„Iglú jsou ze speciálního, asi deset centimetrů silného materiálu. Ten zaručí, že je uvnitř o 18 stupňů tepleji nežli venku, dokáže tak zachránit život. Vnitřek pokrývá nehořlavá fólie, takže kdyby si tam klient zakouřil nebo posvítil zapalovačem, nevznítí se. Prostor se dá navíc snadno dezinfikovat,“ popisuje vedoucí prachatického Preventu Hana Bauerová.
Iglú využijí hlavně ti, kteří přišli o střechu nad hlavou znenadání a nejsou na život na ulici zvyklí. „Budeme je půjčovat zdarma ve spolupráci s našimi terénními pracovníky, takže klient nedostane sám iglú do ruky. Pro zapůjčení musí ale splnit jisté podmínky. Například musí docházet k nám nebo na odbor sociální péče a svoji situaci aktivně řešit,“ vysvětluje Bauerová.
Nouzové přístřešky zatím v terénu nevyužili. Nejprve bylo totiž nutné zvolit vhodné lokality k jejich umístění. „Nebude to mezi rodinnými nebo bytovými domy. Nechceme být obyvatelům trnem v oku. Máme vytipovaná dvě tři místa, kde by to šlo. Streetworkeři postaví iglú na místě, dají nocležníkovi pytel na odpadky, aby v okolí udržoval pořádek,“ líčí sociální pracovnice.
22. listopadu 2019 |
Bezdomovectví v Prachaticích, kde žije zhruba 11 tisíc obyvatel, popisuje jako skryté. „Na ulicích nejsou tolik vidět, často se zdržují v nějakých provizorních obydlích,“ ví Bauerová z centra, které má ve své databázi kolem 250 klientů užívajících návykové látky, s bezdomovectvím se přitom potýká patnáct z nich.
Prachaticím nejbližší azylový dům pro muže se nachází v Záblatí. Aby v něm získali lůžko, musí splnit striktní podmínky, především stoprocentní střízlivost.
O bezdomovecká iglú je zájem i v zahraničí. Chtějí je i lidé s přístřeším |
Taková pravidla platí ve většině obdobných zařízení včetně noclehárny v Písku. „Čas od času se stává, že zájemci přicházejí ve stavu, kdy není možné službu využít. Z kapacitních důvodů jsme ale v nové zimní sezoně zatím nikoho neodmítli,“ říká Jana Humpálová, ředitelka Městského střediska sociálních služeb, které službu provozuje.
Písek má k dispozici devět lůžek pro muže i ženy bez přístřeší. Ti za poplatek 40 korun mohou nejen přespat, ale i využít umývárnu k osobní hygieně, vyprat si oblečení nebo uvařit jídlo z vlastních zásob.
„Přes léto je zájem výrazně menší a s nastupujícími chladnými dny se zvětšuje. Pokud by lidí přibylo a nestačila by kapacita, jsme připraveni obstarat alespoň teplé židle. I když nebudou lůžka, klienti ve větších mrazech nemusejí zůstávat na ulici,“ přidává Humpálová.
Na zimu jsou připravení i v českobudějovické noclehárně Domu sv. Pavla spadající pod Charitu. „Už nastaly první mrazíky. Zájem se odvíjí od počasí. Jsme připravení při nástupu mrazů vyhlásit krizový režim, abychom poskytli zázemí i lidem, kteří se na noclehárnu nedostanou,“ usmívá se vedoucí sociální pracovnice Petra Vohlídalová.
V průměru se o lůžko večer hlásí kolem 18 mužů, dvě postele tak zůstávají volné. Za jednu noc v Domě sv. Pavla zaplatí 70 korun, využívat mohou i předplacenou noclenku.
„Když začne mrznout, veřejnost to začne vnímat a chce klientům pomoci. Zájem o nákup noclenky tak v zimě stoupá. Někteří dárci ale přispívají po celý rok, kdy mají nastavený trvalý příkaz,“ ví Vohlídalová.
Charita provozuje noclehárny také v Jindřichově Hradci nebo Táboře. V Českém Krumlově sice lůžka pro bezdomovce chybí, Český červený kříž tam ale v pronajatých prostorech poskytuje teplé židle.
„Je to služba zdarma, která zahrnuje drobné občerstvení, využití nouzového šatníku, obstarání osobní hygieny nebo vyprání prádla,“ shrnuje Ingrid Pechová ze sociálního odboru.
