Instalaci s názvem Holubice smíření vytvářela sochařka Josefína Jonášová déle než měsíc speciálně pro loňský projekt Smíření, který měl upozornit na problematiku stále živé otázky poválečného odsunu Němců z českého území. V současné době je k vidění v prachatickém kostele sv. Jakuba Většího.
„Původně jsem ji vytvářela pro pietní akci, která se loni konala v kostele sv. Antonína na pražském Strossmayerově náměstí. Projekt zorganizovali moji přátelé ve spolupráci se spolkem Antikomplex a sdružením Ackermann-Gemeinde. Byl to zajímavý večer, na který přijelo několik autobusů pamětníků poválečného odsunu z Berlína nebo třeba Drážďan,“ říká 31letá sochařka a absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, kam chodila do ateliéru Jaroslava Róny.
Sochu vyráběla ze směsi vody, papíru a lepidla, kterou pět týdnů nanášela na drátěnou kostru. Další čas jí pak zabrala výroba kufříků. „Musím přiznat, že třeba mé rodiny se téma odsunu naštěstí nijak nedotklo. To ale neznamená, že je nepovažuji za téma citlivé. Opakovaně se ukazuje při různých příležitostech, že je to část dějin, se kterou stále ještě nejsme dostatečně vyrovnáni,“ míní umělkyně.
Od té doby socha už skoro rok putuje po českých kostelích – vystavena už byla ve Filipově u Rumburku nebo v brněnském kostele sv. Jakuba. Její třetí zastávkou jsou Prachatice. „Jsem ráda, že je tohle možné. Měla bych problémy s tím ji někde uskladnit, protože je opravdu rozměrná. Je dobře, že může putovat po místech, kterých se nějakým způsobem odsun dotkl a proměnil je,“ podotýká Jonášová.
Do budoucna se plánuje vystavení holubice i mimo kostelní prostory. „V tomto uměleckém díle se setkávají významy holubice jako symbolu Ducha svatého i jako symbolu míru a smíření. Vzpomínáme-li na odsun německých obyvatel, pak vzpomínáme i na kufry, ve kterých si vyhnanci odnášeli svůj majetek. Holubice, biblický symbol Hospodinova míru, naznačuje, kterým směrem je možné se ke smíření dostat,“ vysvětluje vedoucí kanceláře Sdružení Ackermann-Gemeinde Lenka Javůrková.
V kostele sv. Jakuba Většího v Prachaticích by měla být holubice umístěna do jara, později ji bude možné spatřit v kostele sv. Štěpána na Kvildě.
„Zatím není úplně jasné, kdy přesně se bude stěhovat. Samozřejmě jsem zvažoval, zda se takové umělecké dílo do prostoru gotického kostela, který je navíc posvátným místem, hodí. Ale teď, když už pod klenbou nějakou dobu visí, mám radost, že tady je,“ říká prachatický farář Petr Plášil.
Upozornil také na jednu zvláštnost, díky níž mohou návštěvníci kostela spatřit holubici pokaždé v jiné poloze. „Ta socha visí jen na tenkém ocelovém lanku a jinak není v prostoru nijak ukotvená. A když se třeba v kostele ohřeje vzduch nebo je trochu průvan, socha se začne pohybovat. Nic ji nedrží stále na místě. Je to hezké umělecké dílo,“ dodává farář.
