Ta podoba už zaskočila víc lidí. Josef Mendel je totiž příbuzným světově uznávaného otce genetiky Johanna Gregora Mendela. Podle dobových fotografií svého předka v základních rysech nezapře.
„Občas to slýchám. Mám jen trochu kratší vlasy a nenosím brýle. Také mám vyšší postavu,“ skoro se omlouvá českobudějovický kněz a salesián při setkání v pivnici Masné krámy.
Od narození J. G. Mendela uplyne 20. července 200 let. Oslavy plánuje nejen Brno, ale celý svět. Známé jméno si přitom Československo začalo znovu připomínat až po listopadu 1989, za vlády komunistů se ocitl tento kněz a vědec na seznamu nepohodlných a určených k zapomenutí. Jediná připomínka se jmenovala Mendlovo náměstí v Brně, na jehož název funkcionáři zřejmě pozapomněli.
Josef Mendel |
A právě taková byla i adresa Josefa Mendela a základní školy, kam chodil. „Když jsem ve škole řekl, že se jmenuji Mendel a bydlím na Mendlově náměstí, třída se smála. Naši pochopitelně věděli, že náš prastrýc byl slavný, ale tatínek mi radil, abych se tím nikde nechlubil. Oficiální tváří genetiky byl tehdy Rus Ivan Vladimirovič Mičurin, jak jsme se učili. Tak to chodilo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století,“ usmívá se.
Na Mendlově náměstí stojí i kostel, který ho s prapředkem spojuje. V blízkém klášteře sloužil. Mladý Josef Mendel v něm ministroval. Samozřejmě k nelibosti učitelů, kteří měli předepsaný marxismus-leninismus a vědecký materialismus.
„Jedna kovaná učitelka se mě ptala, jak mohu věřit v Boha, když Jurij Gagarin nikoho takového ve vesmíru nepotkal. Když jsem jí odpověděl, že je to podle mě duch, který prostupuje celý vesmír, nevěděla, co na to říct. Po hodině si mě předvolala a řekla, Pepíku, jestli tak budeš pokračovat, na žádnou školu se nedostaneš,“ vzpomíná Josef Mendel na školní docházku.
Skoro komicky se dnes jeví další příhody ze sedmdesátých let minulého století. Například, když skupina vědců z Japonska hledala marně v Brně Mendelovu sochu nebo nějaké údaje o známém genetikovi.
„Jeho socha pocházející z doby první republiky stávala na Mendlově náměstí v Brně, ale v té době už ležela na skládce a informace k jeho osobnosti scházely. To bylo i našim funkcionářům trapné. A tak se po vzácné návštěvě najednou socha našla a vrátila se alespoň na čestné místo v místním augustiniánském klášteře,“ připomíná kněz.
Školní léta má zároveň spojená s osobností faráře, který ho učil náboženství. Byl také augustinián a po válce měl za úkol jako mnich bádat o osobnosti J. G. Mendela, studovat genetiku a věnovat se v klášteře jeho odkazu. Před plánovanou pracovní cestou do zahraničí ho zadržela státní bezpečnost a nedovolila mu odjet.
Pátrání po původu
Doba takzvané normalizace se dotkla Josefovy rodiny i jinak. Když se jeho rodiče pokoušeli dovědět o svém předkovi víc, nenašli o něm nic ani v matrikách nebo archivech. Údaje o věhlasném Mendelovi byly totiž z dokumentů vytrhané. Přesto současní Mendelovi věděli, že kořeny s ním mají společné. Otec Josefa pochází z Dolní Vražné na Opavsku, stejně jako J. G. Mendel.
Příznačné je, že i prostí lidé z Moravy na něj nezapomněli a často se rodiny Mendelů ptali na příbuznost s vědcem. Na vysoké škole dokonce říkali spolužáci Josefu Mendelovi po česku Řehoř, čímž parafrázovali německé jméno Gregor.
Johann Gregor Mendel
„Až po roce devadesát, kdy už nebyl v nemilosti, jsme se sestrou zadali genealogický průzkum. Zjistilo se, že v páté generaci byli předkové obou našich rodů bratři,“ říká. Dnes se zkoumají exhumované ostatky J. G. Mendela metodou DNA, výsledky mají být zveřejněné v nejbližších dnech.
Ocenění se přitom tomuto muži dostalo už za první republiky. Na Mendlově náměstí měl sochu, na rodném domě v osadě Hynčice, kde je dnes muzeum, pamětní desku a v brněnském augustiniánském klášteře, kde ke konci života působil jako opat, pokusný skleník. V něm dělal výzkumy s hrachem setým.
Kromě botaniky se zajímal o fyziku, matematiku, chemii, včelaření a meteorologii. Jako první na světě zaznamenal výskyt tornáda, a to v Brně v říjnu 1870. Činný byl i jako komunální politik. Ačkoliv jeho výzkum dědičných vlastností uznal svět až po jeho smrti, hlavně zásluhou britského genetika Williama Batesona, jenž v jeho bádání pokračoval, je stále označován za zakladatele genetiky. Dnes se po něm jmenuje třeba brněnská univerzita a střední škola, se jménem Mendel se spojují i vědecké zákony.
Dědičná shoda a podobnost
V genech zdědil salesián Josef Mendel po svém předkovi mnoho společného. Hlavně snahu zajímat se o detaily nejen z oboru teologie, ale i dalších věd. Neuzavírat se před světem. Je knězem, členem církevního řádu, zároveň pedagogem a správcem farnosti ve Čtyřech Dvorech. Zajímá ho včelaření, společenský a politický život, má rád matematiku. Vyznává, že víra a věda jsou dvě spojité nádoby. Jeho mladší bratr je genetikem na Akademii věd v Brně.
Také jejich rodiče jsou ze smíšeného manželství. Otec má německé kořeny, matka pochází ze Slovenska. Samotný J. G. Mendel se považoval za německy mluvícího Moravana, protože jeho otec byl Čechem asi ze třetiny a matka byla Rakušanka. Přesto se naučil plynně mluvit česky.
Ačkoliv se v poslední době objevují spekulace, zda genetika nestojí na nějakém uměle naprogramovaném životním plánu, neodsuzuje ji ani církev. Naopak ta vychází z přesvědčení, že všichni jsme tím pádem příbuzní a členové jednoho systému, jedné rodiny. Tuto informaci poodkryl před 150 lety i J. G. Mendel, Moravan obdařený velkou zvědavostí.
„Stále víc si uvědomuji, že s ním mám společné třeba touhu podívat se zblízka pod pokličku života a pochopit jeho zákonitosti, kterých je stále víc. Podle toho, jak se věda rozvíjí. Líbí se mi proto citát z Bible: Bůh je vládce milující život. Věda a víra budou vždy v symbióze, což pochopilo mnoho slavných. Stejně jako můj slavný prastrýc,“ domnívá se Josef Mendel.
