Neděle 11. dubna 2021, svátek má Izabela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 11. dubna 2021 Izabela

Malíř navazuje na výtvarné styly 19. století. Za rok zvládl i 300 obrazů

  10:25
Jaroslav Vašta z Tábora vystudoval pedagogickou fakultu, pak začal učit, ale zároveň maloval. Když už měl zakázek tolik, že ho brzdila práce ve škole, dal výpověď. Ve své tvorbě navazuje na výtvarníky z 19. století a jeho obrazy si našly cestu i do zahraničí.

„Abych usnul, musím si před spaním představovat něco, co se mi ten den povedlo. Vzpomínka na nový dobře namalovaný obraz je pro mě jistota dobrého spánku,“ prozrazuje s úsměvem Jaroslav Vašta. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Není prohřeškem proti umění, když malíř maluje obrazy tak, aby se lidem líbily. Lidé za práci zaplatí, autor se uživí. I tak by se dala shrnout filozofie tvorby Jaroslava Vašty z Tábora.

„Třeba tenhle obraz,“ ukazuje na plátno, na němž ještě neoschly barvy. „Objednala si ho u mě paní, která mi první zakázku zadala před dvěma měsíci. Chtěla namalovat městský výjev laděný do hněda. Obraz si odvezla a pak se ozvala, že potřebuje ještě jeden. Maloval jsem pro ni uličku s hnědými domky. Najednou zavolala a upřesnila, co chce.“

Na plátně zbývalo jen několik posledních tahů, když paní oznámila, že chce modrou večerní krajinu a nad ní měsíc v úplňku. Co na to malíř?

„Tak jsem uličku přemaloval na zasněženou cestu okolo svahu plus ten zářící měsíc. A jen já vím, jaký výjev se skrývá pod novou malbou. Vždyť právě tohle je tvůrčí proces – hledání správné konečné podoby a zároveň zábava,“ vypráví.

Má vlastně stejný přístup jako staří mistři, kteří pracovali pro své mecenáše. Dokonce i jeho obrazy vypadají jako ze starých dob. Jsou úplně jiné než ty takzvaně moderní.

Snad za stylové zakotvení Jaroslava Vašty může zážitek z šedesátých let, když chodil na základní školu. „S rodiči jsem navštívil výstavu mladého akademického umělce. Na jeho dílech nebylo poznat, co zobrazují. Na jednom z nich byly připevněné dámské podvazky jako umělecký záměr. Rodičům ani mně se to nelíbilo,“ vzpomíná.

Tehdy sám sobě položil otázku, jestli by dokázal namalovat hezký obraz. Koupil tedy olejové barvy, obrousil kus prkna a maloval – rybník, břízky, krajinu okolo Soběslavi, odtud pochází. Rodině se obrazy líbily, ale zápach terpentýnu na ředění barev, kterým načichl celý dům, už ne. Jaroslav je navíc odmalička astmatik.

„Když jsem na konci základní školy doma řekl, že bych chtěl studovat malování na keramické škole v Bechyni, máma to rázně zamítla a určila mi gymnázium. Z dnešního pohledu to byla nejlepší volba. Výtvarnou výchovu nás učil výborný profesor Kročák. Řekl mi: Hele, ty slušně kreslíš. Položil přede mě reprodukci rytiny Albrechta Dürera a vybídl mě, abych ji zkusil nakreslit šrafovací technikou.“

Dürer je největší německý malíř a grafik období renesance. Výtvarníci následujících epoch pokorně studovali jeho přesný a zároveň podmanivý realismus. „Úplně jsem se do toho ponořil,“ líčí Vašta. „Když si pan profesor prohlížel moje kresby, bručel: No, je to docela slušný.“

Takovými slovy učitel chválil, a kdyby záleželo na něm, nadaný žák by po maturitě pokračoval specializovanou výtvarnou školou. „Máma to viděla jinak. Prohlásila, že moje sestra je učitelka, pěkně sedí ve třídě v teple, a já budu taky učitel. Neprotestoval jsem. Vlastně jsem v té době neměl žádnou představu o svém budoucím zaměstnání,“ konstatuje.

Rum, chlebíčky a malování

Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, obor český jazyk a výtvarná výchova. A další setkání s malířem, tentokrát už osudové. „Naším profesorem byl akademický malíř Milan Peterka. Jednou se po vyučování zeptal, jestli by mu někdo ze studentů přišel o víkendu pomoct, protože má hodně zakázek. Přihlásil jsem se.“

Domácí malování začalo tím, že poslal Jaroslava do blízké hospody pro láhev rumu a chlebíčky. Pak si společně navodili dobrou náladu a začali malovat.

Jaroslav Vašta

(67 let)

Narodil se 17. ledna 1954 v Táboře. Pochází ze Soběslavi, od začátku 80. let bydlí v Táboře. Než se začal plně věnovat malířské tvorbě, pracoval jako učitel. Kresbu a malbu studoval na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, teoretické znalosti dále prohluboval dálkovým studiem dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve své tvorbě navazuje na žánrovou linii J. Schikanedera, C. Spitzwega a dalších malířů 19. století. Je ženatý, s manželkou Stanislavou mají dvě děti, Ondřeje a Zuzanu, a od nich vnoučata Petra a Filipa.

„Pan Peterka byl realistický malíř s úžasným citem pro skladbu barev, které nanášel širšími tahy štětce. Začali jsme tím, že mi vysvětlil, jak věrohodně namalovat vodu. Nechal mě vytvořit podklad obrazu, pak pokračoval sám a dával mi praktické rady. Během vysokoškolských studií jsem u něj byl asi desetkrát. Rozhodl jsem se, že jednou budu malířem z povolání,“ vysvětluje.

Muselo ale uplynout dvacet let, než se to stalo. Jaroslav učiteloval nejprve ve škole v Soběslavi, poté se s manželkou přestěhoval do Tábora a postavili si tam domek.

Budoucí malíř z povolání učil v táborské škole, dálkově studoval dějiny umění na filozofické fakultě v Praze, ve volných chvílích pilně maloval v domácím ateliéru a své obrazy rozdával. Pak přišla sametová revoluce a možnost podnikání. Do tašky vložil štos grafických listů a došel s nimi do nejbližší prodejní galerie v Táboře.

„Prodaly se. Za utržené peníze jsem nakoupil rámy a napříště už jsem grafiky prodával zarámované. Za další výdělek jsem si koupil plátna a barvy. Potom jsem nabídl olejomalby. Taky se prodaly. Začátkem devadesátých let bylo prodejních galerií jako hub po dešti. Galeristé chodili ke konkurenci na lov talentovaných malířů s prodejním potenciálem. Brzy se mi začaly ozývat galerie z celé republiky. Tam si obrazy vyhlédli i zákazníci ze zahraničí a začali mě kontaktovat.“

Když už měl zakázek tolik, že ho brzdila práce ve škole, dal výpověď. Z domácího ateliéru, kamrlíku o tři krát třech metrech, se stala dílna šťastného dělníka palety a štětce.

„Běžně jsem maloval sedmdesát obrazů ročně, ale jeden rok jsem měl rekordní – zvládl jsem jich tři sta. Maloval jsem od šesti ráno, sám jsem je rozvážel po galeriích. V některých mi občas uspořádali i samostatnou výstavu.“

Zpočátku maloval tak, jak se to naučil u Milana Peterky. Uvolněnou malbu zachovávající předmětnou podobu skutečnosti. Pak se někteří stálí zákazníci osmělili a navrhli, v jakém stylu by se jim obraz líbil.

„A ukázalo se, že lidem se nejvíc líbí realistické období 19. století až po impresionismus. Bral jsem to jako výzvu. Nejvíc mě z této doby zaujali malíři Jakub Schikaneder a Carl Spitzweg. Zobrazovali žánrové výjevy a zákoutí starobylých uliček,“ popisuje.

V historických částech měst dodnes takové uličky jsou. A stále v nich přebývá i duch těchto malířů. Bylo by škoda kazit ho na plátně jiným přístupem.

„Nejsem plagiátorem, jen jsem si osvojil jejich úhel pohledu a doplnil ho vlastní malířskou zkušeností,“ vysvětluje táborský malíř, jehož díla se nacházejí nejen v tuzemských sbírkách, ale i v Německu, Nizozemsku, Itálii, Izraeli, Japonsku a USA.

„Zájem lidí mě přesvědčil, že malíř nemusí nutně vytvořit úplně nový styl a malovat jím celý život. Před osmi lety jsem zkusil udělat pár avantgardních obrazů. Svoje kupce si našly, ale galeristé mi řekli, že ode mě očekávají něco jiného. Vlastně se jim stýskalo po stylu mých předchozích maleb. A mně taky.“

Jaroslav Vašta i nadále tvoří v malířské tradici 19. století. Dosáhl penzijního věku, trochu ubral plyn v počtu namalovaných obrazů, ale dokud udrží štětec, jeho malířská paleta neoschne. Má k tomu dobrý důvod.

„Abych usnul, musím si před spaním představovat něco, co se mi ten den povedlo. Vzpomínka na nový dobře namalovaný obraz je pro mě jistota dobrého spánku,“ prozrazuje s úsměvem.

Autoři:
  • Nejčtenější

Fotbalové Budějovice na prodej? Několik zájemců by bylo

Bývalému reprezentantovi Tomáši Sivokovi to nevyšlo, hlavnímu sponzorovi, zdá se, současná pozice vyhovuje, šéf firmy...

To nejlepší z hor Česka: Nádhernou Šumavu poznáte díky těmto místům

Podle mnohých nejhezčí české pohoří, určitě však jedno z nejrozlehlejších: Šumava se táhne v délce asi 130 kilometrů...

Řidička seniorka vjela pod nákladní vlak, ten její vozidlo smetl

Srážka auta a nákladního vlaku na přejezdu v obci Hrdějovice přerušila v sobotu odpoledne provoz na trati mezi Hlubokou...

Plzeň - Č. Budějovice 2:1, zasloužené vítězství trefil po přestávce Falta

Plzeňští fotbalisté se vrátili do ligového dění po koronavirové nákaze ve velkém stylu. České Budějovice po...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena prodala dům u trasy obchvatu Chýnova, stavba se zřejmě znovu rozběhne

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) bude zřejmě pokračovat ve stavbě obchvatu Chýnova na Táborsku. Městys podepsal minulý...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

První romské dítě, které skončilo v babyboxu. Romové zuří, matka ho chce zpět

Premium Je to příběh 217. dítěte, které babyboxy zachránily a prvního romského dítěte, které se v babyboxu ocitlo. Matka...

Fiala politiku dělat neumí a důsledky jsou tragické, hodnotí Klaus dnešní ODS

Premium Za deset dní oslaví ODS třicáté výročí svého vzniku. MF DNES požádala jejího zakladatele Václava Klause, aby...

  • Další z rubriky

Zvířata v zoo se už těší na návštěvníky, vrátí se i farmářské trhy

Jihočeské zoologické zahrady se připravují na pondělní otevření. Řada zvířat už si na přítomnost návštěvníků odvykla a...

Budějovice se v roce 2028 pokusí získat titul Evropské město kultury

Loni to byla chorvatská Rijeka či irské Galway, letos ten titul nesou srbský Novi Sad či rumunský Temešvár. O označení...

Do Svatého Tomáše u Lipna se vrátí kopie madony. Vytvoří ji ze žuly

Už v květnu by se mohla před kostel ve Svatém Tomáši na Lipensku vrátit kopie unikátní madony, která se do malé osady...

Opuštěnou vodárnu chtějí v Písku předělat na kemp a tělocvičny

V Písku mají novou úpravnu vody a přemýšlejí, jak využít původní vodárnu u řeky Otavy. Radnice si nechala zpracovat...

Největší odměnou je, že mi konečně říká maminko, vypráví Kristina o svém pětiletém autistickém synovi
Největší odměnou je, že mi konečně říká maminko, vypráví Kristina o svém pětiletém autistickém synovi

Na 2. dubna připadl Světový den porozumění autismu. Jeho cílem je poukázat na potřebu větší tolerance vůči rodinám vychovávajícím autistické dítě....

Lidský penis se zmenšuje, do roku 2045 nebudou spermie, varuje vědkyně

Erektilní dysfunkce, méně spermií, ale i docela očividná změna – menší penisy. To jsou podle uznávané epidemioložky...

Kuchyň mají na terase. Šílený plán mladých manželů je geniální

Honza a Katka se po svatbě nastěhovali do domu svých prarodičů. V patře, které obývají, jim však chybí kuchyň. A tak...

Jak často se nakazí již očkovaní? Důkladná studie dala skvělé výsledky

Americké středisko pro kontrolu nakažlivých nemocí (CDC) ve svém časopise vydalo průběžné výsledky studie, která je...

Miliardový byznys vyschl, technologický obr Kapsch se stahuje z Česka

V dobách největší slávy šlo o firmu s miliardovými obraty, která se nebála pouštět do slovních přestřelek se členy...

Zákazníci přišli na fintu, jak si znovu pořídit tajný tarif Vodafonu

Tarif obsahující 10 GB dat při měsíčním paušálu 499 Kč není u Vodafonu novinkou. Nyní jej oprášil po zhruba dvou...