Na dopoledním jarním slunci se leskne skoro stejně jako originál. Jednatřicetiletý výtvarník a učitel z Vlašimi Jaroslav Svoboda právě dokončil haptický model Závišova kříže pro klášter ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku. Už chybí jen drobnosti a může se v cisterciáckém klášteře vystavit. Kopii kříže si pak budou moci osahat nejen nevidomí. „Určitě se na něj pak přijedu podívat. Zajímá mě, jak na můj model budou návštěvníci reagovat,“ těší se samotný autor.
Jak se dostanete k originálům Závišova kříže či Vyšebrodské madony, se kterou jste také pracoval? Podle čeho je modelujete, s pomocí laserového skenování například?
Vůbec ne, jen podle fotek. Ale na pravý kříž, když ho vynesli z trezoru, jsem si mohl dokonce i sáhnout. Samozřejmě s rukavicí.
Kde jsou největší úskalí při vaší práci?
Z fotek příliš nepoznáte, jestli je zlatý povrch například vypouklý či je tam jiná nerovnost. Ten lesk je specifický. A pak drahé kameny také vypadají jinak na světle, ve stínech či na fotce. Ale snažil jsem se udělat dané odstíny zlaté barvy a kamenů přesně podle originálu. Dokonce jsem si na to kupoval speciální pigmenty z Japonska, aby ty drahé kameny vypadaly opravdu dobře.
Je Závišův kříž zatím největším a nejcennějším historickým artefaktem, na němž jste pracoval?
Musím říci, že ano. I když jsem se už na střední škole nebo v restaurátorských dílnách dostal k nějakým památkám, které jsou z objektů chráněných UNESCO. To jsem byl vždy jen asistent. Závišův kříž je určitě moje největší samostatné dílo. Taková velká práce mě moc bavila a vždy jsem si při tom modelování v dílně představoval, jak to ve středověku asi všechno vyráběli. Myslím si, že dnes bychom to už asi takto ani neudělali.
Jaroslav Svoboda (31 let)Narodil se v Benešově, ale celý život žije ve Vlašimi. Pochází z umělecky založené rodiny, takže se po základní škole vydal do Prahy na střední uměleckoprůmyslovou školu. Letos v lednu dokončil studium na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Učí ve Vlašimi na gymnáziu a na základní umělecké škole. Je ženatý a s manželkou očekávají první přírůstek do rodiny. Ve volném čase rád cestuje po památkách. |
Však vy jste haptickému modelu také věnoval pořádný kus času.
Možná bych to odhadl přes šest set hodin. Ale teď už bych to uměl zredukovat na polovinu. Odvíjelo se to od práce s epoxidem, se kterým jsem doteď neměl zkušenost. Může se zdát, že to jde rychle vymodelovat, ale musíte to udělat pořádně a plochy zcela hladké mít tam, kde mají být. Silikon to umí odlít naprosto přesně, takže tam nesmíte nechat jediný zádrhel. Protože to pak budou lidé zkoumat hlavně hmatem.
Pomáhají vám zrakově handicapovaní při vaší práci s modely? Konzultujete to s nimi?
Přímo v dílně ne, ale spolupracujeme s lidmi, kteří například vyrábí pro tyto účely cedulky s Braillovým písmem. Oni si pak s kolegy modely osahají a na místě si řeknou, jestli je to pro ně vyhovující a podobně. Závišův kříž však ještě takto otestovaný není. Ale při samotné výrobě s tím samozřejmě musím dopředu počítat. Někteří zrakově postižení i slabě vidí, i proto jsou barvy u haptických modelů daleko výraznější. Je to hodně pestré, ale má to svůj smysl.
Lidé si osahají Závišův kříž. Haptický model je z epoxidové pryskyřice |
Pocházíte z umělecké rodiny, ve které váš tatínek i maminka různě malovali, vytvářeli sochy a podobně. Měl jste tedy k umění vztah od malička?
Spolužáci koukali třeba na seriály, které tehdy frčely. Já do toho měl ještě rád dokumenty o historii a podobně. To mě moc bavilo. Později jsem našim pomáhal v keramické dílně, jezdil s nimi na trh. Od dětství si pamatuji, že stále něco tvořili, u nás v bytě to pořád „smrdělo“ terpentýnem. (směje se) A i když jsem po střední škole dělal sedm let ve fabrice a až později šel na vysokou školu do Budějovic, pořád to ve mně zůstalo. Navíc pro mě byla opravdu důležitá podpora od rodičů, vždy se zajímali o to, co dělám.
Máte za sebou Závišův kříž a Vyšebrodskou madonu. Co vás čeká dalšího?
Turistický spolek Lipenska přišel s nápadem, že by si chtěl nechat vyrobit haptický model Járy Cimrmana. Nyní tak vymýšlím návrhy a čeká mě modelování. Asi bych to celé neměl dělat jen já, ale i další studenti z katedry v souvislosti se soutěží. Někdo tedy může přijít s lepším projektem a bude se pak dělat podle něho. Bude to velice zajímavé, protože přesnou podobu Járy Cimrmana nikdo nikdy neviděl, takže do toho chci vložit i nějaký vtip, udělat to zajímavě.
Chtěl byste se výrobě haptických modelů věnovat i nadále a pomáhat ostatním lidem poznávat památky?
Bylo by to určitě lákavé.
Napadá mě například model korunovačních klenotů, to by byl hit.
Myslel jsem si, že už je hotový, ale nikde jsem ho zatím neviděl. Vím, že třeba haptický modeL relikviáře svatého Maura dělali vězni a udělali ho velice dobře. Ovšem, kdyby mi někdo nabídl vytvořit model klenotů, určitě bych neodmítl a měl bych velký zájem. Byla by to náročná práce, protože například svatováclavská koruna má mnoho detailů, tenké plíšky a není to taková masa hmoty jako v případě kříže.
