Zdolávání skalnatých i zasněžených vrcholů, cyklistika a pivo. To jsou tři nesouvisející koníčky, které rámují život 33letého Jakuba Vlčka. Horolezec žijící v Budějovicích pokořil již řadu vrcholů v rakouských Alpách, italských Dolomitech či ledové stěny v Norsku.
Byl také součástí expedice, která v roce 2021 uvázla na hoře Rakapoši v Pákistánu. Zatím posledním úspěchem je nalezení a zdolání nové horolezecké linky na západní stěnu 6 938 metrů vysoké hory Tengi Ragi Tau v centrálním Nepálu.
„Nejdříve si to vše jen představujete, a když se to konečně podaří, nedokážete to ani pořádně vnímat. Jen tam vylezete, podíváte se na krásu kolem, podáte si ruku, navzájem si pogratulujete a vyrazíte zase zpět. Vylézt nahoru je totiž jenom půlka. Ty drobné a jedinečné emoce přicházejí až s odstupem. Je to krásné, když vám dojde, že jste první, kdo tudy šel, a na dlouho dobu asi i poslední,“ vzpomíná Vlček na svůj úvodní prvovýstup.
Celá expedice zabrala trojici horolezců, kterou kromě Vlčka tvořil ještě Jan Kreisinger a Marek Disman, více než 14 dnů. Samotné pokoření vrcholu z předsunutého základního tábora však lezcům trvalo jen tři dny.
„Bylo to rychlejší, než jsme čekali. Ve dvě ráno jsme vystartovali a pokračovali celý den až do výšky 6 550 metrů. Přespali jsme v trhlině v seraku (pilíři v ledu, pozn. red.) a druhý den došli zbývajících 400 metrů. Nebyla to ani půlka toho, co jsme zvládli první den, ale terén pod vrcholem nebyl ideální a my stoupali pomalu,“ vypráví.
Celou výpravu provázelo ideální počasí a horolezci si chválili i spaní v ledové trhlině. „Bylo tam závětří a dalo se tam i pohodlně ohřát vodu. Problém je, že v takové výšce a po takovém fyzickém výkonu se člověku moc jíst nechce. Musí do sebe ale natlačit, co zvládne, aby měl další den dost energie,“ varuje.
„Bylo mi jasné, že to bude bitva. Obzvlášť v takové nadmořské výšce a s těžkými batohy, které jsme táhli. Ale nikdy jsem nepochyboval, že to zvládneme,“ hlásí.
Záchrana nebyla nutná, tvrdí český horolezec po návratu z Pákistánu |
Nepříznivé počasí zkomplikovalo v roce 2021 Vlčkovi a jeho kolegům sestup z pákistánské hory Rakapoši. Zasekli se na ní tenkrát na čtyři dny a nakonec je zahraňoval vrtulník. Vlčkovi tenkrát omrzl koneček pravého malíčku u ruky. „Je to taková moje vzpomínka a v každé truhlářské dílně teď vypadám jako ostřílený pracant,“ uvádí.
Rodák z Chrudimi však úspěchy nesbírá jen v horolezectví. Řadu si jich zapsal také v cyklistice. V roce 2012 ujel při závodu 1 000 Miles Adventure 1800 kilometrů za 11 dní a skončil na sedmém místě.
O rok později vyrazil na kole na svůj čtyři tisíce kilometrů vzdálený studijní pobyt v norském Tromso. V roce 2015 následoval 4 100 kilometrů dlouhý závod Transcontinental Race, kde bral také sedmou příčku. Na kole projel i celý Island a do budoucna uvažuje o závodu okolo celého světa, který mu v minulosti překazila pandemie covidu.
„Kolo pro mě dlouho bylo jen dopravní prostředek. Postupem času jsem ale zjistil, že mi dálkové trasy nedělají velký problém, a začal jsem se tomu více věnovat. Nikdy jsem ale nečekal, že by mohly přijít takové úspěchy,“ přemítá. „Na Transcontinentalu to mohlo být ještě lepší, ale srazilo mě auto a já půl dne strávil s policisty a nakupováním náhradních dílů,“ vypráví.
Vařil pivo také v Indii
Poslední, avšak neméně důležitou zálibou je pro Vlčka pivo. Platí to pro jeho degustaci a hlavně výrobu.
„Odmala jsem měl rád technologii výroby všeho možného. Moje první učebnice byla obrázková knížka od manželů Škodových Už vím proč. Tam to všechno začalo. Dokonce jsem ji dal jako dárek svému školiteli na diplomovou práci,“ tvrdí sportovec, který je také sládkem v malém pivovaru Glokner.
Jeho pivovarnická dráha začala na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ta mu výrobu piva přiblížila a už při jejím studování začal v mělnickém minipivovaru Němý medvěd. Mezi semestry pak odjel do Indie, kde vařil pivo pro Czech Brewmasters. Po dokončení školy nastoupil jako technolog a výzkumník do budějovického Budvaru a nyní je již téměř půl roku sládkem ve Svachovce na Českokrumlovsku.
Podařilo se mu uvařit hned dvě piva, která se dostala do finále v Jarní ceně sládků. „Nejlepší pivo je to, co si uvařím sám. Jinak svého favorita nemám,“ uzavírá.
