Když byl malý klučina, lítal s fotbalovým míčem a hokejkou s tenisákem po Piaristickém náměstí. Žil tam v době, kdy tam archeologové dělali vykopávky a on se mohl po večerech tajně procházet mezi hroby.
To jsou jedny z mnoha jeho vzpomínek na dětství v Českých Budějovicích. Na rodné město, ve kterém v pondělí dopoledne od primátorky Dagmar Škodové Parmové převzal Cenu města. Herec, režisér a scénárista Jiří Mádl se zařadil po bok dalších významných osobností.
 |
„Teď mě tu budete natáčet, jak mi tužka nejde otevřít,“ smál se při podepisování pamětní knihy. „V obřadní síni mám fotku, když jsem tu byl na vítání občánků a teď budu mít i tuhle,“ dodal dobře naladěný osmatřicetiletý filmař.
Cena města mu udělala radost. Zastupitelé ho ocenili zejména za jeho film Vlny, ale i za celkový vztah k Českým Budějovicích. Jiří Mádl například dlouhodobě pomáhá centru Arpida (centrum pro rehabilitaci lidí se zdravotním postižením, pozn. red.)
„Kromě základní škole Kubatova a Biskupskému gymnáziu J. N. Neumanna musím poděkovat právě Arpidě za to, jak mě formovala do života,“ přemítal při předávání v obřadní síni.
Mádl vykročil k Oscarům. Drama Vlny je v užším výběru zahraničních kandidátů |
„Je opravdu milé, že když tady člověk zaparkuje a vystoupí z auta, tak hned se zdraví, samé tykání. Než jsem došel na radnici, tak jsem tu opravdu potkal spousty kamarádů,“ usmál se.
Desetiminutový potlesk vestoje
Jiří Mádl se dostal do povědomí filmem Snowboarďáci. To mu ještě nebylo ani 18 let. Jako režisér natočil svůj debut v rodném městě, film nese název Pojedeme k moři. Poté Mádl natočil snímek Na střeše s Aloisem Švehlíkem v hlavní roli a vloni zaujal filmem Vlny. Ten získal hned šest Českých lvů a také prestižní Satellite Awards za nejlepší cizojazyčný film. Například na karlovarském filmovém festivalu se Mádlovi a jeho filmové delegaci dostalo desetiminutového potlesku vestoje, takový měl úspěch.
Děj Vln se na pozadí pražského jara a následné invaze vojsk Varšavské smlouvy zaměřuje na zaměstnance Československého rozhlasu v letech 1967–1968.
„Dlouho jsem měl v hlavě příběh dvou bratrů, kteří se o sebe musejí postarat. A hlava mi hledala kulisu, pak se mi dostala do ruky knížka Od mikrofonu k posluchačům, kde bylo popsané právě období okupace Československa. Vycítil jsem, že právě sem chci příběh bratrů zasadit,“ vrátil se Mádl k začátkům své dlouholeté práce na oceňovaném snímku. Ten v českých a slovenských kinech vidělo vloni zhruba milion diváků.
RECENZE: Kdo byl pravým hrdinou srpna 1968? Jiří Mádl rozčeřil Vlny |
Které ocenění ale udělalo největší radost přímo režisérovi? „Těší mě, když se mi diváci svěří, že je Vlny strhly a dojaly, to jsou zatím nejčastější slova. Ale víte, co považuju za největší kompliment? Několik spolupracovníků mi vyprávělo, že hotové Vlny rozkoukali na počítači, ale po chvíli si řekli: Tak to ne, tenhle film musíme vidět v kině! To mě vyloženě zahřálo u srdce, beru to jako velké ocenění,“ glosoval budějovický rodák vloni ve velkém rozhovoru pro Magazín MF DNES.
Je možné, že nějaký svůj další námět zase zasadí přímo do Českých Budějovic. Stejně tak, jak to udělal v roce v 2014. To zde natáčel snímek Pojedeme k moři.
Herec Jiří Mádl natáčí s malým štábem v uliciích Českých Budějovic film Pojedeme k moři. Tentokrát je jeho režisérem.
„Od prvního záběru jsem přesně věděl, kde bude hlavní hrdina stát, kam skákat či když tam dám třeba zrcadlo, tak co se v něm bude odrážet. To všechno jsem věděl, už když jsem psal scénář. V tom byla velká výhoda znalost zdejšího prostředí,“ potěšilo filmaře.
Co ho může těšit už o něco méně je, že nejen kvůli svému pracovnímu vytížení se do Budějovic dostane jen zřídka. Na jihu Čech má svou maminku, tatínka, dva bratry a spolužáky s kamarády.
„Přímo do Budějovic přijedu opravdu minimálně. Protože třeba mamka už bydlí kousek za městem. Nejhezčí věc, za kterou mířím přímo sem do Budějovic, jsou třídní srazy Biskupského gymnázia,“ přemítal.
RECENZE: Film pro všechny generace. Jiří Mádl vzkřísil Pány kluky |
I když je nyní Jiří Mádl s rodinou doma v Praze, svých Českých Budějovic se jen tak nevzdá. Věří, že každé město, kde člověk žije, ho nějakým způsobem zformuje.
„Když jsem bydlel rok v New Yorku, tak jsem ho měl kus v sobě. A když jsem žil sedmnáct let v Budějovicích, tak je tu také úplně jasný otisk toho města. Vnímám se jako Budějčák, snědl jsem v životě hodně pikadorů (jihočeský slangový výraz pro párek v rohlíku, pozn. red.) a fandím pořád Motoru. Je hezké, že se moje město takto ke mně přihlásilo. Mám opravdu radost,“ dojalo Mádla.
Ten se už nyní také těší, až budou České Budějovice v roce 2028 Hlavním městem evropské kultury. „Dostává se ke mně, co se tady chystá za projekty. Možná by bylo vhodné se sem vrátit. Teď jsem sice doma v Praze, ale v budoucnosti bych mohl mít tady jakýsi bod, kam bych se mohl vracet,“ doplnil.
