Dnes kolem Kajínkovy cesty za svobodou stojí nový kovaný plot. Ani ten by zřejmě nebyl uprchlíkovi na překážku.
Podle zaměstnanců věznice se před 23 lety Kajínek na útěk pečlivě připravoval. Opatřil si tajně pracovní rukavice, díky kterým mohl roztáhnout pletivo klece, a potom se spustil na zem ze střechy po hromosvodu. Dole přelezl ohrazení staveniště kolem budovy a utíkal do parku Háječek a potom dál přes lávku ke sportovní hale.
„Myslím, že improvizoval. Nikdo na něj dole nečekal, nikdo mu nepomáhal,“ líčil jeden z tehdejších dozorců.
Honičku pozorovali lidé v ulicích
Podle bývalého zástupce ředitele věznice Františka Melky vyrazili za vězněm po pár minutách dozorci i policisté. Celou cestu měli uprchlíka, který si podvrtl kotník, na dohled. Vzhledem k chodcům se neodvažovali po prchajícím střílet, jenom volali, aby zastavil. Honička samozřejmě neušla pozornosti lidí.
Nakonec jeden muž pronásledovatelům pomohl. Nastavil Kajínkovi nohu a poslal ho na zem. Podle tehdejších zaměstnanců se pak už Kajínek zatčení nebránil.
Bývalí dozorci na vězeňskou celebritu vzpomínají v dobrém. Během čtyř měsíců, které v Českých Budějovicích strávil, s ním nebyly, až na zmíněný útěk, žádné problémy. Podle nich byl Kajínek mimořádně inteligentní, slušný a v dobré fyzické kondici.
Po nezdařeném útěku, který stejně jako ty další vysvětloval motivem dosáhnout spravedlnosti a obnovit procesy, ho transportovali do Valdic a nakonec do pevnosti Mírov, odkud v roce 2000 uskutečnil poslední kaskadérský útěk.
Dnes připomíná Kajínkovu českobudějovickou cestu za svobodou jen hromosvod na zdi za kovovým plotem na rohu ulice F. A. Gerstnera.
Překonal nepřekonatelné. Před sedmnácti lety Jiří Kajínek utekl z Mírova:
