Jako umělecká šéfka nastudovala Schlegelová v Jihočeském divadle například inscenace Zavolejte Jeevese, Společenstvo vlastníků, Zadržitelný vzestup Artura Uie, Café Groll nebo adaptaci románu Dobrý proti severáku. Nyní se však chystá profesně posunout.
Umělecká šéfka je poněkud abstraktní pojem, co tato pozice obnáší?
Má dvě stránky. Uměleckou, což je zejména příprava dramaturgického plánu, tedy toho, co se v divadle bude hrát. Druhá stránka je více administrativní, člověk na této pozici je takový vedoucí, který se stará o rozpočet souboru, personální složení, smlouvy a podobně.
Trochu to zní tak, že být uměleckou šéfkou je ten nejlepší předpoklad pro to, stát se ředitelkou divadla.
]Určitě to tak může být, ale dost to záleží i na povaze daného člověka. Někteří umělečtí šéfové jsou zkrátka umělci a spíš si k sobě berou další pracovníky na pomoc s produkcí a personálními věcmi. Ale samozřejmě to, že člověk už zná provoz divadla a lidi, kteří v něm pracují, je ohromná výhoda.
Na pozici umělecké šéfky jste pět let. Jaké byly, když máte za sebou i covidové roky plné omezení?
Harmonické, pokud se tak dá mluvit i o období covidu, který poznamenal skoro tři sezony. Hodně věcí se tehdy měnilo, posouvalo a nejistota šla ze dne na den. I přesto musím říct, že to bylo pěkné a šťastné období a dobře a svobodně se mi pracovalo.
Přesuňme se k vašemu přihlášení do výběrového řízení na pozici ředitelky. Jak k tomu došlo?
Bylo to něco, co jsem udělala po úvaze o svých současných možnostech. Nechtěla jsme odejít z Budějovic, měla jsem pocit, že jsem tady teprve v půlce práce. Také jsem musela brát ohled na rodinu. V tuto chvíli to byla prostě ideální varianta.
Nelituji jediného dne, říká končící ředitel Jihočeského divadla Průdek |
S jakou vizí jste předstoupila před hodnotící komisi?
Ta vize v mnohém navazuje na éru Lukáše Průdka. On se snažil divadlo posunout v každém směru k instituci, kterou by velká divadla v 21. století měla být.
Můžete být konkrétnější? Co divadlo nyní čeká?
Moje koncepce se opírá o několik principů. První je otevřenost. Divadlo nemá být do sebe uzavřený moloch, který se otevře jen na představení a pak se zase uzavře. Ale mělo by být součástí komunity, ve které funguje. Druhým je pak jeho ukotvení v kraji. Máme tu historii a témata, která s námi souvisí, máme tu řadu umělců, kteří zde žijí, tvoří a mají velké renomé. Měli bychom jim nabízet prostor.
A třetí princip?
Tím je rozvoj publika. Divadlo se má podílet na rozvoji města, musíme snižovat bariéry, aby do divadla mohlo přijít co nejvíce různorodých lidí a všichni si v něm něco našli. V divadle lidi nemusí bavit všechno, ale měli by cítit, že ta instituce je tady také pro ně.
Zaujali mě ti jihočeští autoři. Znamená to, že se zdejší umělci budou podílet na samotných hrách nebo třeba podobě kulis?
Ano, to je něco, co jsme dělali už v minulosti a určitě v tom budu chtít pokračovat. Také bych se chtěla víc propojit s nezávislou scénou, která ve městě a kraji funguje.
Jak by to mělo fungovat?
Divadlo je velká instituce, jež stojí dost peněz. A nejde to jinak. Máme čtyři soubory, ateliér, hrajeme celoročně. Pokud to chce město udržet, ty peníze do toho investovat musí. Nemělo by to ale umrtvit možnost, aby zde fungovaly i jiné kulturní subjekty. Tady vidím velkou odpovědnost podobných institucí, které by měly být co nejvíc otevřené a co nejvíc poskytovat možnost spolupráce menším subjektům.
Otáčivé hlediště v Krumlově se má přestěhovat do bývalého zahradnictví |
Mluvíte o tom, na co navážete. Měla ale vaše koncepce i nějaký výrazně nový bod nebo něco, co by předchozí vedení popíralo?
Nemyslím si, že by něco předešlý koncept popíralo, ale samozřejmě máme s Lukášem na některé věci odlišný názor. Je tak asi jasné, že nebudu na sto procent pokračovat v předešlé koncepci, nemyslím si ale, že je to něco revolučního. Spíš je to takový přirozený vývoj.
Týká se to jen uměleckého pohledu na divadlo, nebo i jeho ekonomického fungování?
V divadle pracuji dost dlouho, abych si dobře uvědomovala i ekonomickou stránku a to, co je pro něj důležité. V nejbližší době se tak nevyhneme například řešení otázky otáčivého hlediště v Krumlově. Tam nám končí nájemní smlouva teď v prosinci a zatím není vůbec jisté, jak to bude příští sezonu. Na fungování točny se musí shodnout město, památkáři i ministerstvo, divadlo má jen poradní hlas a s výsledkem jednání se musí spíš provozně poprat.
Otáčivé hlediště je spolu s uvažovanou novou budovou věčné téma, je i tam nějaký posun?
To přímo ne. Ale řeší se, že stávající stav budov je značně provizorní, a táhne se to už léta. Stejně jako otáčko se to bohužel řeší pět minut po dvanácté. Nyní je hlavně na městu, aby řeklo, zda je v jeho silách postavit novou budovu a jak má vypadat.
Jste šéfka činohry, nehrozí, že pod vaším vedením budou ostatní soubory upozaděné?
To si nyní část souborů stoprocentně musí myslet a já to chápu, protože je to logická obava. Nemůžu na to říct nic jiného, než že to ukáže budoucnost. Já to tak rozhodně necítím a nic podobného neplánuji.
Chystáme Rybí krev i detektivku podle Vondrušky, říká nová šéfka činohry |
Jaký máte s ostatními uměleckými šéfy vztah? Víte, co je trápí a jaké jsou jejich potřeby?
Ano, to je skvělá věc, která se zde Lukášovi povedla a určitě to není ve všech divadlech samozřejmostí. Umělecký tým je velice kompaktní, bereme to jako společnou práci a nepanují mezi námi žádné konkurenční vztahy. Jsem za to velice vděčná, je to něco, co bych ráda ochránila a udržela i do budoucna.
Takže jednou z vašich prvních výzev na nové pozici bude výběr vašeho nástupce.
To je věc, kterou nechci uspěchat. Od ledna mě zastoupí Olga Šubrtová a budeme aktivně hledat nové nastavení pro další roky. Tyto věci je totiž potřeba řešit několik sezon dopředu. Většina z nás má diáře plné na tři roky a není možné jen tak někoho vzít a přesunout ho k nám. Nevyřešíme to ze dne na den.
Existuje možnost, že se změnou ve vedení divadla dojde i k personálním změnám v hereckém obsazení?
Ano, se změnou ředitele může dojít k obměně uměleckých šéfů. A ti si pak mohou obměnit soubory. To je přirozený proces, který funguje obousměrně. Herci, zpěváci a tanečníci se také někdy rozhodnou s novým šéfem nepokračovat.
Musím se tedy zeptat, zda se chystá i obměna uměleckých šéfů.
Se všemi jsem o svém rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení mluvila. Ptala jsem se, jestli pro ně můj úspěch neznamená to, že by chtěli ze dne na den skončit. To naštěstí nenastalo, a tak budou pokračovat. Oni sami ale mají vlastní plány, takže se jejich složení bude proměňovat, není to ovšem nic, co by se mělo dít teď hned.
Scénu si začne divák vybírat podle kvality, říká šéf Jihočeského divadla |
Divadlo má nový divadelní klub pro věrné návštěvníky a vy jste byla hostem na prvním setkání. Jaké to bylo?
Je to fajn. Pro lidi je to možnost, jak se dostat divadlu pod kůži, a pro nás je to příležitost zjistit, jak naši práci vnímají. Cítíme to i v sále, ale je to jednostranné a my nemáme možnost s nimi mluvit. Když mám pak příležitost se také ptát a něco se dozvědět, je to inspirující.
Jaká je vaše nejoblíbenější hra?
To je těžké říct. Kdybych se ale musela rozhodnout, tak mě opravdu moc bavila práce na Café Groll. Je to jihočeský autor i téma a celá ta inscenace byla sice náročná, ale krásná práce. Bylo to dokonce jedinkrát, kdy jsem v Budějovicích na premiéře zažila standing ovation. Bylo to po covidu a lidé nám chtěli dát najevo, jak rádi jsou opět s námi, my to cítili úplně stejně.
