U točny na vlakovém nádraží ve Veselí nad Lužnicí stojí v kolejích zarostlých trávou odstavené staré vagony. Mezi nimi pracuje několik mladých lidí. Přestože teploměr ukazuje necelých pět stupňů Celsia, mají na sobě jen mikiny a trička. Upravují materiál, který nosí do jednoho z vagonů. Za oknem v přední části je vidět do půl těla nahá postava.
Je to Albert Fikáček. Dvaatřicetiletý podnikatel, dobrodruh a vedoucí projektu VlakFest, který se rozhodl postavit ve Veselí unikát – saunový vagon. Mává na nás za sklem, abychom šli dál, a tak nastupujeme do vlaku.
„Nápady se rodí záhadněji než děti“
„Prosím, zujte se tu,“ ukazuje na koberec ve vstupní části Zdeněk Procházka, další z nadšenců a současně vedoucí stavby. Právě tady je ještě práce, chybí dodělat ochlazovací káď. Pak už vstupujeme do sauny na kolejích.
Po otevření dveří na nás jako první dýchne horký vzduch sálající z černých kamen, ve kterých plápolá oheň. Na nich je poskládaných několik kamenů. „Je tu jen 40 stupňů Celsia, ještě jsme pořádně neroztopili,“ směje se Fikáček, když vidí, jak oblečení v bundách a s respirátory na obličeji začínáme za chvilku s fotografem rudnout.
Sedí na dřevěných lavicích, zahalený jen v ručníku. Dřevo nechybí na podlaze, zdech ani na stropě. Prostě sauna se vším všudy. „Nápady se rodí záhadněji než děti. Myšlenku na tuto speciální saunu jsme dostali jednou u piva. Začala se rozvíjet, až jsme se rozhodli do toho jít,“ říká k vzniku projektu Fikáček.
Koupili ho za 90 tisíc
Pak stačilo sehnat vagon a pustit se do práce. Ta trvala necelé čtyři měsíce. Skupina nadšenců dojíždí do Veselí každý víkend z Brna. „Koupili jsme ho od dráhy v Kroměříži za 90 tisíc korun a přetáhli jsme ho sem. Jsme z Brna, ale Veselí se nám líbilo. Je tu pan Šatava, který má v pronájmu depo a ubytoval nás,“ usmívá se Fikáček.
Nadšenci přestavbě od listopadu věnovali přes tři tisíce hodin práce. „Když sem začátkem listopadu dorazil náš vagon, začala jedna velká improvizace. Zapeklité bylo, že jsme všechno dělali bez nákresu a přizpůsobovali rozměry podle toho, jak to zrovna vycházelo,“ popisuje Procházka.
Myslet podle něj bylo třeba na všechno – od bezpečnosti a funkčnosti až po nákup veškerého materiálu. Vždy v týdnu, protože o víkendu se, zvláště v období pandemie, některé součástky nedaly sehnat. „Naštěstí díky mým předchozím zkušenostem se saunou, šikovnosti brigádníků a informacím na internetu nebylo moc složité navrhnout konstrukci, aby vše fungovalo dobře,“ dodává Procházka.
Protože rekonstrukce vagonů není levná záležitost, uspořádal VlakFest i sbírku. Zájemci mohou projekt podpořit například tím, že si koupí píšťalku strojvedoucího nebo si předplatí vstup. Saunování za jízdy se naplno spustí, až skončí pandemie. „Jezdit budeme napříč republikou, lidé se informace dozvědí na webu VlakFest.cz,“ plánuje Fikáček.
A na kolejích ve Veselí vzniká i další projekt. Na úpravu tu čeká vagon, ve kterém chce VlakFest v budoucnu pořádat koncerty. Motivovat brigádníky, aby se do přestavby zapojili, není obtížné. „Práce je jednou z mála věcí, kterou nám vláda ještě nezakázala, a mnoha lidem se líbí pracovat na něčem zajímavém. Nejde tu ale o peníze, všichni pracují za pizzu a pivo,“ dodává Albert Fikáček.
