Nezaměstnanost v Jihočeském kraji je na minimu, v listopadu byla 3,8 procenta. Jenže spolu s rekordně nízkými čísly se řada firem potýká s nedostatkem pracovníků. A jinak tomu nebude zřejmě ani v tomto roce.
„Očekáváme, že situace zaměstnavatelů se v oblasti hledání nových zaměstnanců v nadcházejícím roce výrazně nezmění. Také na trhu práce předpokládáme obdobný vývoj jako v roce 2016,“ potvrzuje za budějovický úřad práce Jiří Beran.
Ministerstvo průmyslu a obchodu proto loni v srpnu spustilo projekt s názvem Režim Ukrajina určený pro středně a nízko kvalifikované profese. Do českých firem tak mohou přicházet například ukrajinští kuchaři, prodavači, ošetřovatelé, mechanici, opraváři nebo pracovníci do výroby a pro obsluhu strojů. Na jihu Čech se stala garantem Jihočeská hospodářská komora (JHK).
„Působíme především jako administrátor. Poté, co si veškeré potřebné podklady se žadatelem odsouhlasíme a doladíme, zkompletujeme povinnou dokumentaci a odesíláme ji na čtyři ministerstva. Zájem firem o pracovníky z Ukrajiny je obrovský. Do projektu jsme se jako garanti přihlásili hned v jeho počátku v polovině srpna a dosud jsme schválili přes 300 žádostí,“ popisuje ředitelka Oblastní hospodářské komory České Budějovice Lenka Vohradníková.
Pracovníky ze zahraničí si firmy musí najít samy
Mezi prvními se do projektu přihlásily Lahůdky u Cábů z Křemže na Krumlovsku. „Chybí nám lidé do výroby. Celkově máme kolem 30 zaměstnanců, zhruba deset procent nám jich ale neustále schází. Zažádali jsme proto v tomto projektu o tři zaměstnance, které jsme sehnali přes agenturu, s níž jsme už v minulosti spolupracovali,“ říká jednatel společnosti Dušan Cába.
Pracovníky ze zahraničí si totiž zájemci musí najít sami. „Do žádosti o zařazení do projektu zaměstnavatelé uvádějí už jména a kontakty konkrétních osob, které chtějí zaměstnat,“ podotýká Vohradníková.
Dodává, že pro firmy obvykle zájemce o práci nakontaktuje někdo z Ukrajiny, kdo už v České republice pracuje. „Třeba právě v dané společnosti. Stává se také čím dál častěji, že se ukrajinští zájemci obrací přímo na nás. Jejich kontakty potom předáváme zaregistrovaným firmám k případnému oslovení,“ doplňuje Vohradníková.
Uchazeč z Ukrajiny je pak vyzván k pohovoru na Generální konzulát do Lvova. Tam už se musí dostavit se všemi doklady, které jsou potřeba k získání zaměstnanecké karty.
Určitá kritéria musí splňovat také firma, která chce zažádat o pracovníky z Ukrajiny. Mezi ta patří mimo jiné například podmínka dvouleté existence společnosti, která zaměstnává minimálně deset lidí. Současně projekt myslí i na to, aby nemohli být cizinci využíváni jako levná pracovní síla.
Vyřízení trvá skoro půl roku
„Režim Ukrajina v žádném případě neslouží k získávání levné pracovní síly, nýbrž pracovní síly jako takové. Každý zaměstnavatel dnes z mnoha vlastních zkušeností ví, že z řad stávajících uchazečů úřadu práce nejspíše kvalitní zaměstnance nezíská. Aby se ale případně předešlo i takovémuto chování firem, zakotvilo se do podmínek projektu, že zaměstnavatel se může o zahraniční pracovníky přihlásit teprve poté, co dané pracovní místo minimálně 30 dní nabídne jako volné na úřadu práce pro české uchazeče. Tuto povinnost firmy zcela bez problémů splňují. Dělníky do výroby hledají přes úřad práce ne týdny, ale měsíce a roky,“ tvrdí Vohradníková s tím, že zaměstnavatel garantuje ukrajinským pracovníkům také stejnou mzdu jako českému zaměstnanci a práci minimálně na rok.
Když je v pořádku žádost firmy i všechny dokumenty ukrajinského zájemce o práci, začne 60denní lhůta, v níž ministerstvo vnitra udělí zaměstnaneckou kartu platnou dva roky.
Kvůli obrovskému zájmu firem se ale neustále prodlužuje lhůta mezi zařazením žádosti do projektu na JHK a termínem pohovoru ve Lvově.
„V září byla jeden měsíc, nyní jsme již na pěti měsících. V optimálním případě by tu tedy firma mohla mít potřebné pracovníky zhruba po půl roce od podání žádosti. V současné době se na lednové jednání tripartity připravuje projednání možnosti navýšení personálních kapacit ve Lvově, aby lhůty mezi podáním žádosti na JHK a pohovorem ve Lvově byly co nejkratší,“ naznačuje Lenka Vohradníková.
