Entomolog Vojtěch Kolář

Entomolog Vojtěch Kolář | foto: archiv Vojtěcha Koláře

I brouci a vážky potřebují mít pro život vodu čistou, tvrdí entomolog

  • 1
Jít se vykoupat do rybníka v přírodě, to už není pro každého. Voda v nich bývá často špinavá. „Stojí za tím nejen lidská sídla a zemědělství, ale také nadměrné zarybnění, převážně kaprem,“ vysvětluje entomolog Vojtěch Kolář.

Jižní Čechy jsou plné malých i větších rybníků, pískoven a řek. Taková krajina přímo vybízí k letní dovolené strávené v přírodě. Voda v rybnících je však často kalná, plná sinic a často i zapáchá. Koupání v nich si tak dovede představit jen málokdo.

Entomolog Vojtěch Kolář o důvodech hovoří v rozhovoru. Popisuje také, jak se ke své práci dostal a co zvládl vyzkoumat.

Proč se v našich rybnících nedá koupat?
Sám pocházím z Jindřichohradecka, takže k rybníkům mám vztah už od dětství. Často jsme se v nich koupali, což už dnes všude není skoro možné. Je to hlavně kvůli kalné, špinavé a zapáchající vodě. Příčin je hned několik. Tou hlavní je nadbytek živin ve vodě, což způsobuje několik faktorů – lidé a odpadní voda z měst a obcí. Za poslední století řada odpadních vod tekla do potoka nebo nějakého návesního rybníka a dál až do rybničních soustav, kde se živiny kumulovaly.

Zlepšil se tento problém s příchodem čističek odpadních vod?
Ano, ale ani ty nejsou stoprocentní. Jedním z velkých problémů v poslední době jsou často se opakující bleskové povodně nebo přívalové deště. Čistička nemá schopnost vodu zadržet, a tak dochází k tomu, že se jen propláchne a odpadní voda vtéká do vodního toku.

Co dál ovlivňuje kvalitu vody?
Na kvalitu vody má vliv i intenzivní chov ryb. U nás především kapra, který se živí převážně velkým zooplanktonem. Ten je v každé vodě a má za úkol filtrovat a čistit vodu, neboť se živí řasami. Když je ale v rybníku moc kaprů, kteří odstraní zmíněný velký zooplankton, tak se ve vodě začnou množit řasy. Kapr velký zooplankton filtruje. Začne tedy převládat menší zooplankton, který rybě unikne. Ten ale nestíhá čistit vodu, a proto dochází k nárůstu řas a sinic a zhoršení kvality vody.

Jak se k tomuto problému stavějí rybáři?
Rybáři tomu většinou nepomáhají, i když se najdou výjimky. Běžně do tohoto systému, který je už tak plný živin, další naopak zanášejí, a to přikrmováním kaprů či hnojením. Když si ryby zlikvidují přirozenou potravu, tak strádají. Proto je potřeba je přikrmit třeba obilím nebo starým pečivem.

K čemu slouží hromádky hnoje v rybnících?
Hnůj se do rybníků dává převážně na jaře. Je to z důvodu, že si před více než sto lety Josef Šusta na Rožmberském panství jako první uvědomil, že když se do tehdy na živiny chudého rybníka dá hnůj, zvýší se množství živin. Na nich pak začnou růst řasy a bude tam více zooplanktonu, který je hubí. Díky tomu má i kapr více potravy, a tudíž budete mít na konci sezony vyšší produkci ryb. Jenže tehdy byla naše krajina včetně rybníků na živiny chudá.

Obešli bychom se dnes bez hnojení?
Každý rybník je jiný a chce to brát individuálně. Troufám si ale říct, že na většině z nich to opravdu nepotřebujeme. Maximálně na jaře, aby se o trochu dřív nastartovala produkce řas. To by začalo i bez toho, hned jak se začne oteplovat a svítit slunce. Když se ale do vody přidá hnůj, tak se vše o pár týdnů urychlí.

Rybníky jsou čím dál více bahnité. Proč tomu tak je?
Živiny se usazují jako bahno. A není moc možností, jak se ho zbavit. Dříve to fungovalo tak, že se živiny, které se do rybníků daly, vytáhly v podobě ryb. Ty do sebe velkou část vstřebaly z potravy. To dnes už neplatí. Ryby se přikrmují a spousta živin tam i přitéká. Hodně se toho tak uloží na dně. Možností pak je rybník odbahnit, což je ale nákladné a jde to pomalu. A tak se tam živiny stále jen ve velkém kumulují.

Vaší zálibou je zkoumání brouků. Jak jste se k tomu dostal?
Od dětství mě zajímal hmyz a nakonec jsem k tomu přišel i přes studium. Původně mě zajímali jen motýli a suchozemští brouci. Na střední škole jsem přešel do vody a začal jsem zkoumat vodní brouky, jako jsou potápníci, vodomilové či plavčíci. Postupně mě ale začaly zajímat další skupiny, jelikož rybník je ekosystém a je potřeba ho vnímat jako celek. Tak jsem se začal zaměřovat i na vážky a poté na vodní ploštice a obojživelníky.

Jak na tom jsou u nás ohrožené druhy potápníka širokého a dvojčárého?
Díky muzejním a amatérským sbírkám víme, kde tato zvířata dříve žila. Oba druhy se vyskytovaly v nížinných oblastech a především v rybnících. Postupně ubývaly a poslední nálezy jsou ze 60. a 70. let. My to dáváme za vinu změnám v hospodaření v celé krajině. Znovu se pak objevil potápník dvojčárý na Třeboňsku na rybníku Vizír a já spolu s kolegy jsme ho v posledních letech objevili v okolí.

Vojtěch Kolář

(31 let)

Pochází z Jindřichova Hradce. Vystudoval Zemědělskou a Přírodovědeckou fakultu na Jihočeské univerzitě v Budějovicích. Nyní pracuje v Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je členem České společnosti pro ekologii, společnosti limnologické a entomologické. Ve volném čase se rád věnuje rodině. Práci má zároveň jako koníček, čte fantasy a sci-fi knihy či odbornou literaturu. Často cestoval po světě, než začala omezení s covidem.

Daří se vodnímu hmyzu v jižních Čechách?
Na jihu Čech máme velké štěstí, protože máme Třeboňsko. To je jedna z našich nejbohatších oblastí. Zachovala se tu celá řada ohrožených druhů vodních brouků. Zároveň máme i Šumavu, kde se vyskytují vzácnější vysokohorské druhy. Co se ale týče rybníků, tak z našich výzkumů vyplývá, že vodní brouci a vážky preferují ty rybníky, kde není příliš vysoká obsádka, nehnojí se a nemají příliš velkou rozlohu. Pro dravé druhy ryb, ale také pro vážky a brouky, je důležitá i průhlednost vody, protože potřebují ve vodě vidět, aby mohli lovit.

Co dalšího jste vyzkoumali?
Klíčovou roli hraje také mokřadní vegetace podél břehů. Ta vytváří pro hmyz ideální útočiště. Líbí se jim, protože se tam mohou schovat před rybami a zároveň tam mají dostatek potravy. Tato vegetace dost často pozvolna přechází v břeh, což je důležité pro druhy, které v určité fázi života vylézají z vody. Důležitá je i blízkost dalších vhodných lokalit, aby hmyz mohl mezi jednotlivými rybníky migrovat. Naopak se jim ale nelíbí to, když je kolem rybníka pole. Je to asi kvůli splachování živin a využívání pesticidů.

Důležitá je pro hmyz i vegetace v rybnících. Proč ubývá?
Když se snižuje kvalita vody, tak je tam i menší průhlednost. Světlo dopadá do čím dál menší hloubky a nefunguje fotosyntéza. Rostliny tak nemohou růst. Když si velká obsádka kapra postupně zlikviduje zooplankton, tak hledá potravu jinde. Začne tedy rýt ve dně při hledání dalších bezobratlých, a tím poškozuje rostliny. Vegetaci tedy postupně rozrývají a ona tak ustupuje.

Dá se hmyzu nějak pomoci?
Mně osobně by se líbilo, kdyby byl v rybniční soustavě alespoň jeden rybník, na kterém by se nehospodařilo tak intenzivně. Neříkám, že by se úplně zakázal chov ryb, ale chtělo by to nalézt určitou rovnováhu, aby zde mohly žít ryby i hmyz a zároveň na tom netratil ani hospodář. V krajině je také třeba podporovat i další biotopy – obnovovat tůně či poříční ramena, také ale nechat nějaké zarůstat.

Kromě kapra se ale v rybnících šíří i nepůvodní druhy ryb. Čím se dá jejich počet redukovat?
Zredukovat je dovedou například dravci. Tradiční je ale i letnění. Rybník se dříve nechal přes léto jeden rok bez vody. V něm pak vyrostly rostliny, které se pokosily, a tím se zredukovaly přebytečné živiny v rybníku. Zároveň dojde i k potlačení parazitů a nemocí ryb. Komerční rybáři to dnes už ale nedělají, neboť by přišli o jednu sezonu.