje. Díky nejrůznějším expedicím, přednáškám a konzultacím navštívil dosud 78 zemí.
„Jednou za rok si dopřeji delší expedici, vloni jsem například byl na Tara Oceans, kde jsme v severním Grónsku na francouzské lodi sbírali vzorky organizmů na neprobádaných místech,“ vzpomíná na měsíční plavbu, která se snažila rozkrývat tajemství ledových moří. Zúčastnil se jí jako jediný Čech.
Minulý týden zase v Číně na pozvání tamní vlády posuzoval studentské vědecké práce, podobné konzultace ho čekají příští týden v Dánsku. „Moje žena, která teď učí angličtinu, ale je původně z oboru, si už zvykla, že místo dovolené se mnou jede na nějakou výpravu. Občas se přidá i syn. Studuje medicínu a možná se jednou dá i na vědeckou cestu. Nedávno získal cenu na fakultě,“ s úsměvem dodává Lukeš.
„Nemám rád pravidla“
Nevypadá však jako uznávaný vědec. Nejlépe ho charakterizuje slovo pohodář. Místo košil nosí trička s vtipnými biologickými náměty. Studenti tak prý poznají, že když je na tričku žralok, tak na profesora pozor, zatímco výbornou náladu signalizují třeba delfíni. Jeho nekonvenční oblékání bylo údajně i předmětem výtek některých členů Učené společnosti ČR, jíž je členem už 10 let.
Vědec, který má za sebou publikaci 200 původních vědeckých prací v prestižních časopisech, si z toho ale nic nedělá. „Nemám rád pravidla. Za nejdůležitější ve vědě považuji naprostou nezávislost. Každému říkám, co si myslím,“ dodává.
Relaxuje tím, že už 30 let chodí běhat. Kvůli lehce protestujícím kolenům zredukoval vzdálenosti na desetikilometrové. Vždycky ale vedou kolem nějakého rybníka. „Shodím oblečení, vykoupu se a běžím dál. I v zimě,“ naznačuje důvod, proč ho už dlouho neskolila žádná viróza.
Nechal se kousnout mouchou tse-tse
Své tělo přitom vystavuje různým pokusům. Kromě vajíček tasemnice z vědeckých důvodů zkusil i průjmové prvoky, nechal se kousnout mouchou tse-tse. Věří v přínos parazitů v našem těle.
„Jsou to vlastně naši dávní přátelé, s lidmi žijí miliony let. Poté, co jsme je v posledních 50 letech nejrůznějšími léky vyhnali, začal být náš imunitní systém zmatený a vymýšlí věci, které by dělat neměl. Někteří paraziti totiž s námi vlastně spolupracovali,“ vysvětluje mi velmi stručně to, nad čím začala teď za peníze Evropské unie bádat na Parazitologickém ústavu jedna z laboratoří.
