Podle šestašedesátiletého Josefa Musila jsou děti dnes citlivější. Zůstávají však stejně hravé a soutěživé jako v době, kdy on nastoupil na post ředitele.
Dokázal byste říct, v čem se děti za těch 34 let nejvíce změnily?
Poslední dobou se začínají objevovat následky uvolnění ve výchově. Třeba psychické poruchy. My to pak musíme řešit. Například když máme děti na táboře, 24 hodin denně. A dívka se vzbudí v noci s panickou atakou, tak s tím musíme pracovat. Tohle dřív nebylo. Děti jsou hodně na internetu, mobilu, my jsme si hráli venku. A já to dávám trošku za vinu těm technickým novinkám. Děti jsou potom nesoustředěné. A někdy i z domova v tomto smyslu zanedbávané. Rodiče jim sami dají tablet, aby od nich měli pokoj.
Už se nejezdí pod stan. Nikdo by neměl zájem.
Na naší základně letních táborů máme pramice, kánoe, ale museli jsme koupit rafty, paddleboardy, máme zde wi-fi. Protože vývoj jde dopředu.
