Jihočeši mají hudbu svého kraje v genech, říká vedoucí souboru

  9:12aktualizováno  9:12
Marcela Božovská vede v Ševětíně folklorní soubor Javor, s nímž vystoupila v Německu i Francii. Hudební geny se v její rodině předávají po generace, především pak z matčiny strany, která pochází z Třeboňska. Sama dnes na tradici navazuje, všechny její děti totiž hrají na hudební nástroje.

Kromě působivých melodií blatských písní obdivuje Marcela Božovská i jejich upřímné texty. | foto: David Peltán, MAFRA

Jižní Čechy – kraj rybníků, lesů a malebných měst i vesniček. Tak se to píše v turistických průvodcích. K rodinnému stříbru českého jihu rovněž patří lidové písně. Ty však existují pouze ve chvílích, kdy je někdo zpívá nebo hraje. Přestože si už dneska lidé při setkáních nezpívají písničky svých předků, jihočeský hudební odkaz stále žije. Pečují o něj místní folklorní uskupení. Jedním z nich je soubor Javor z Lomnice nad Lužnicí, v jehož čele stojí Marcela Božovská.

„Jihočeská písnička je jedinečná a určitě ji podle sluchu rozeznáte od písní ostatních krajů naší vlasti,“ říká houslistka, zpěvačka i tanečnice blatských tanců v jedné osobě. Slovo blata je pro jihočeský folklor klíčové. Jedná se o synonymum pro rašeliniště a mokřiny, kterými je kraj rybníků protkaný. Naši předkové zde neměli lehký život.

Marcela Božovská (51 let)

Narodila se 9. června 1966 v Děčíně. Rodina se s ní přestěhovala v roce 1970 do Frahelže. V dětství se učila hrát na housle v lidové škole umění v Třeboni.

Po absolvování třeboňského gymnázia nastoupila jako knihovnice v Ševětíně. Tam začala hrát v Blaťáckém souboru a vdala se za jejich tanečníka. Mají tři děti, Josefa, Kristýnu a Vladimíra, všechny hrají na hudební nástroje. Bydlí v Ševětíně.

Marcela Božovská od roku 2003 pracuje v knihovně v Lomnici nad Lužnicí. Se svým manželem stála u zrodu folklorního souboru Javor, v současnosti působí jako jeho vedoucí. Její dcera Kristýna vede přidružený dětský soubor Javoráček.

Co jí dokáže zkazit náladu? Když vidí, že někdo naschvál špatným slovem vezme nadšení někomu, kdo se nezištně věnoval něčemu hezkému a prospěšnému.

„Občas na ně z obtížné práce i celkové zadumané nálady krajiny padl smutek a v takové chvíli člověk nezpívá rozjuchanou notu. Jeho zpěv sklouzne do teskných mollových tónin,“ vysvětluje Božovská.

Odborný termín – blatský smutek

Tahle jihočeská písňová nálada má i svůj odborný termín, říká se jí blatský smutek. Vedle zádumčivých písní si Jihočeši samozřejmě zpívali i písničky veselé, stejně jako je to v jiných krajích. Když měl ale lidový zpěvák svůj černý den, vykoupal ve smutku i nápěvy, které původně byly radostné. Zpíval je v pomalejším tempu a jejich durové tóny snižoval do mollových. I v tom je jedinečnost blatské lidové hudby a její odkaz je patrný i v hudebním projevu zdejších hudebníků.

„Proto se stává, že jihočeské soubory zpívají tutéž píseň různými způsoby,“ vysvětluje kapelnice. „Uslyšíte ji v pomalém provedení, ale také jako rejdovák nebo skočnou polku. Zajímavé je sledovat její stopu i ve zpěvnících, které sestavili folkloristé ještě v době, kdy lidová hudba aktivně patřila ke každodennímu životu. Objevili jsme třeba několik písní zapsaných v durových tóninách, ale pak jsme z podání lidových zpěváků zjistili, že se dají zpívat i v moll.“

Pronikat do tajů blatské lidové hudby je tak trochu alchymie. Notový zápis sběratelů písní zachycuje jen základní melodii, vše ostatní musí hudebník vycítit sám. A vůbec při tom nevadí, že už nežije v dobách, kdy zemědělci chudého kraje orali pluhem taženým hubenými volky.

„Ověřila jsem si, že ti, kdo říkají, že by lidovou hudbu nemohli dělat, protože k ní nemají vztah, to prostě jenom nezkusili. Jakmile se otevřete písním svého kraje, brzy vám vstoupí do srdce. Zjistíte, že hudba vašich předků je stále současná, protože vyjadřuje všechny základní emoce člověka. My Jihočeši máme hudbu svého kraje v genech.“

Ví, o čem mluví. Narodila se sice v Děčíně, ale jihočeské i hudební geny má po mamince, která pocházela z Třeboně. A ta podědila muzikálnost zase po své mamince, rodačce z Hrachoviště na Třeboňsku.

„Babička Marie se narodila v roce 1903 a měla bohatý, i když těžký život. Vystudovala gymnázium, ale čekal ji osud ženy z chudého prostředí – hned po studiích musela jít do služby, aby přispěla do rozpočtu rodiny. Sloužila v Praze, dokonce ve slavné rodině Rottových, pak přešla na Slovensko. Za manžela si vzala českého Němce a po krátkém pobytu v Třeboni se usadili v Ústí nad Labem. Měla tam mnoho přátel mezi Židy, nedělala mezi lidmi rozdíly.“

Přestěhovali se na jih Čech za zdravějším vzduchem

Česko-německé manželství nebylo před válkou ničím výjimečným. Jenže okupace ošklivě zamíchala kartami. „Babiččin manžel musel narukovat do wehrmachtu. Moje babička po celou válku ukrývala majetek místních Židů a po osvobození jim ho vrátila. Se svým mužem se rozvedla, protože ho služba v německé armádě změnila a už si nerozuměli. Toužila po rodném jihu a přestěhovala se do Třeboně.“

Jenomže v Třeboni měla cejch zrádkyně za to, že žila s Němcem. Musela nosit potupnou pásku na ruce, než se prokázalo, že nekolaborovala s nacistickým režimem. Byl to pro ni tak zdrcující zážitek, že se pak znovu přestěhovala do Sudet, kde lidem byla její minulost lhostejná.

„Vždycky když babička potřebovala načerpat sílu, zpívala si písničky. Hlavně ty jihočeské,“ vrací se Marcela Božovská k hudbě. „I moje maminka ráda zpívala, odmalička jsem byla obklopená jihočeským folklorem. Nesvědčilo mi ale ovzduší severních Čech, často jsem marodila a lékař mamince doporučil, abychom se přestěhovali na zdravější jih. A tak jsem se v roce 1970 ve svých čtyřech letech stala Jihočeškou. Usadili jsme se ve Frahelži.“

Díky souboru Ševětín poznala svého manžela

Doma si brzy všimli, že má hudební talent, a dali ji učit na housle. Svůj pěkný hlas uplatnila v pěveckém sboru v lomnické základní škole. Toužila stát se učitelkou, ale nedostala doporučení ke studiu pedagogické školy, protože místní aparátčíci věděli, že pochází z věřící rodiny. Vystudovala tedy gymnázium a začala pracovat jako knihovnice v Ševětíně. A v té chvíli jí cestu v osobním životě vyznačila právě jihočeská hudba.

„V Blaťáckém souboru Ševětín potřebovali housle a pozvali mě. Zamilovala jsem se do jejich tanečníka Josefa a vzala jsem si ho za muže. Bydlíme v Ševětíně, máme tři děti a všechny hrají na hudební nástroje. Díky účinkování ve folklorní kapele jsem si oblíbila jihočeskou lidovou hudbu.“

V roce 1989 se od Blaťáckého souboru oddělila skupina hudebníků a tanečníků, kteří 3. ledna následujícího roku založili soubor Javor. Marcela se svým manželem byli mezi zakládajícími členy. „Naším prvním uměleckým vedoucím byl Josef Kojan a právě on ve mně vypěstoval hluboký vztah k blatské písničce. Když přišel čas, ráda jsem se ujala vedení souboru. Naším cílem je dělat folklor tak, jak ho hráli a tančili naši předkové. To znamená upřímně a prostě. Chceme, aby naše vystoupení neměla jen podobu koncertů, ale hlavně sousedských setkání.“

Proto soubor dává před účinkováním na festivalech přednost muzicírování při nejrůznějších společenských příležitostech, kde jsou tanečníci a hudebníci v co nejtěsnějším kontaktu s publikem. Jihočeské písničky v jejich podání sklidily úspěch také v Německu, Rakousku, ve Francii a v Belgii. Ostatně, Javor se nedá přehlédnout. Vystupuje v něm 25 tanečníků a hudebníků, přičemž další pětadvacítka mladých nadšenců objevuje krásu folkloru v přidruženém Javoráčku.

„Můžeme za to poděkovat městu Lomnice nad Lužnicí, které nás v roce 2000 přijalo jako svůj folklorní soubor. Zdejší lidé si lidové písně oblíbili a chodí na naše vystoupení se svými dětmi. V posledních čtyřech letech se nám už děti samy hlásí, že chtějí také tančit a hrát. Mám z jejich zájmu radost a věřím, že jednou za nás převezmou veslo,“ dívá se s nadějí do budoucna Marcela Božovská.

Autor:

Nejčtenější

VIDEO: Opilí maturanti se po plese poprali s revizory MHD, některé zranili

Dva revizoři se v Budějovicích dostali do potyčky se skupinkou podnapilých osob.

Maturitní ples v Českých Budějovicích skončil ve středu pro skupinu studentů potyčkou s revizory městské hromadné...

VIDEO: Vodní zámek Červená Lhota je na suchu. Rybník odbahňují bagry

Na rybníku kolem zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku pokračují práce na...

Tak jako nyní zámek Červená Lhota na Jindřichohradecku jen tak neuvidíte. Památka, kterou obvykle obklopuje voda, je v...

Jihlava vede první hokejovou ligu o 13 bodů, druhé Kladno si zastřílelo

Kladenští hokejisté oslavují vstřelenou branku.

Jihlavští hokejisté vyhráli v 55. kole první ligy ve Frýdku-Místku 3:2 v prodloužení a vedou tabulku o 13 bodů před...

Tři hráči nebo rozhodčí na podvod stačí, říká expert Federbetu

Francesco Baranca

Proč zrovna my a proč zrovna teď? Znojemští fotbaloví činovníci si myslí, že kauza podezření z manipulování zápasů...

Policie chce obžalovat pět lidí kvůli solární elektrárně Ševětín

Solární elektrárna v jihočeském Ševětíně.

Policie navrhla obžalovat pět lidí, které podezírá ze stomilionového podvodu při stavbě fotovoltaické elektrárny...

Další z rubriky

Zavření Mánesovy ulice ochromí na tři měsíce provoz v Budějovicích

Zúžení Rudolfovské třídy v části u Sadů způsobuje zejména v dopravní špičce...

Rudolfovská, Mánesova, Dobrovodská, Lidická třída. Všechny nejdůležitější spojnice v Českých Budějovicích letos čeká...

Na hrozící povodně ve Strakonicích brzy upozorní moderní přístroje

Otava teče ve Strakonicích kolem hradu.

Na řece Otavě, ale i na dalších tocích ve Strakonicích budou brzy zařízení varující před velkou vodou. Město pořídí...

Pro osmiletého lyžaře se zlomenou nohou letěl na Lipno vrtulník

Pro chlapce se zlomenou nohou musel na Lipno přiletět vrtulník

Při lyžování v lipenském skiareálu se vážně zranil osmiletý chlapec. Zlomil si nohu a do nemocnice ho transportoval...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz