Nedokáže si představit, že bychom dnes nebyli členy Evropské unie. I když mu leccos vadí a kritizuje některá nařízení. Třeba když EIA, která posuzuje dopady staveb na životní prostředí, extrémně zdržela přípravu budování dálnic. „Celkově ale naše členství vnímám pozitivně,“ říká poslanec Jan Zahradník.
Když jsme v roce 2004 vstupovali do EU, bylo to pro vás období nových nadějí a možností?
Musím si nejdříve vzpomenout hned na roky po sametové revoluci, kdy jsme začali užívat nově nabytou svobodu. A jednou z prvních tužeb byl návrat do Evropy. Myslím, že jsme si uvědomovali, že patříme mezi významné evropské státy. Nebýt nacismu a komunismu, tak jsme dost možná byli jedním z těch států, které stály u zrodu Unie.
Takže byla spíš otázka času, kdy se přidáme?
Určitě jsme k tomu logicky směřovali. Dodnes cítím ten krásný pocit štěstí, když jsem poprvé vyjel za hranice do Salcburku, i když to bylo vlastně bez peněz. Pak jsme postupně začali do Evropy vstupovat, navazovali různá partnerství s Rakouskem a Bavorskem. To se dařilo i v době, kdy ještě byly pasové kontroly. Navíc už před vstupem pomáhala Unie s financováním některých projektů. Třeba na opravu silnice vedoucí z Prachatic na Strážný přes Volary. Také v roce 2002 významně přispěla na odstraňování škod po povodních.
Pak došlo na hlasování o vstupu v referendu.
Hlasoval jsem pro a myslím, že stejně tak i moje rodina.
Při samotném začlenění jste byl hejtmanem, účastnil jste se oficiálních oslav, jaké to bylo?
Slavili jsme natřikrát. Nejdříve v Českých Budějovicích, kam se sjela celá řada politiků včetně významných představitelů Rakouska a Německa. Velmi pečlivě jsem si tehdy připravoval projev. Psal jsem si ho. Dnes se oceňuje spíše spontánní projev, ale myslím, že ty významné mají být předem připravené. Začínal jsem ho citátem Jana Nerudy: „Čas oponou trhnul a změněn svět, kam padlo lidstvo staré?“ Každopádně jsem při něm došel k tomu, že v Evropské unii budeme platným členem.
Jan Zahradník (70 let)První jihočeský hejtman byl ve funkci dvě volební období mezi lety 2000 až 2008 a byl v této pozici i u vstupu do EU a následně do schengenského prostoru. Jan Zahradník je nyní poslancem, zastupitelem města České Budějovice a Jihočeského kraje. Členem ODS je od roku 1991. Po gymnáziu vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství matematiky a fyziky a má titul doktora přírodních věd. V roce 1992 založil soukromé Česko-anglické gymnázium, kde byl do roku 2000 ředitelem. Od roku 2009 do roku 2011 byl prorektorem pro zahraniční vztahy na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Dodnes zde na částečný úvazek přednáší. Je ženatý a má dvě dcery. |
A ty další oslavy?
Slavilo se samozřejmě i ve městě s obyvateli, bylo to velkolepé. Já jsem se poté přesunul do Rakouska do hotelu Guglwald, jehož cíp zasahoval do České republiky. Tam byly také projevy, ale také dechovka, vuřty a pivo. Tam to bylo přesně o půlnoci, zanechalo to na mě dojem.
Cítil jste z Rakušanů, že nás mezi sebou chtějí?
Přišlo mi, že se na to také těší, a nesetkal jsem se s žádnou negativní reakcí.
A pak jste se vyspal a zamířil ještě do Německa?
Je to tak, jeli jsme 1. května dopoledne do Bavorska. Nejsem žádný extra slavič, ale bylo to vše celkem příjemné.
Byl kraj na vstup připravený?
Věděli jsme, že se nám nabízí velká příležitost čerpat evropské fondy. Proto bylo třeba připravit obce či různé organizace, aby dokázaly předkládat své projekty, a dostat tak peníze do jižních Čech. Proto jsme nejdříve sami vytvořili program a vyčlenili peníze, aby právě třeba obce mohly projekty vytvářet.
Co se změnilo po našem vstupu do EU? Přilákalo to třeba více turistů?
Především to, myslím, lákalo podnikatele. U nás na jihu je dnes i díky tomu velké procento firem, které mají většinový, nebo alespoň částečný podíl vlastníků z Rakouska a Německa. Také pro nás bylo snadnější pracovat za hranicemi, i když Německo nám tu možnost nejdříve nedalo a bránilo se.
Tehdy to lidé asi vnímali více pozitivně než dnes?
Osobně si ale nedovedu představit, že bych i dnes mluvil proti a snažil se využít nálady, která se zdá být skeptická. Viděl jsem také průzkum, kde významná většina naše členství v Unii stále vítá. Tito lidé chtějí Unii silnou, která umí řešit velké problémy, dokáže čelit ekonomice USA a Číny a řešit migraci. Na druhé straně ale nechtějí, aby EU zasahovala do samosprávy státu. S tím mohu souhlasit. Jsem ale také realista. Ve Sněmovně vidím, jak velké množství nařízení a směrnic musíme přijímat a schvalovat.
Musíme?
Je to tak, že v opačném případě a při nedodržování a přijetí těchto zákonů nám hrozí žaloby a milionové sankce. Přitom některé schvalované věci mě dokážou zvednout ze židle.
Vybavíte si něco?
Tak třeba EIA, zákon o posuzování vlivu staveb na životní prostředí. S EIA dostaly daleko větší prostor nevládní organizace, aby mohly do procesu příprav zasahovat. Tento zákon nám před několika lety paralyzoval naše stavby. Nakonec se podařilo, myslím, alespoň pro jedenáct staveb zajistit výjimku včetně části naší dálnice D3. Na druhé straně je třeba připomenout, že se dálnice z velké části stavěla a dále staví za evropské peníze. Staví se za ně také železniční koridor mezi Českými Budějovicemi a Prahou. To jsou obrovské peníze.
A co přijetí eura? Jste zastáncem, abychom si ponechali korunu?
Představoval jsem si, abychom přijali euro rychle po vstupu do Evropské unie. Někdy do roku 2007, ještě než vypukla hospodářská krize. Pak se ukázaly obrovské problémy v nevyváženosti států v eurozóně. Na jedné straně třeba Řecko, na druhé silné Německo. Když jsme to tehdy nestihli, tak už bych to nyní nedělal a jsem dlouhodobě proti. Koruna je velmi dobrá měna.
Unie měla fungovat podle hesla Evropa regionů, měl se klást důraz právě na kraje a oblasti. Moc to ale asi neplatí, že?
Dnes už je tento proud pasé. Popravdě jsem si ale neuměl představit, jak to bude fungovat. Třeba pro Bavorsko je region celá naše republika, a ne jen jižní Čechy. Unie teď spíše hraje hru o to, zda zůstane Evropou států.
