Za svou kariéru spolupracoval Jan Jirásek s režiséry, jako je Juraj Jakubisko, Jaroslav Brabec nebo Jiří Krejčík. Komponoval hudbu například k filmům Nejasná zpráva o konci světa, Kytice, Kuře melancholik či Bathory. Za svou práci získal také několik ocenění Český lev.
V současnosti spolupracuje s Jihočeským divadlem, pro které složil hudbu k opeře mapující život Jana Amose Komenského. „Je to silný příběh o překonávání životních překážek,“ láká na představení.
Co vás přivedlo ke spolupráci s Jihočeským divadlem?
Oslovil mě umělecký šéf opery Tomáš Ondřej Pilař, se kterým jsem už dříve spolupracoval na opeře Broučci pro plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Už tehdy jsme se domluvili na další spolupráci. Když přešel sem do Českých Budějovic, znovu mě kontaktoval. Společně jsme se pak shodli nad tématem Komenského.
Čím pro vás bylo toto téma zajímavé?
Komenský je mimořádná osobnost českých dějin, která zde není plně doceněná. Neznamená to však, že bychom mu operou chtěli stavět nějaký mramorový pomník. Nevěnujeme se tam ani tolik jeho dílu, vyprávíme hlavně jeho životní příběh, který byl mimořádně zajímavý a dramatický. Vše se navíc odehrává na pozadí třicetileté války.
Přesto, objeví se v opeře nějaké prvky z Komenského díla?
Ano, libretista Tomáš Jarkovský do příběhu vsadil dvě postavy z Labyrintu – Mámení a Všudybuda. Jsou to nadpozemské bytosti, které Komenského doprovázejí po celou dobu. V naší opeře ho ze začátku neberou příliš vážně. Až postupem času se jejich vztah vyvíjí a oni začínají respektovat jeho silnou vůli a vytrvalost. V textu také zazní několik citátů z jeho díla.
Jaké období jeho života opera mapuje?
Komenského život mapujeme přibližně od dvacátých let sedmnáctého století a projdeme s ním mnoho životních milníků, jako například odchod do Lešna a jeho obléhání. S tím je svázaná i jedna zajímavost. Před pobytem v Lešnu žil Komenský několik měsíců v Horní Brané. Tam je zvonice se zvonem, který je z konce šestnáctého století a nedoznal za ty roky žádných úprav. S naprostou jistotou víme, že jeho zvonění poslouchal i sám Komenský. My máme jeho zvuk nahraný a je do opery zakomponovaný. Divák tak uslyší stejný zvon jako slýchával on.
Divadlo zve děti do světa Julese Verna a začalo prodával lístky na točnu |
Dokáže se v opeře zorientovat i člověk, který o Komenského životě moc neví?
Myslím si, že i když divák nebude znalý jeho života, smysl příběhu pochopí dobře. Je to příběh člověka, který měl velmi dramatický osud a zanechal silný odkaz. Moje opera je navíc do určité míry popisná, každý jí tak dokáže dobře porozumět.
Je životopisný prvek to hlavní, co dílo nabídne, nebo má i jiné roviny?
Je to příběh o překonávání překážek. Komenského život byl nesmírně dramatický a přes veškeré překážky a ztráty se mu podařilo vytvořit a zanechat zde velké dílo. A to i přesto, že jeho velká část shořela. Je to o touze přežít a něco pozitivního zde zanechat.
Jaký je vlastně váš vztah ke Komenskému, znáte jeho dílo dobře?
Když jsme Komenského probírali ve škole, tak mě to samozřejmě nebavilo, byla to povinná četba a byl to pro mě člověk z jiného světa. I díky rodinnému zázemí jsem navíc bral vše, co mě ve škole tenkrát učili, s velkou pochybností. Až postupem času jsem si to musel vše přebrat a znovu utřídit. Velký zlom pro mě byl, když jsem před třiceti lety začal učit v Americe a viděl jsem, jak si tam Komenského cení, s jeho sochami jsem se setkal na řadě míst. Tehdy jsem si uvědomil, o jak mezinárodně významnou osobnost se jedná.
Kde jste tedy při psaní hudby čerpal inspiraci?
Můj náhled byl, že hudebně nemohu ignorovat dobu, ve které Komenský žil. Není to barokní opera, ale je to pohled současného člověka na 17. století. Jsou tam určité hudební náznaky a připomínky, aby to získalo příchuť tohoto období. Chtěl jsem, aby ji posluchači pocítili. Vše je ale pouze naznačené. Já nerad říkám věci doslova, náznak je daleko silnější. Ukážu vám dveře do světa hudby, ale projít jimi musíte sám. Tím nechám prostor pro vaši představivost.
Zmínil jste, že představení je o překonávání životních překážek. Jakou náladu a emoce mohou diváci očekávat?
Je to převážně dramatická opera. Najdou se tam ale i romantické pasáže, které například dokumentují vztah Komenského a jeho první ženy Magdalény. V opeře zazní jeho slavná věta z dopisu: „Klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší.“
Aby se kulisáci nenadřeli, udělali v divadelních dílnách kozu z polystyrenu |
Máte za sebou první zkoušky. Jak jste zatím se spoluprací s Jihočeským divadlem spokojený?
Musím říct, že jsem příjemně překvapený pečlivou přípravou sboru i sólistů. Myslím, že velice dobře chápou, o co v opeře jde. Kladu na to velký důraz a říkám hercům, jaký je vývoj postav, a chci, aby pochopili, jaké emoce by do jednotlivých scén měli vnést.
A co spolupráce s Tomášem Jarkovským, který napsal text?
Myslím, že nám to jde dobře. Je tolerantní a neurazí se, když do výsledné podoby zařadím jen některé části jeho textu. Chápe, že hudební čas plyne jinak a že musíme být hodně selektivní. Navíc – nemusím používat slova tam, kde vše řekne hudba. Lidská komunikace funguje i beze slov.
Kromě oper skládáte také hudbu k filmům, jsou si tyto disciplíny podobné?
V obou případech píšete noty, ale práce je to velmi odlišná. Když píšu operu, tak je čistě na mně, jak to udělám a jak pojmu hudební koncepci. U filmu je to ale všechno jinak, tam je nade mnou režisér a producent, a to je často omezující. Režiséři mají na hudbu mnohdy dost specifické požadavky, to může být svazující. Pak dochází k názorovým střetům. Jsou ale i režiséři, kteří vám dají úplnou svobodu. Například když jsem psal hudbu k filmu Kytice režiséra F. A. Brabce, řekl mi pouze: „Udělej si to, jak chceš, ale musí to být úžasné.“
Na jakém nástroji nejčastěji komponujete?
Na počítači. Počítač není nic víc než trochu lepší tužka. Práce se samplovanými zvuky dokáže skládání sice ulehčit, ale zejména u filmové hudby s sebou počítač nese spoustu nepříjemných důsledků.
20. srpna 2023 |
Jaké například?
Nevýhoda je, že pak režisérům představuji téměř hotový produkt a oni do toho můžou zasahovat. Dřív to bylo výrazně jednodušší. Po přehrání hudebních motivů na klavír si většinou výsledek nedokázali představit, takže v nahrávacím studiu byli dost často překvapení.
A kolik nástrojů ovládáte?
Jako skladatel musím hrát na klavír a dříve jsem hrával také na kytaru, zobcové flétny a bicí. Nahrál jsem řadu playbacků do několika filmů. Naposledy jsem na počítači nahrál kompletní hudbu k poslednímu filmu F. A. Brabce. Také mě baví občas přijít mezi muzikanty a něco si s nimi zahrát. Sám jsem si nahrál například bicí pro film Bathory.
A už víte, jaké projekty vás budou do dokončení opery čekat?
Mám zakázku na další operu, také ze sedmnáctého století, tentokrát o rodině Šporků. Také mě čeká skládání další filmové hudby, o tomto projektu ale zatím nejsem oprávněný hovořit.
