Na první pohled budí s výškou 189 centimetrů respekt. Když promluví, má klidný příjemný hlas. Právě kombinace fyzické zdatnosti a vyrovnané povahy je tím, co přináší Michalu Brousilovi z Písku úspěch ve sportu. Člen písecké jednotky profesionálních hasičů je držitelem titulů mistr světa, mistr Evropy a mistr České republiky v hasičském sportu TFA, jehož zkratka ve volném překladu znamená nejtvrdší hasič přežívá.
Kouzlu závodu, který prověřuje fyzickou zdatnost i psychickou odolnost účastníků a patří k nejtěžším sportům světa, propadl před šesti lety. „Když závodím, snažím se ze sebe dostat to nejlepší, což je můj cíl, a pak jsem spokojený. Dobré umístění je bonus navíc,“ říká.
Většina kluků chce být v dětství popelářem, policistou, hasičem nebo kosmonautem. Splnil jste si svým povoláním dětský sen?
Úplně dětský asi ne, k hasičům mě přivedl přítel mojí maminky. Když jsem byl na základní škole, byl profesionálním hasičem. Ukázal mi svoji práci a mně se moc líbila, takže jsem věděl, že jím chci být jednou i já. Šel jsem studovat střední školu, obor požární techniky. Po škole jsem půl roku pracoval v továrně, protože u hasičů nebylo místo, pak jsem nastoupil k píseckému sboru. Dnes už jsem v jednotce jedenáct let.
Hasiči teď pomáhali v obcích postižených tornádem. Zasahujete u nehod, vidíte lidské tragédie. To musí být psychicky hodně náročné. Napadlo vás někdy, že jste se měl vydat jiným směrem?
Nikdy. Jsem ve svém povolání moc spokojený. Baví mě, že každý den je jiný. Snažím se negativní věci prožité ve službě nechávat v práci a nemyslet na ně doma. Navíc se při mém zaměstnání dá sportovat, což mě naplňuje nejvíc. Právě při sportu se nejvíce odreaguji i po náročné službě. Mou další největší zálibou jsou motocykly. Od dětství na nich s bratrem jezdíme, táta je bývalý závodník v trialu, tak nás učil.
Teď jste se vrátil z dovolené. Jakou motorku máte?
Mám dvě značky Harley. Vlastně na harleyích jezdí celá rodina. Já, táta, bratr a strýc. Letos jsme vyrazili jen po Čechách, ale už jsme byli v Bosně, Rumunsku, Chorvatsku a na Slovensku. Plánovali jsme cestu do Černé Hory, ale kvůli covidu z ní sešlo.
Jaký sport jste dělal jako první?
Jako malí jsme s bratrem hráli fotbal a hokej, ale to bylo jen rekreačně s kamarády. V 15 letech jsem začal chodit do píseckého klubu Mystic na bojové sporty, těm jsem se věnoval dlouho. Pak jsem jezdil trénovat box do Strakonic. Bojové sporty mají skvělý základ pro všechny další. Od běhu přes silové tréninky, techniku, disciplínu. Baví mě to pořád.
Kdy jste se začal věnovat TFA a jak jste se k němu dostal?
Před zhruba šesti lety mě přivedl na první závody kolega David Kubiš, který je členem reprezentace, stejně jako dnes já. Byl to velmi těžký, náročný závod. Nechal jsem na něm úplně všechno a právě to jsem si zamiloval. Mám takové výzvy rád.
Michal Brousil(31 let) Pochází z Písku. Vystudoval střední školu, obor požární techniky, v Příbrami. Nyní pracuje u píseckého sboru profesionálních hasičů na pozici strojníka, řídí vozidla a ovládá jejich techniku. Je mistrem světa, Evropy a ČR v TFA. Ve svém volném čase se věnuje svým nejbližším, trénuje, jezdí na motorce. Rád čte knihy různých žánrů, jeho oblíbeným seriálem jsou Vikingové. |
Pro mnohé je tento závod neznámý, můžete ho přiblížit?
Je to simulace práce hasičů u zásahů. Celý závod se běží v kompletním zásahovém oblečení, takže těžké boty, kalhoty, kabát a na zádech dýchací přístroj. Dohromady je to asi 18 kilogramů. Závod je rozdělený do čtyř úseků. První je motání a roztahování hadic, následuje bouchání palicí, přenesení závaží tunelem, tahání figuríny, překonání třímetrové bariéry. Třetí úsek je víc technický. O lešení se opírají dva do sebe spojené nastavovací žebříky, musíme vystoupit nahoru, vytáhnout závaží a sestoupit. Čtvrtý, pro mě absolutně nejtěžší úsek, je výběh do výškové budovy. Časy ze všech úseků se pak sečtou a nejkratší vyhrává.
Jak se cítíte, když dozávodíte?
Jsem dlouho úplně mrtvý. Snažím se vydat maximum, jdu vždy do toho s tím, že vydám všechno, co v sobě mám, a pak jsem spokojený. Po závodech ležím vyčerpaný třeba deset patnáct minut, než se zase seberu.
Musíte mít skvělou kondičku. Jak trénujete?
Přes zimu mám silovou přípravu, kdy se snažím zvedat těžší váhy, i když se silou v závodě úplně problém nemám. Jsem silový sprinterský typ, pak mi ale zase chybí vytrvalost, takže se musím připravovat i běžecky. Běhám větší vzdálenosti, po schodech, s desetikilovou vestou. Jak se blíží závody, piluji víc jednotlivé disciplíny. Tréninky zkracuji, zrychluji, a když to dobře dopadne, mám akorát dost síly i vytrvalosti.
Tento sport je určitě velice zatěžující i pro tělo jako takové. Dá se dělat dlouho?
Je to obrovská zátěž. Dva tři dny po závodě jsem hodně rozbitý. Čím víc je závodů za sebou, tím víc si tělo zvyká. Výhodou tohoto sportu je, že je rozdělený do věkových kategorií. Ale to neznamená, že by klesala náročnost. Trať závodu musí absolvovat všichni stejně. A tedy dokud mi zdraví dovolí a bude mě to bavit, chci se TFA věnovat.
Máte osobního trenéra?
S tréninkem mi hodně pomáhá můj o rok mladší bratr, nejlepší trenér, jakého znám. Je voják z povolání a zároveň člen dobrovolných hasičů v Lomu u Mirotic, kde jsme vyrůstali. Celkově mě má rodina hodně podporuje, rodiče i sestra.
Že to děláte dobře, dokazují vaše úspěchy. V Číně jste v roce 2019 v závodech TFA vyhrál světové hry, domů jste si přivezl zlato a titul Nejtvrdší hasič světa.
Jsem už třetím rokem úřadující mistr republiky, Evropy i světa. Není to ale moje zásluha, kvůli pandemii covidu se od té doby žádné závody nekonaly. Až se tak stane, budu se samozřejmě snažit titul obhájit.
Nedávno jste byli na mistrovství Evropy ve firefitu v Německu a také jste byli úspěšní.
Firefit je jiný závod než TFA. Běží se také v hasičském oblečení, ale dýchací přístroj je aktivní a je to jen jeden úsek. Závod trvá přibližně minutu a půl a je to spíš takový silový sprint. To mě baví, vyhovuje mi, akorát ho nemám vůbec naběhaný. Teď jsem ho běžel poprvé a bylo to hodně znát. Jeli jsme tam ale hlavně jako tým, kluci mě požádali, jestli bych jim nepomohl ve štafetě. Skončili jsme třetí, což je super, a jako tým, kdy se sčítaly tři nejlepší časy jednotlivců z každé země, jsme vyhráli. Já jako jednotlivec skončil čtvrtý.
Vaše směny jsou 24hodinové, pak máte dva dny volna. Jak stíháte skloubit práci, trénink a osobní život?
Po směně jsem unavený a za dva dny volna musím stihnout všechno. Na prvním místě je moje rodina, denně v osobním volnu trénuji, do toho se musím starat o domácnost, domek, snažím se stíhat motocykl. Je toho hodně, ale aspoň se nenudím. Snažím se žít každý den naplno a myslím, že se mi to i daří.
