„Hlavně mě to uklidňuje. Když je mi nejhůř, sednu k tomu a nevím o světě. Bavím se s figurkami a mám radost, když se mi něco povede. A taky mě těší, když se to lidem líbí a že jsou z toho nadšení i mladí,“ líčí 71letá Jana Pulcová z Hluboké nad Vltavou.
Své betlémy vyrábí jen z přírodních materiálů, používá šustí, slámu, makovice, mech, kůru a spoustu dalších. Každý je originál, od maličké Svaté rodiny s andělem ve skořápce lískového oříšku, přes větší ve skořápce od vlašských ořechů až po velké deskové se šedesát centimetrů vysokými figurami.
Zajímavé je, co všechno umí lidová výtvarnice proměnit na příbytek Josefa, Marie a Jezulátka. Útočiště jim už udělala i v rozkrojené slupce od liči, limetky, v kapličce z ozdobné dýně, skořápce kokosového ořechu, na trsu hub, ve škebli či nejrozmanitějších kusech kmenů a pařezů.
„Využiju všechno. Když byl vloni vypuštěný rybník, tak jsem ho prošla a našla krásné škeble i kořeny omleté od vody. Pěstuju si takové ty lahvové dýně, teď se mi suší další na okně. A hlavně letos jsem dělala rybí šupiny, které používám na obrázky,“ popisuje se zápalem bělovlasá žena s přemýšlivýma očima schovanýma za brýlemi.
Připravit šupiny tak, aby je pak mohla použít třeba na svatozář nebo ornamenty na rouchu, dává této bývalé učitelce mateřské školy pořádně zabrat. Nejméně týden je proplachuje v prášku na praní, pak musí ty kapří každou zvlášť do čista vydrhnout kartáčkem na zuby.
„Poté se šupiny škrobí, žehlí a pak si z nich stříhám tvary a přišívám je miniaturními korálky s jehličkou, na kterou nevidím. Ale navleču ji napoprvé. Říkám, že se mi to navléká nějak samo,“ vypráví.
A pak přišívá na obrázek madony s Jezulátkem šupiny s pomocí miniaturních korálků. „Je to docela piplačka, protože z těch malinkých korálků jich ještě musím půlku vyhodit, že se ani na tu jehličku nevejdou. Ale je to krásná práce. Teď mi zase známí přinesli šupiny z candáta a okouna. Ty jsou úžasné, jsou jak tulipánky a ty z okouna jsou zase zoubkovaté,“ srovnává Pulcová, která se v adventním čase nezastaví. Jezdí po muzeích a dalších místech, kde představuje své betlémy, kterých už vytvořila na tisíce.
Těšit se z nich mohou lidé třeba v muzeu v Jindřichově Hradci, vystavovala i v italském Salernu, ve francouzském Nantes, betlémy má například i v Kanadě nebo v německém Zwieselu.
Na jihu Čech můžete její díla aktuálně vidět také v křížové chodbě bývalého dominikánského kláštera na budějovickém Piaristickém náměstí, velkou výstavu má v knihovně v Chýnově na Táborsku. Další najdete ve stodůlce v Hvožďanech u Bechyně a Na Kantůrkovci ve Velešíně na spodní straně náměstí vedle kostela.
„Loni jsem měla velkou výstavu betlémů v muzeu ministerstva zemědělství na Letné. Letos volali před týdnem, že by chtěli nějaký velký do haly na ministerstvo. Řekla jsem jim, že volají pozdě, že už mám všechno rozebrané. Když se nenahlásí záhy po Vánocích, už mám všechno rozpůjčované,“ říká.
A těší se, až pomine předvánoční shon a bude mít zas čas vyrazit do přírody sbírat další materiál na výrobu svých děl. „Baví mě to moc. Hlavně v přírodě. Donutí vás to chodit a dívat se a vždycky objevíte něco úžasného, co se dá využít,“ libuje si nadšená výtvarnice, která prý i na houby chodí pro jistotu s pilou.
