V ulicích krajského města kurátora a galeristu Miroslava Houšku bezpečně poznáte podle vysoké postavy, světle hnědého slaměného klobouku a sněhobílé košile. Dlouho žil v Praze, ale na jihu Čech se stále cítí doma.
„Trvalo dvacet let, než jsem se z hlavního města přesunul do Českých Budějovic. Pak jsem se tu oženil a splnil si jeden z velkých snů, založil jsem si vlastní galerii,“ říká 55letý milovník moderního a zejména popartového umění.
Rodák z Brloha na Českokrumlovsku má za sebou řadu velkých výstav nejen v Praze, ale i na jihu Čech.
„Posledních pět let působení v hlavním městě jsem dělal kurátora na Staroměstském náměstí v Gallery Of Art Prague (GOAP), kde jsem se staral o dílo Andyho Warhola, Salvadora Dalího a Alfonse Muchy. Když se tam dokončily stálé expozice, vrátil jsem se na jih,“ vysvětluje Houška.
Už jsou to téměř dva roky, co se mu podařilo otevřít Galerii 1 na rohu Panské a České ulice v Budějovicích. Vybrat vhodné prostory mu zabralo jen minimum času.
„Chodil jsem jednoho sobotního podvečera po městě a zaujala mě tři nabízená místa. Zaskočila mě ale cena nájmů, která se blížila těm v Praze. Pak jsem narazil na to pravé místo. Když jsem viděl celý ten prostor nasvícený, bylo mi jasné, že to je přesně to, co hledám,“ líčí Houška s tím, že zařídit celou galerii mu trvalo jen 11 dní.
Od té doby si tak může výstavy pořádat zcela podle svého, což mu práci kurátora v mnohém usnadnilo.
„Dříve to většinou chodilo tak, že mě některá z galerií oslovila s nápadem na autora. Dával jsem dohromady koncept, podle něhož budu vybírat díla, která se s průvodními texty na výstavách ukážou. Pokud vystavuji žijícího umělce, je vždycky moc fajn s ním probrat detaily plánované výstavy,“ popisuje Houška práci a koníček v jednom.
První výstavu dělal v chodbě závodní jídelny
Svou první výstavu pořádal jako 22letý zaměstnanec podniku Tesla Vimperk. Tehdy zde v chodbě nově postavené závodní jídelny připravil expozici obrazů, které namaloval jeho kamarád a vrátný Jiří Krejsa. Byla to premiéra na obou stranách a sám Houška tehdy netušil, co ho k takovému činu vedlo.
„S Jirkou jsme prokecali spoustu nočních směn. Na samotnou vernisáž jsme potom v kantýně nakoupili spoustu smaženek s kofolou a sedmistupňovým pivem, které bylo v podniku povolené. Vzpomínám si, že akce měla docela velký ohlas,“ vzpomíná Houška a dodává, že od té doby v něm práce kurátora vzbuzovala čím dál větší nadšení.
Po nějakém čase se dostal do Českých Budějovic, kde ještě v době totality připravoval výstavy v kulturním centru Staroměstská. Právě tam ho zastihly listopadové události.
„Byla to skvělá adresa, všechny akce tam bývaly velmi uvolněné. Ale při jednom z koncertů, který se konal právě 17. listopadu, za námi přišla známá brněnská organizátorka undergroundových akcí Lenka Zogatová s tím, že na Národní třídě zmlátili studenty. Seděli jsme tam potom jako opaření,“ připomíná Houška.
Miroslav Houška si oblíbil umělecký směr pop-art díky svému velkému idolu Andy Warholovi.
Už od začátku ho to táhlo k pop-artu. Cesta k moderním uměleckým dílům byla ale v 80. letech poměrně složitá a spoustu informací Houška dostával jen zprostředkovaně. Nejvíce mu však učaroval blonďatý střízlík a fenomén americké popartové kultury Andy Warhol.
„V osmdesátkách jsem dostal do ruky zahraniční časopis, ve kterém byly barevné inzeráty a řada z nich pocházela právě od něho. Nejvíce mě ale zasáhlo, když jsem viděl přebal kultovní desky The Velvet Underground & Nico se sloupávacím banánem. Tam jsem si poprvé všiml jeho jména. Pak jsem zaregistroval ještě přebal desky Sticky Fingers od The Rolling Stones, kde byl umístěný zip od džínsů značky Levi Strauss, a od té dob jsem se o Warhola začal vážně zajímat. Dostal jsem se k němu vlastně přes muziku,“ uvědomuje si Houška.
Zastupuje také Jaromíra 99
Výtvarné umění ho však ze začátku nijak netáhlo. Velký vliv na něho měl v pozdějším dětství jeho strýc, který mu pouštěl z gramofonu alba u nás tehdy zakázaných kapel.
„Od dvanácti let do mě hrnul věci typu Abbey Road od Beatles a podobně. Tenkrát ty desky byly úžasné i po vizuální stránce. Každý muzikant tehdy totiž chtěl, aby přebaly přitahovaly pozornost. Ten trend se ale pomalu zase vrací,“ připomíná s tím, že nejvíce mu učarovalo ztvárnění LP desek jeho oblíbené britské kapely King Crimson.
Krátce po revoluci se Houška stal zakládajícím členem prachatické výtvarné skupiny Blok art, s níž jezdil vystavovat mimo jiné i do nedalekého Rakouska.
„Nějaký čas jsme strávili v Ulrichsbergu, kde je fantastický klub Jazz Atelier. Tam jsme byli doslova za rockové hvězdy, protože za námi dost často jezdil autobus a z něho před klubem pokaždé vyskákalo padesát našich fanoušků,“ říká se smíchem.
Před deseti lety se také sblížil s autorem komiksu Alois Nebel a zpěvákem kapely Priessnitz Jaromírem Švejdíkem, který je známý spíše pod přezdívkou Jaromír 99.
Miroslav Houška (55 let)Vyrůstal v Brlohu na Českokrumlovsku. Vystudoval Střední odbornou školu elektrotechnickou v Netolicích. Jako kurátor připravil výstavu Andy Warhol – Zlatá šedesátá v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Spolupracoval na výstavě Saudek 80 a byl kurátorem dlouhodobé výstavy Warholových děl v pražském GOAP. Dnes bydlí v Českých Budějovicích, je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dospělého syna Marka a se současnou manželkou vychovává ročního Vojtěcha. |
„Mohli jsme se potkat už na vojně, kdy sloužil v Prachaticích. Jenže já tehdy narukoval do Karlových Varů. Poznali jsme se až o mnoho let později v Praze. Dlouho jsem koketoval s myšlenkou společné spolupráce, až se mě jednou v Praze na pivě U Zpěváčků zeptal, jestli bych ho mohl zastupovat, což jsem vzal všemi deseti,“ vzpomíná Houška.
K Jaromírovi 99, ale i obecně k jiným větším projektům se dostal především díky svému zápalu a nadšení pro populární umění. Sám ale má pocit, že mezi ostatní kolegy kurátory úplně nezapadl.
„Nemám žádné umělecky zaměřené vzdělání. Někteří kurátoři mě pak berou jako člověka zvenku, co jim bere práci, na kterou roky studovali. Jenže oni dělají výstavy pro úzce zaměřený okruh lidí, já se snažím jich přilákat co nejvíce,“ vysvětluje.
Houškovi se také před rokem narodil druhý syn Vojtěch a otcovství si i přes svůj věk náležitě užívá.
„Je úžasné pozorovat, jak roste. Stal se mým největším koníčkem, kterým ale do té doby byla muzika. Jsem hudební fanatik a neustále sleduji, co kdo nového vydal. Moc mě mrzí, že nehraji na žádný nástroj, do kapely bych šel hned. Nikdy jsem ale neměl tolik trpělivosti se na něco naučit. Tak alespoň jednou za čas mě moji známí z hudební branže vytáhnou na pódium, kde si s nimi zazpívám,“ hodnotí s nadsázkou svou hudební kariéru Houška.
