Stojí jen pár metrů ode mě. Neví o nás. Anebo jen na chvíli zapomněl. Pochutnává si totiž na krmné řepě. Král lesa tráví v obůrce Beranky na Srní už několik let každou zimu. Letos je pouhým šestnácterákem, ještě předloni mělo však jeho paroží čtyřiadvacet výsad.
Mezi desítkami dalších jelenů, laní a kolouchů na louce je to na první pohled dominantní kus. A tak zatím pořád zůstává zvířecí celebritou, jedním z pilířů Zoologického programu Správy Národního parku Šumava.
V loňském roce mu začali konkurovat jeleni v Návštěvnickém centru na Kvildě i vlci v nedalekém výběhu na druhé straně Srní. Jenže Král lesa je na rozdíl od nich stále divoké zvíře. Mezi ploty přichází trávit zimu dobrovolně.
„Jeho územím jsou především okolní slatě, kde má i své říjiště. Pravidelně je ale právě on prvním jelenem, který do obůrky přichází,“ líčí náš průvodce Josef Šebík.
Postupně k němu dostatek potravy láká další jeleny z okolních lesů. A každou zimu tak v Berankách tráví až sto padesát jelenů. Další jsou ve čtyřech přezimovacích obůrkách v okolí Srní.
„Při loňském sčítání bylo na konci zimy v obůrkách asi 350 kusů jelení zvěře, další zvířata trávila zimu v lesích. Celkem je v okolí Srní nasčítáno okolo 500 kusů jelenů,“ vypočítává Šebík.
Sedíme v teple pozorovacího srubu a spolu s námi dalších třicet turistů, nyní nadšených diváků, kteří spolu sledují unikátní přírodní divadlo. Věk pozorovatele tady nehraje roli. Když se dá stádo do pohybu, jsou nadšené děti stejně jako dospělí. Ti často jezdí do obůrky pravidelně každou zimu.
Oči se tisknou k dalekohledům, prsty jsou připravené na spouštích fotoaparátů, v pohotovosti jsou také kamery. Občas je nutné stěrkou obnovit výhled na zamlženém skle, ale ani skřípání plastu o sklo jeleny nevyděsí, stejně jako jim nevadí ani otevření postranního okénka. Tudy do srubu proudí trochu čerstvého vzduchu a fotografům umožní ostřejší záběry.
„Ještě před dvěma až třemi lety by jim to vadilo a utekli by, ale už si na to dokázali zvyknout. Když jste ale přicházeli, vodící laň ihned zbystřila a stádo bylo připravené dát se na útěk. Kdyby teď někdo ze srubu vyšel, nezůstalo by na stráni v okamžiku ani zvíře,“ upozorňuje nás Petr Modzga.
Jelenům v Berankách vozí každý den potravu. Na jeho traktor už si jeleni také zvykli a stojí často jen pár metrů od něj. Ve všední dny jim vozí seno a občas i obilí na přilepšenou. Nejraději ale mají krmnou řepu nebo mrkev. Dužnatého krmiva se dočkají jen v ty dny, kdy je sem chodí pozorovat lidé. A i teď jsou zcela zaměstnáni sbíráním kusů řepy ve sněhu.
Pozorovací dny jsou v úterý, čtvrtek a sobotu. Stejně jako my, vychází každá skupina od parkoviště hotelu Vydra kousek od Srní vždy ve dvanáct hodin. Obůrka je nanejvýš dvacet minut cesty mírným terénem. Okolo vedou trasy běžkařů a občas se z lesa vynoří i příznivci pohybu na sněžnicích.
