Jan Brom a jeho žena se ale bohužel zadostiučinění nedočkají. Oba zemřeli stranou, vykořeněni ze svého domova. O alespoň morální nápravu usilují jejich dcery.
„Od dvou starších sester vím, že maminka křičela při zabírání našeho statku na funkcionáře, aby vzali čtyři kulky a zastřelili nás a ukončili naše trápení,“ vzpomíná nejmladší ze sester. Z důvodu stále bolestných vzpomínek nechce zveřejnit jméno, redakce MF DNES ho zná.
Pomohly dobové dokumenty
U teroru, který v padesátých letech skoro fyzicky zničil rodinu Bromů v obci Mičovice, stáli přitom lidé, kteří i díky znárodňování zažili slávu a životní kariéru. Byl mezi nimi například poslední komunistický předseda vlády České socialistické republiky František Pitra.
Důkazem pro soud se staly mimo jiné dobové dokumenty, některé jejich kopie má redakce k dispozici. Případu se ujal advokát Lubomír Müller.
Příběh začíná brzy po válce, kdy si mladý sedlák Jan Brom bere dceru zdejšího mlynáře a hospodaří na gruntu po rodičích o 26 hektarech polí. Na jednom z největších statků v okolí chovali také dobytek, koně a drůbež.
Po válce hospodáře Broma, který byl oblíbený, místní lidé zvolili starostou, tehdy předsedou místního národního výboru (MNV). Jenomže krátký rozlet ukončuje únor 1948.
Statkáři odešli zaměstnanci, z chalupníků a bezzemků se vytvořilo na příkaz vlády jednotné zemědělské družstvo (JZD) a Brom je označen za kulaka. Jen s dětmi, manželkou a starými rodiči obstarává s největším nasazením hospodářství. Zvláště když musí plnit povinné odvody a zadarmo poskytovat své zemědělské stroje a koně podle potřeby družstvům v okrese.
Problémy měli kvůli odporu ke vstupu do JZD
„Tím, že rodiče museli vypomáhat vlastní technikou družstevníkům v okrese a utekli jim zaměstnanci, nestíhali plnit dávky,“ říká jedna z dcer.
Do tlaku se dostává Bromova rodina hlavně svým odporem ke vstupu do JZD. Je veřejně pranýřovaná v místních novinách za to, že neplní odvody, a tím poškozuje socialistické družstevnictví a výživu národa. V roce 1953 jí například kárná komise ukládá desetitisícovou pokutu, protože neodvedla 554 kusů vajec. Nastupují peněžité tresty a nakonec odnětí statku, pod kterým je podepsaný mimo jiná jména právě vystudovaný místní agronom František Pitra.
„Vlastník nezajišťuje řádné obdělávání půdy, jelikož v usedlosti není dostatek pracovních sil a dochází ke snižování její úrodnosti a neplnění státních dávek v rostlinné výrobě a v zaostávání v živočišné,“ píše 19. října 1955 MNV Mičovice ve zdůvodnění výnosu kolem zabrání Bromova statku.
„Až do své smrti se z toho nevzpamatoval“
Konečnému zabrání majetku předcházejí pokuty za neplnění dávek dosahující 80 tisíc korun v hodnotě před měnovou reformou. Z dnešního právního pohledu je přitom pozoruhodné, že týden po úředním odebrání statku byl zákon, na jehož podkladě se křivda stala, zrušen. Bromovi zůstali sice stále formálně vlastníky usedlosti, ale nesměli ji užívat. Úřady je nuceně vystěhovaly do jiného okresu.
„Dostali jsme k bydlení dvě místnosti na bývalém schwarzenberském statku, otec pracoval v zemědělství jako pomocná síla. Od svých čtyřiceti let zůstal zatrpklý, až do své smrti v roce 1990 se z toho nevzpamatoval,“ říká jeho dcera.
Částečná náprava křivdy přišla až po třiceti letech od smrti zemědělce. Soud v Prachaticích zatím dvě pokuty zrušil, čímž mu vyslovil morální satisfakci. K tomu rozhodl, že pozůstalí po něm mají nárok na hmotné odškodnění. Bude ve výši třetiny neoprávněně zaplacené sankce, což dělá 16 tisíc korun. O dalších pokutách, které byly ve své době pro rodinu likvidační, bude ještě rozhodovat.
